Vaše příběhy » Moje cesta k miminku »

Ten čas tak strašně letí…  Je to veselejší, když venku svítí sluníčko.  Jen nějak rychle utíká čas a člověk pak s hrůzou zjistí, jak dlouho už to je. Trávíme spoustu času venku a na výletech s dětmi – i když já u toho už občas pěkně funím.  A to mám za sebou teprve něco málo přes půlku

Tak jsem oficiálně na mateřské. Jinak nic nového, jen to, že jsem jak velryba. Manžel říká, že jsem vorvaň – ono to tak občas vypadá. Hlavně když se hrabu do postele nebo z postele,  i když ono stačí se jen otočit. Povídal, že tolik hekání slyšel jen při porodu. Tuhle se otočil od počítače a

Přestože se myslí cítím mladá a svěží, moje tělo je jiného názoru. Poslední měsíc pociťuji značný rozdíl mezi prvním těhotenstvím před pěti lety a tím současným. Váha. První čtyři měsíce jsem pořád řešila, že nepřibírám, teď zase řeším, že přibírám astronomickou rychlostí.

Milé dámy, tak jsem si užila 9 dní dovolené, kterou si musím vybrat, neboť ji zaměstnavatel neproplatí. No nevadí. Alespoň jsem si užila jara, které tou dobou o sobě dávalo dost dobře vědět. Také jsem od kamarádky přivezla oblečení pro mimi i větší mimi (myslím, že asi tak do 1 roku nebudu muset nic moc

Krásný den, maminky. Vrátili jsme se z hor, tak se hlásíme, jak jsme slíbili. Za ten uplynulý čas se toho příliš nezměnilo, a přece se toho změnilo dost. Děti jsou už snad konečně zdravé (ťuk ťuk) a mrňousek v bříšku už o sobě taky umí dát vědět. A jsem za to moc ráda. A taky je konečně

Peripetie se jménem máme úspěšně za sebou, domluvili jsme se na Vítkovi, i když mně by se líbil i Vojta. Ale rodinná rada rozhodla, že to bude Víťa. Tak jsem neprotestovala – to se mi taky líbí.

Je na čase porodit. Ne tedy toto miminko, to má ještě spoustu času, aby se dopeklo, ale tak trochu si zavzpomínat…Synovi se na svět moc nechtělo. Sice se krásně otočil hlavičkou, ale to bylo tak všechno. Dokonce jsme ho dlouhodobě podezřívali, že si vylezl zase zpátky nahoru a držel se mě za žebra, jen aby

Další pokračovaní naší cesty. Po 4 letech jsme uznali, že je nejvyšší čas pořídit Mišce sestřičku nebo bratříčka. Zašla jsem k doktorovi a ten mi řekl, že  není problém, jen že tam vidí nějakou cystu a ta musí ven ještě před tím, než vůbec zajedeme do Hradce. Tak jsem neotálela a šla pod „kudlu“ – nač

Toto letí, už máme začátek dubna… I když už jsem na konci 24. týdne, přeci jen se vrátím o měsíc zpět. Bylo to pro mě hodně přelomové. Hodně se  změnilo a konečně jsem si připadala „těhotně“. 20. týden těhotenství byl pro mě hodně smutný, ale nakonec radost z rostoucího mimča zvítězila. Hezky jsem se překulila do