TVD: Opět po termínu

Už mám po obou termínech porodu, ale stále ještě jsem kindervajíčko. U třetího dítěte jsem přenášení moc nečekala, ale asi jsem tak prostě stavěná… Takže pár novinek 🙂 Mám za sebou ultrazvuk ve 32. týdnu a opět to k našemu štěstí vypadá, že je vše jak má být.

Když doktorka měřila nožičku, první její věta zněla:

Na pohlaví jsem se tedy už ani neptala. Počítám s tím, že to tentokrát bude opravdu překvapení, i když je to pro mě zvláštní pocit. Váhový odhad byl podle gynekoložky něco málo přes 1800 g, což je prý naprosto vpořádku. Ještě mi odebrali krev na krevní obraz před porodem.

Konečně máme vybraná i jména pro miminko. Tedy snad 🙂 Pro holčičku už jsme měli Nikol, ale chlapecké vůbec, tak se mi docela ulevilo, že ho nebudeme muset vymýšlet na porodním sále, kdyby se narodil chlapeček. Prošla jsem celou knížku a pár jmen, která mě tak nějak chytla za srdce, jsem vypsala. Pak jsem dala knížku manželovi, ten ji taky prošel celou a jediné jméno, u kterého se zastavil bylo Maxim, čemuž po zavření knížky odmítal uvěřit, a tak přišel na řadu můj seznam. Vybral z něj jméno Viktor. Tři dny na to odcházel do práce, pohladil mi bříško a říká:

Udiveně jsem se na něj podívala a on na to, že nad tím přemýšlel a nakonec se mu Kristian líbí o něco víc. Tak snad je to finální 🙂

Další zásadní událost je, že Daníčka před pár týdny v noci navštívila plínková víla. Už bylo na čase, táhlo už mu na tři roky. Já myslím, že už by to bez plínek zvládnul mnohem dřív, protože minimálně půl roku měl po noci suchou plínku, a ráno čůral až na nočník, ale přes den na něj absolutně chodit nechtěl a když jsem mu chtěla plínky rozmluvit já, hrozně scénoval. Takže jsem počkala na období, kdy přešly moje těhotenské nevolnosti, dorostl mu poslední zoubek, nebyli jsme nemocní ani nijak extra ve stresu. Na dobu po porodu jsem to nechávat nechtěla, to si myslím, že bude pro něj náročné období a chtěla jsem to mít už v ideálním případě zvládnuté. Vyšlo nám to krásně. Už tak půl roku dopředu jsem v akcích nakupovala trenky a slipy s hezkými motivy, aby pro něj byla změna co nejpříjemnější a abych ho měla na co utáhnout.

Ráno vstal a našli jsme dopis od víly, hromádku slipů a trencliček a balení malých autíček. Všechno proběhlo úplně beze scén, vybral si ty nejhezčí trenky a vzal si s sebou autíčka na nočník. První dva dny se sice počůral asi sedmkrát, ale třetí den už jen jednou a od dalšího dne už chodil s přehledem čůrat i kakat na nočník. Jen na záchod ze začátku vůbec chodit nechtěl, ani venku ve stoje, ale teď už čůrá i venku na hřišti a vyzkoušel si už i záchod u Sárinky ve školce. Myslím, že spousta mamin (včetně té mojí) má názor, že už jsme mu měli plínky vzít dávno, ale já myslím, že jsme nic nezkazili. Máme to beze stresu na obou stranách a to je pro nás to hlavní.
Kdybych zvolila špatnou chvíli, tak bych možná ty první dny počůrávání nezvládala s takovým klidem a zbytečně bych na něj byla nepříjemná a kdybych mu je vzala násilím, jak ho znám, počůrával by se schválně.

Už bez plínek tedy Daníček oslavil třetí narozeniny. Oslava nevyšla úplně podle plánu, protože jsme mysleli, že bude hezky a děti vypustíme na zahrádku, ale přesně na začátku oslavy začalo bouřit, a tak jsme zase ocenili náš velký obývák, protože jinak by to s dárkem byla trochu prekérka. Dostal velkého šlapacího John Deera a asi by nebyl nadšený, že si ho nemůže projet. Z dárku i dortu byl nadšený. Vtipné bylo, když hlásil:

Jo, to jsou ty marcipánové doplňky 🙂 Vosková trojka mu moc nejela, takže zkonstatoval, že čísla příště už jíst nebude.

Vzhledem k tomu, že už mám po termínu, mám už za sebou i další (zřejmě už úplně poslední) ultrazvuk. Miminko podle ultrazvuku odpovídá týdnu těhotenství, jen bříško jim vyšlo cca o dva týdny menší, ale prý to nejspíš bude tím, jak je tam zmáčknuté. Váhově miminko vyšlo kolem tří kil, takže na obříka to nevypadá. Nejdéle mě nechají přenášet zhruba do 9. 7., tak jsem zvědavá, na který den si narození miminko naplánuje. Matně si vzpomínám, že nám kdysi učitel biologie vyprávěl něco o tom, že ovce umí oddálit porod, když se necítí v klidu. Někdy si připadám taky tak. Co já za poslední týden stihla dodělat restů… Tašku do porodnice jsem si na 99% dobalila teprve včera, upekla jsem si s sebou dvě krabičky ovesných sušenek a ještě bych ráda stihla jednu.

Tak mi držte palce, ať všechno klapne, další článek už bude určitě až po porodu 🙂

Napsal/a: SvetlanaS