Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak funguje školský systém...?
Toto mě zaujalo…
http://www.svobodauceni.cz/clanek/desatero-skolskeho-systemu
Lien, buď si nepamatuješ, jak se násobila ve škole učila, nebo máš zkreslené informace.
Děti se učí nazpamět např. násobilku tří. Ano, ale ono se sice řekne “nazpaměť“, jde jen o to, aby zvládly za sebou tu násobilku odříkat.
Takže když dostanou příklad 5×3, děti jedou na prstíkách – tedy ukáží si první prstík, řeknou 3, druhý prstík 6, třetí prstík 9…ukazují si na prstech a u toho říkají násobilku. Většina dětí takto počítá a stejně tak počítají i dospěláci, já se klidně přiznám, že si někdy taky odpočítávám na prstech násobky.
Ovšem i když znají odříkat za sebou násobky tří, dost dobře princip chápu a umí ho znázornit třeba na kostkách.
Kdyby si neuměly odříkat násobky jak jdou za sebou, poradily by si jinak a počítaly by tři + tři je šest, plus tři je devět…
Kdežto když si rovnou umí násobky odříkat, doberou se výsledky jednodušeji, efektivněji.
Děti chápou princip a chápou fakt, proč se násobky tří učí nazpaměť. Dcera se je ve druhé třídě naučila za pár minut, nevidím v tom vůbec žádný problém. Naopak byla nadšená z výsledku, z toho, jak díky násobkům hravě zvládne počítat složitější příklady jednoduše. Násobilku chápe bez problémů, stejně jako když odříkává jedna, dva, řti,čtyři…
Však malé děti se taky učí nazpaměť odříkat čísla, naučí se nazpaměť počítat dvouleté děti od jedné do pěti, deseti….pak jsou starší a stejně, jako kdysi zvládly spočítat tři kostičky, umí i násobilku.
Pořád nechápu, co je závadného na tom, naučit se nazpaměť násobky?
Přeci děti k tomu mají náležitý výklad, nejprve musí násobení funkčně pochopit. Tedy začínají tak, že počítají, přičítají a pak si ukáží, jak to jde jednoduše pomocí násobilky.
Když dítěti z druhé třídy vyrovnáme kostky tak, že budeme mít pět řad a pět sloupců a požádáme ho, aby všechny kostky spočítalo. Tak díky znalostem násobilky nezabodne prstík do první kostky a nepojede postupně (jedna, dva, tři). Ale spočítá si řadu a sloupec (což v případě pěti vidí okem a netřeba už nějak moc počítat) a řekne si 5×5 je 25, kostek máme 25, hotovo.
Tříleté dítě násobilku nezná, takže bude počítat kostky jednotlivě, až dojde do čísla 25. Cestou se pravděpodobně splete, vypadne mu nějaká kostka, nevzpomene si, jestli ji už připočítal nebo ne, ale výsledku se za čas dobere taky.
Ano umím, ale rozhodně ne proto, že jsem se to naučila nazpaměť, umím to proto, že si to dokážu představit, určitým způsobem k tomu výsledku dojít, to se nedá dát do písmenek. Ten kdo to umí jen proto, že se naučil násobilku, ale nevidí v tom jiný smysl, tak toho je mi možná i líto.
Proto jsem reagovala na příspěvek Kšandy, že násobilku se musí naučit, jinak by asi neuměly násobit, bez toho naučení násobilky nazpaměť (tak jsem její příspěvek pochopila), tak proto jsem reagovala, jak jsem reagovala.
Možná se už používají nějaké didaktické pomůcky, nebo Causenaireovy tyčinky, nebo nějaké jiné, ale člověk, který ví, že 1×1=1 jenom proto, že si to pořád dokola omílá je pro mě hodně omezený. A za to vděčí škole.
Lien, tvůj příspěvek z 16:12, čtu už 2x a vůbec tomu nerozumím.
Násobení a “krát“ je snad to samé, ne?
Chceš snad říct, že neumíš z hlavy vypočítat, vynásobit, kolik je např. 5×5?
Možná si sedím na vedení, ale opravdu nechápu jak to myslíš.
no a s tímhle tedy rozhodně nemůžu souhlasit, násobilka mi jen zatěžovla kapacitu (a ani jí neumím), mnohem lépe teď počítám s tím, že jsem si sama přišla na to co znamená KRÁT.
Marinado, já třeba ta vyjmenovaná slova považuju za důležité, aby je děti uměly “jako básničku“. Pokud je někdo neumí jako básničku, myslím, že méně používaná slova časem zapomene – prostě mu “vypadnou“. V tomto případě je pro mě ideál – někde je vidět neustále napsaná (třeba na tom plakátě ve škole), doma (i s obrázky či s nějakou jinou pomůckou), ale stále ve stejném pořadí… To že děti znají obsah slova… je snad samozřejmost. Myslím, že si každá představujeme pod pojmem “naučit zpaměti“ něco jiného – já to také nemyslím tak, že dítě jen sedí nad “slovy“ a bezmyšlenkovitě je opakuje dokud si je nezapamatuje… Nemyslím, že je špatně chtít po dětech některé věci se naučit podle nějakého řádu – trénuje to paměť… Třeba násobilku taky lidí umí zpaměti – umožňuje to neustrnout jen u sčítání…, ale “pustí“ to člověka na další složitější operace… Kšanda
Učitelé mají úplně jiné metody než dřív, ale času na probrání látky je pořád stejně. Třeba když vidím, jak skvělou mají výuku angličtiny, tak mám radost. Ale důležitou gramatiku pak prosviští během jedné lekce (=během 2 vyučovacích hodin) takovou rychlostí, že nestíhám zírat. Děti, kterým s tím doma nemá kdo poradit, podle mě nemají šanci.
Kšando, dcera se neučí nazpaměť ani slovíčka, ani vyjmenovaná slova – udělám jí např. barevné kartičky, ona na to párkrát mrkne, plakáty mají i ve třídě a jak to procvičují, samo se jí to do hlavy dostane. Nenaučí se to prostě bez přemýšlení jako básničku během jedné hodiny jako ostatní, protože to tak nechci. Slovíčka procvičujeme ve větách mluvením a to jí baví.
Ještě k těm vyjmenovaným slovům – dcera byla jediná ze třídy, kdo věděl, čím je známá Litomyšl. Ostatní se to bezmyšlenkovitě nabiflovali, což mi přijde opravdu škoda. Kor když minimálně 5 dětí ze třídy navštěvuje hudební kroužek a i tak je pro ně Litomyšl jen vyjmenované slovo…
Marinado, vystihla jsi přesně, co jsem chtěla říci :-).
Není to o inteligenci nebo možnostech se něco naučit, ale o způsobu, taky si nemyslím, že jsem “blbec“, když si nepamatuji našrocené informace. Peťko bylo by to hezké, kdyby se už ve školách skutečně učily jinak, ale jsem přesvědčená, že při množství infomrací, které musí znát a čase, který na ně mají, nemůže fungovat téměř nic jiného, než z veké části učení nazpaměť.
Marinado, souhlasím s Peťkou. Ale něco – třeba vyjmenovaná slova, vzory… se děti prostě naučit musí – na to nic není. Naučí se to jako “básničku“, ale pak to samozřejmě nějakou “hrou“ procvičují a používají to! Mozek “zapomíná“ spoustu věcí – i ty opravdu dobře naučené pokud je léta nepoužíváš – je to přirozená obrana před přetížením… Dle mě je nejdůležitější, aby člověk uměl vyhodnotit podstatné a uložit si opravdu jen to podstatné a nezaneřádit si mozek zbytečnostmi, protože pak je jednodušší zapomenout to podstatné. Zrovna nedávno o tom mluvili, jak máme všichni puštěné televize a že si ani neuvědomujeme, že si do mozku “ukládáme“ reklamu na prací prášek, pojišťovnu… Kšanda
Marinádo, já si právě nemyslím, že se dneska učí děti něco jako básničku. Určitě si ta města na mapě ukazují taky, hledají a dávají do souvislostí.
Asi žádná učitelka nebude ve třídě vyjmenovávat hlavní města různých států bez toho, aby dětem o tom státu něco neřekla, neukázala fotografie, videa, znázornila na mapě apod.
A to celé někde začíná, nejprve dětem řekne, např. ve druhé třídě, že my žijeme v ČR, ale jsou různé státy, nejprve se podívají na naše sousedy a v dalším ročníku přiberou třeba Evropu atd..
Sice je to práce se dceři po téhle stránce věnovat, ale teď už má snad dobrý základ a všechno, co se učí, se jí teď na to pěkně nabaluje a má to teď (myslím – z toho co vidím) jednodušší než její spolužáci, kteří se všechno trochu nové musí učit zase od začátku, protože to našrocené už dávno zapomněli…