Vaše příběhy » Z našich cest »

Ačkoli jsme ve slumu strávili jen málo přes 3 hodiny, viděli a zažili jsme toho tolik, jako bychom tam strávili snad týden. Byl to velmi silný a intenzivní zážitek, který ve mně zůstane asi na celý život.

Zřejmě stejně jako díl předchozí, ani tento nebude úplně veselý a rozjásaný. Myslím však, že stojí za to dokreslit si obrázek o Keni, kdy jednotlivé střípky skládačky jsou natolik protichůdné. Na jedné straně stojí bohatá fauna a flora a na straně druhé obrovská chudoba lidí.

Když jsme cestou na safari či na jiné výlety projížděli keňskými vesnicemi, zaujalo mě, že až na výjimky byla většina obydlí postavena velmi prostě, a to z klacků a hlíny, střechy z vlnitého plechu nebo palmových listů. Ale vždy v každé sebemenší vesnici byly dva, viditelně jiné, lepší, domy. Klasické zděné budovy, které našincům mohou

Nebojte, nezbláznila jsem se. Aspoň zatím Místní „beachboyové“ jsou neúnavní chlapíci, stojící denně na pláži a lákající turisty na výlety. Tihle kluci opálení mají rozdělená svá teritoria, tedy hotely, před kterými stojí ta která parta kluků, a to jak před jejich vchodem, tak na pláži. A pochopitelně čím jste bělejší, jejich zájem o vás stoupá…

Končí třetí den našeho obdivování krás keňského safari. Po výjezdu z posledního ze tří národních parků stavíme vyprázdnit své močové měchýře (máte-li v tom vedru ještě co vyprazdňovat krom permanentně pracujících potních žláz) a trochu se zase protáhnout před dlouhou cestou zpět k hotelu.

Mé předešlé vyprávění o dnech strávených na safari byly okořeněné ještě dvěma jedinečnými zážitky, které se mi však do článku už nevešly. Byly však natolik silné, že si zaslouží svoji samostatnou kapitolu…

„Jestli chceš vidět slona, proč si nezajdeš do ZOO?“ Tak nějak se mě kdosi před cestou do Afriky zeptal. Už tehdy jsem ve svých představách shledávala rozdíl, a co teprve teď, když srovnání mám… Bude to obdobné, jako chtít srovnávat třeba cirkus a ZOO…

Další z velmi silných zážitků (po pochování si ročního krokodýla, viz minulý článek) na nás čeká v rámci cesty k ruinám svahilského města Gede, které vzniklo ve 13. století. Dnes je dávno zarostlé v pralese a jsou patrné už jen zbytky kamenných obvodových zdí, sloupů, apod.

Po snídani se vydáváme na obhlídku města Malindi. Před hotelem, kde průběžně zastavují tuk-tuky, tedy místní „taxíky“, nasedáme do jednoho z nich. Okamžitě k nám přisedá jeden z místních a stává se naším samozvaným průvodcem.