Vaše příběhy » Moje cesta k miminku »

Tak se hlásím po delší době. Nějak nebyl čas. Ale úspěšně jsem uzavřela zimní semestr!! Neprožívala jsem to tolik, jak v netěhu stavu!!!! Co je u nás teda nového?

Uběhl další měsíc a já mám pro vás další zprávy jak miminko roste a jak válčíme.

Dvě děti máme, k třetímu jsem vždycky měla chuť. Pravda, s podmínkami to je trochu horší, moje práce je rodinnému životu poněkud nepřátelská a tatínek dětí měl taky chvilku pocit, že dvě děti už náš život naplňují uspokojivě. Ale potom nám asi otrnulo…

Jelikož jsem už článek slíbila v diskutárně, tak jsem ho musela taky co nejdříve napsat. Momentálně mi končí 21. týden. Nějak rychle to utíká. Bříško roste a roste : D.

Pomalinku jsem se přehoupla do 6. měsíce, jsem už ve 21.tt. Před měsícem jsem byla na kontrole v 17.tt, kdy se nabírala i genetika a dělal UTZ. Byla jsem celkem šokovaná tím, že za utz jsem musela zaplatit 450 Kč, ale co se dá dělat, moje lékařka je soukromá a jsem ráda, že ji mám. [...]

Petra se mě zeptala, jestli bych nechtěla psát průběžně články o mém dvojitém těhotenství. Takže pokud bude o čem psát a budu mít čas, tak snad něco „sesmolím“. Musím se přiznat, že jsem původně chtěla sepsat článeček, ale pak jsem si řekla, že napíšu jen do diskutárny. Článek už mám delší čas rozepsaný, ale…

Trvalo hodně let, než má touha po dítěti zvítězila nad strachem z porodu. Nešlo ani tak o strach z bolesti, spíš o ten „výsledek“. Aby to prostě dopadlo tentokrát lépe…

Právě jsem se vrátila od své gynekoložky. Až do této návštěvy jsem nevěděla, jestli se mám radovat nebo ne. Přece jenom už máme dvě holky – Verunku, ta má dva roky, a Káju, která má deset let.

Termín porodu byl určen na 4. 7. Ale Davídkovi se nechtělo nějak ven, takže jsme byli 13. 7. přijati do nemocnice na vyvolání.