Úplně nový pocit

Jaké to je být těhotná, jsem si ještě nedávno vůbec nedokázala představit. Roztomilá, malá miminka mě nechávala celkem chladnou a na to být matkou jsem se necítila vůbec vyzrálá ani připravená, jenže… ouha, život je plný překvapení…

…a tak i mě jednoho rána překvapil test se dvěma čárkami. Cítila jsem šok i radost a taky velkou nervozitu a od toho dne se můj život obrátil, zatočil a točí se dál v neustálém víru pochybností v sebe sama, úzkosti a nervozity (jak to proboha vše zvládnu?!), ale i radostí, očekávání a naděje, že pro své miminko budu dobrá máma.

Teď už jsem taky konečně pochopila, proč se nastávající maminky nacházejí v jiném stavu. Pro mě osobně nic víc jiného už ani existovat nejde. Kde jsou mé stopařské výlety jen s baťohem na zádech a spaní pod širákem kdesi v škarpě u silnice? Tam tam jsou mé uplkané schůzky nad pivem v hospodě. Tančení na diskotéce do rána? Leda ve snu… Ale to, co teď prožívám místo toho, je sen daleko lepší, opravdovější a daleko víc zajímavější.

Copak může být něco lepšího, než poprvé uvidět na ultrazvuku malou, černou kuličku a vědět, že od teď už nic nebude jako dřív, že tato sotva viditelná tečka je začátek něčeho úplně nového a že teď, právě TEĎ mě čeká nová životní etapa – budu maminkou. A co je na tom všem nejkrásnější? Na to nedokážu najít odpověď. Nejkrásnější bylo poprvé slyšet tlukot srdíčka, nejkrásnější bylo poprvé jej vidět jak se tam, v tom svým dočasným pelíšku spokojeně převaluje a máchá ručkama, nejkrásnější byly první pohyby, které mi připomínaly spíš šimrání i první pořádné výkopy, které mě vyděsily i potěšily zároveň. Nejúžasnější jsou všechny ty změny, které v mém těle neustále probíhají, přijde mi to jako zázrak, že v jednu chvíli není nic a najednou milimetrové „cosi“ co se během pár měsíců uvnitř mě proměnilo na malýho človíčka, co slyší, hýbe se a dává o sobě vědět, že už tu za chvíli bude s náma.

Nejpřekvapivější jsou mé pocity, to jak se člověk dokáže ze dne na den změnit, přehodnotit, co je a co není důležité, začít úplně jiný život. Dřív mě trápilo, když jsem nedopla sukni, dnes jsem hrdější a hrdější úměrně počtu oblečení, které mi už není. Není to tak dávno, co jsem vtahovala pupík a snažila se vypadat štíhleji, když jsem míjela výlohu, dnes bříško pyšně vystrkuji a zálibně si ho v odrazu prohlížím. Dřív jsem přemýšlela, kam pojedu do ciziny na výlet, čím dál, tím líp, běhala na výdrž a milovala túry v přírodě, teď sotva obejdu les za barákem a oceňuji lavičky, na kterých každou chvíli vydýchávám. Bývala jsem milovnice piva, teď mi vadí jen pivo cítit.

Překvapení střídá překvapení a já každý den žasnu, jak se mé priority a záliby mění a jak se ze mě pomalu stává domácí mamina. To nejnáročnější mě teprve čeká, až se malá narodí, ale už teď vím, že to bude zároveň to nejkrásnější, nejúžasnější a pravděpodobně nejvíc překvapující, co mě v životě potká, takže už se na ten konec těhotenství moc těším, i když to, co prožívám právě teď je jedinečné a s ničím nesrovnatelné.

Napsal/a: Endlisek