Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak funguje školský systém...?
Toto mě zaujalo…
http://www.svobodauceni.cz/clanek/desatero-skolskeho-systemu
Jsou lidé, kteří školní docházku vnímali jako něco traumatizujícího a ti se v tom vidí. A myslí si, že jejich děti to budou mít stejně, tak je toho chtějí ušetřit.
Tak na tomhle se můžu domluvit už se svojí čtyřletou dcerou a nevím, proč by to nešlo v sedmi, přihlédnout k jejímu názoru.
Ona je taky otázka, zda tohle vše neřešíme jen my rodiče. Tam, kde se rozhodou dítě do školy nedávat, jdou vlastně taky třeba proti vůli dítěte a možná takovým rodičům jejich děti později “poděkují“.
Peťka
Zkušenost s dnešní školou zatím nemám, jen se školkou, u které musím bohužel konstatovat, že se od dob mých dětských let nezměnila. Možná se změnila venkovní forma – více akcí, kroužky navíc, ale přístup k dítěti je stále stejný. My máme alespoň to štěstí, že jak školka, tak škola jsou smíšené věkově, i když v určitých hranicích.
jinak osobní zkušenost se školou mám přesně takovou, jak popisuje článek, a i v dnešní době, co se bavím s dětmi, tak do školy se těší nejvíce před první třídou, po jejím skončení už ne, ve starším věku už jsou přímo znechuceni a vymýšlí si, jak tam nejít, což asi mluví samo za sebe.
Ale věřím, že existují školy, jaké popisujete vy, rozhodně tedy ne většina :-), ale jsou. Kámen úrazu ale vidím i u těchto škol
– v povinnosti docházky. Ne denně se totiž někam chce chodit, byť by to byla zábava nejlepší. U unschoolovaných dětí se tento jev projevuje, maminky to popisují jako dny, kdy dítě přímo nasává velké množství informací a pak dny, kdy jen kouká, odpočívá a nic moc ho nezaujme. Myslím, že právě tento čas vstřebávání, třídění a výběru je velmi velmi důležitý a ve školách rozhodně nedostatečný, už jen tím, že není možnost si ho individuálně prožít, pokud vůbec někdy.
– v získávání informací “naléváním“ do hlavy, což prostě učení např. čtení, psaní, jak je popsáno v diskusi prvňáčci, bezesporu je. Všichni se učí stejné písmenko neustálým opakováním v různých obměnách, to je podstata drilu. Unschoolované děti se učí písmenko které si samy vyberou, když si ho vyberou a způsobem, jaký si vyberou. Je to určitě velký rozdíl.
– a samozřejmě v počtu dětí na jednoho dospělého (který navíc nemusí být vůbec milující to či ono dítě)
Přínos naopak vidím
-v kolektivu, kdy se děti bez nějakého velkého shánění rodiči do kolektivu dostanou – bohužel ale jednovsrtvého, bez mladších a bez starších :-(. Ale i tak je to určitě pro rodiče velká úleva, vidím sama, jak je těžké zprostředkovat dceři nějaký dětský kolektiv, ve škol/c/e je to samozřejmost bez námahy, ovšem zase není možnost výběru, kterou my máme.
– v šíři informací, kterou opět pokud bych měla nějak uměle zprostředkovávat, tak je to velmi těžké. V tomto spoléhám spíše na to, že informace přichází ruku v ruce s hledáním kolektivů a setkáváním lidí stejně hledajících, kde každý může nabídnout něco.
V čem se plně shoduji s ksandou je, že by v takovém případě dítě škol/k/u navštěvovat nemělo, znám rozdílnost přístupu z vlastní zkušenosti a je to skutečně těžké pro učitelky, pokud by měly nějak řešit zachování svého systému a současně se hrubě nedotýkat svobody, nebo možná integrity, individuality (nenapadá mě úplně nejvhodnější slovo) dítěte. Zvláště pak, když matka nesdílí jejich normy.
Děkuji za reakce, jsou pro mě velmi důležité, protože toto téma dost intenzivně řeším
Myslím si, že školy fungují jinak, než je popsáno. Z větší části. Vyjímky jsou.
U nás se taky čas přizpůsobuje dětem. Děti mají i ekologickou výchovu, chodí do přírody, starají se o zvířata a pěstují kytičky. Učí se vzájemně si pomáhat, poradit. Být kamarádem.
Mají projekt (název nyní nevím), kdy k nim přijely lektorky, vypráví jim a společně se masírují. Naučí se několik masážních “chvatů“ (lžička, pekařka..mají to takto pojmenované) a řeknu ti, že tak zajímavou a příjemnou masáž jsem ještě nezažila. Vážně hodně zajímavá věc. Zase něco jiného, relaxačního a masáž má i další významy.
Mají diskuzní kroužky, kdy si povídají úplně o všem možném. Nesedí tupě v lavici a učení je baví.
Manžel jeden čas bydlel v menší obci, kde byla malotřídka. Byl sám ve druhé třídě. A jak byl rád, když se později dostal do “normální“ třídy s vrstevníky.
Babička vždycky vyprávěla, jak chodila do školy hrozně ráda, jak se tam jako děti těšily a kdo nemohl, musel třeba na pole, brečel jak želva. A věřím, že stejně tak se někde těší do školy i nyní, v dnešní době.
Jsem pro, aby ve třídě byl menší počet dětí a né třeba 30. To vidím jako problém.
Navíc dnešní děti si už umí říct, co se jim líbí a co ne, diskutují s učiteli a ty je jako rovnocené i berou.
Lien, je řada věcí (popsaných v článku) s kterými se plně ztotožňuji. Určitě čekáš “ale“ :-). Prostě si myslím, že dnešní školství (aspoň ta naše škola je už trošku jiná). Sice máme např. také pouze dvě hodiny tv, ale v naší škole si “zvoní“ na zvoneček paní učitelka, přestávky mají dle potřeby (pochopitelně většiny, ale i to si myslím, že je důležité se naučit – občas se přizpůsobit), běžně dělá “protahovací“ cvičení, odlehčovací cvičení, na záchod můžou děti kdykoliv (sama říkala, že děti mají různou potřebu pohybu, takže samozřejmě ví, že dítě, které se hlásí dvakrát za hodinu, že chce na záchod, že se potřebuje jen prostě projít, tak proč by mu to neumožnila… Ty špatné známky nedává dětem z důvodu, že se snaží aplikovat pozitivní motivaci… Ale pokud vidí, že se dítě “jen“ fláká, že je jinak chytré, tak mu tu špatnou známku dá – aby ho trošku usměrnila. Na tom nevidím nic špatného. Už jsme se o tom bavili – dcera má obrovskou chuť zapadnout do “kolektivu“ – bohužel ji nedokážu poskytnout prostředí stejně starých dětí či starších, pohybuje se mezi mladšími dětmi, takže ji dopředu nic netáhlo – dokud nezačala chodit do školy. Takže zrovna u dcery si nedokážu představit, že bych ji nechala ať si na vše přijde – dost pravděpodobně by jednou až by objevila svět starších… byla nešťastná, že je “jiná“. Ještě připíšu – dnes jsem byla ve školce – paní ředitelka mi říkala, že je úplně “vyflusaná“, že má opravdu bezvadnou třídu – resp. rodiče – řada jich přivedla děti do školky s tím, že s nimi doteď nic nedělali, nikam je nevedli – no, vycházka naprosto nezrealizovatelná – na otázku paní uč. jak chodí s malým na procházku, že neustále utíká, odbíhá… maminka odpověděla, že ho nechává a doufá, že se na konci chodníku zastaví. Při počtu 25 dětí…? V reálu to vypadá ve školce tak, že paní učitelky jsou za “ježibaby“, které děti učí běžným zásadám bezpečnosti (na které doteď děti samy nepřišly), kultuře… Nezlob se – možná to bude znít tvrdě – ale pokud se rodiče rozhodnout takto “vést“ své děti, tak ať je do školských zařízení nedávají.Kšanda
Toto mě zaujalo…
http://www.svobodauceni.cz/clanek/desatero-skolskeho-systemu