Než jsme se rozhodli, že chceme založit rodinu a dát svému životu nový rozměr, vyšší smysl, jsme byli manželský pár „obyčejných“ mladých lékařů, kteří se věnují svému největšímu koníčku – cestování, sbírají kulturní a sportovní zážitky, užívají si bezstarostné mládí a na věci kolem sebe mají stejně tuctový názor jako ten „šedý mainstream“ (bez urážky) všude kolem. I o moderní medicíně mají stejné mínění jako jejich profesoři a kolegové…
Lékařkou jsem chtěla být už od malička, ale časem jsem od nelehkého plánu upustila. Jenže když se před maturitou lámal chleba, dala jsem na intuici a rozhodla se následovat svůj sen.
Při studiu nám byla moderní, západní medicína představována jako vrchol pokroku a vědění (ne, že by nebyla) a nic lepšího neexistuje (to je otázka…). Měli jsme si jí vážit a nezahrávat si s „šarlatánstvím“ a čirým hazardem, jako jsou porody doma, odmítání očkování a léků a léčba závažných stavů alternativními způsoby – akupunkturou a tradiční čínskou medicínou či homeopatií.
My o těchto metodách léčby a skrytých souvislostech mezi psychikou, traumaty z minulosti a nynějším zdravím stejně nic nevěděli (jako naši profesoři) a byly pro nás tak neuchopitelné, že jsme se nad slovy našich představených ani nepozastavovali a brali je jako fakt. Západní medicína je zkrátka top a běda každému, kdo by jí nevěřil, neposlouchal rady lékaře nebo se nedej bože vzepřel, podepsal reverz a šel se léčit ke „konkurenci.“
Jenže, všeho do času…
Pak jsme se začali snažit o miminko a čekali, že se zadaří co nevidět. Ale bohužel. Občas jsem mívala o dění kolem nás všech, včetně medicíny, pochybnosti, ale poslední kapkou pro mě byly patologické výsledky mých jaterních testů zjištěné čirou náhodou při preventivní prohlídce.
Říkala jsem si, možná jsme si v poslední době otevírali lahvinku vína příliš často nebo jsem chytla nějakou „breberku“ na dovolené v Mexiku. Myslela jsem, že se vše brzy upraví, ale vysazení alkoholu, ostropestřec a zdravá strava nepomohly. Zato podrobná vyšetření mimo jiné ukázala protilátky proti chlamydiím a známky reaktivace mononukleózy, kterou jsem prodělala v dětství. Nepomohly ani léky na regeneraci jater.
A i těm patologickým výsledkům jsem přikládala naše potíže s otěhotněním. Nic se mi nedařilo – miminko nikde a navíc se mi sype zdraví právě v době, kdy bych měla zdravím zářit. 🙁
Zlom přišel nenápadně a úplně náhodou díky mé kolegyni:
- Doporučila mi na jaterní detoxikaci a podporu zdraví zelený ječmen a chlorellu. Byla to sice sklenice zeleného žabince a 20 tablet denně k tomu, ale horší už to být nemohlo. Za zkoušku nic nedám.
- Zmínila se přede mnou pacientovi o profesorce Strunecké a její knize Doba jedová, kde popisuje neskutečné množství skrytých zdrojů chemie kolem nás, které mají negativní vliv na naše zdraví i plodnost…
Tyto dvě drobnosti spustily v mém životě lavinu změn. Nejenže ječmen a chlorella byly to jediné, co rychle znormalizovalo mé jaterní testy, ale informace zjištěné po přečtení obou dílů Doby jedové, na které jsem náhodou (?!) narazila v hypermarketu, byly tou pověstnou poslední kapkou!
Nevěřila jsem svým očím! Vše, co jsem považovala za fakt, bylo najednou jinak, a já začala měnit své názory na spoustu věcí kolem sebe, na zdraví i na západní medicínu, a náhled na svět vůbec. Během pár týdnů se mi život obrátil vzhůru nohama a já prohlédla a pomaličku polehoučku se vydala na cestu změny.
Mateřství, vlastně již jen jeho plánování, plán zplodit dítě – nový život, mi změnil život k lepšímu. Mateřství byla pro mě, jako pro spoustu dalších žen, jejichž příběh jsem měla možnost vyslechnout, příležitost ke změně.
Kdy, když ne teď?
Hodlám přece přivést na svět dítě, pro které chci jako každá maminka to nejlepší. Dítě, kterému chci připravit ten nejkrásnější život, lepší život než jsem měla já (a to jsem neprožila žádné skutečné trauma, spíše naopak; děkuji svým rodičům za to, co vše mi dali a jak mě vychovali, ale nyní je již jiná doba, jiné názory a možnosti), zdravý, šťastný, s netušenými možnostmi, bez přešlapů, bez traumat a křivd.
Mateřství nám totiž dává čas
Čas na přemýšlení, protože jsme doma samy jen s miminkem, které je na nás závislé a bezmezně a bezpodmínečně nás miluje. Máme čas přemýšlet nad věcmi, o kterých jsme nikdy nepřemýšlely, o kterých jsme nikdy neslyšely, o které jsme nikdy neměly zájem. Měly jsme totiž jiné priority a názory, protože náš život byl jiný, jinde. Žily jsem svůj rychlý život a neměly čas a důvod se zastavit a přemýšlet…
Měly jsme odpovědnost jen za sebe, ale nyní máme zodpovědnost i za toho malého tvorečka, který nám jednou složí účty. Jen my jsme zodpovědné za to, jaký bude mít náhled na svět, za to, jestli bude žít zdravý, šťastný, naplněný a harmonický život, který bude žít naplno a vědomě a bude si plnit své sny. Bude pánem svého života, nikoli jím jen pasivně vláčen. Jaké postoje, názory, priority mu vštípím a předám, takový bude – alespoň do doby, než si udělá svůj vlastní názor. Musím myslet i na to, že můj život by mu měl být inspirací. – Pokud já budu zdravá, šťastná, budu si plnit své sny a vědomě se rozhodovat, bude takový i on…
Můj příběh – má cesta za změnou – by vydal na knihu, velmi inspirativní a čtivou knihu. A protože jsem žena činu, která ráda pomáhá a inspiruje, aby i ostatní ženy a maminky zažehly tu svou jiskru a daly příležitost svému skrytému potenciálu růst, rozvíjet se a rozsvítit to světélko, které čeká uvnitř každé z nás, tak jsem ji napsala!
A má hned 3 díly:
„Naše vítězství nad neplodností aneb 12 tipů jak zvládnout umělé oplodnění“
o naší cestě neplodností až k pozitivnímu těhotenskému testu, o inspirující změně na cestě životem a o všech impulzech, které mě na ní navedly. Nechybí samozřejmě spousta rad a lékařských informací o (ne)plodnosti.
„Konečně těhotná aneb jak mít pohodové těhotenství a zvládnout porod s úsměvem“
o mé cestě těhotenstvím, mimochodem exkluzivním, 🙂 a přípravě na porod, který proběhl přesně podle mých představ – velmi rychle, přirozeně, takřka bezbolestně, a to jen díky do praxe zavedeným principům, které všem ráda předávám.
„Deník novopečené maminky aneb jak přežít šestinedělí a užívat si mateřství“
zde přidávám filozofická zamyšlení, vlastní citáty plné aha-momentů a odhaluji, jak odstartoval můj vnitřní rozvoj. Přidala jsem samozřejmě i odborné bonusy o příkrmech, skutečně bezpečném očkování, kojení, psychomotorickém vývoji, atopickém ekzému…
Rané mateřství, a to včetně období plánování miminka, vnímám jako životní období, které:
- v ženě zažehne jiskru a celou ji rozsvítí
- rozvíjí její potenciál, který byl skryt i jí samotné
- žena rozkvete jako květina, která zatím spala ve stádiu poupěte – dospěje nejen zevně, ale hlavně vnitřně
- otevírá jí oči a mění její úhel pohledu
- probouzí její intuici
Mateřství je ideální čas na změnu, ideální příležitost začít dělat věci jinak, lépe, a především rozvinout svůj potenciál, který nám byl dosud skryt. Spal a čekal na svoji příležitost.
A touha zplodit nový život je ten největší a nejlepší impulz a příležitost ke změně dosavadního života, a jeho směřování…
