Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak funguje školský systém...?
Toto mě zaujalo…
http://www.svobodauceni.cz/clanek/desatero-skolskeho-systemu
Já jsem moc nepochopila o čem to je. Souhlasím s tím, že většinou se zaměřujeme u dětí na jejich nedostatky a ty se snažíme “dohnat“, ale přednosti nepodporujeme. To je chyba ale jak nás rodičů, tak učitelů – takže bych to jen na školský systém neházela:-). Jinak mě zarazil př. s pravidlem pravé ruky – to je snad jasné na co je a pokud to autor nepochopil…:-). Moje dcera třeba médiím nevěří – stačila jedna panenka z reklamy a bylo po víře:-). Co se týče finanční gramotnosti, tak si myslím, že jsou na tom dnešní děti mnohem lépe než naše generace – já jsem v této otázce úplně tupá:-(
tedy až na tu funkci rodiny, tam v souladu s autorem nejsem
A co tohle, taky vám to přijde tak daleko od reality a přotažené za vlasy. Mně se to líbíá mooooc.
Link jsem pročetla a za sebe musím napsat, že u nás na škole to tak není. Teda u našich učitelek. Když se dcera ve 3 třídě učí násobilku tak pomocí uzávěrů od Pet lahví ( museli jsme sbírat co se dalo) ted se třeba biflují vyjmenovaná slova. Naučit se je musí, ale existuje taková pěkná knížka , jmenuje se : Bystrá kobyla a tak nějak dál a tam je krásně a barevně a hlavně rozumně vysvětleno proč a jaké i a y.
Mě teda spíše až vadí ta uvolněná výuka, ale jsem asi z jiné školy 🙂
A co nechápu jsou učitelé, kteří naloží žákovi naučit se látku, kterou nebrali a další den z toho napsat písemku ( desetiminutovku). Žák naprosto stresovaný, nabiflovaný z učebnice, látku nemůže pochopit a to se také děje.Je to holt učitel a učitel…
Lien, ve školkách je myslím největší problém ten počet dětí. Děti v první třídě už jsou “celkem“ umírněné (nebo jak to napsat) – většinu hranic už mají zažitou. Ve školkách to tak není – zvláště při dnešním způsobu “výchovy“. Já mám z toho prostě takový pocit, že většina rodičů tápe (včetně mě). Máme spoustu informací jak “vychovávat“ – informace jsou dost protichůdné… Pokud rodič “vypne“ ještě svůj instinkt, vybere si od každého trošku, tak z toho vznikne výchova nevýchova a začnou tápat nejen rodiče, ale i děti. Pokud se takových dětí sejde ve třídě několik, tak jsou ze školek opravdu jen hlídárny a vzdělávání následuje až na druhé koleji – logicky neb nejdůležitější je, aby se dětem nic nestalo… Kšanda
no já budu jedině ráda, pokud to tak opravdu je 🙂
Ale u školek jsem o tom byla přesvědčená taky, a to nejhlavnější se bohužel nezměnilo, jak taky, když jsou tam pořád stejní lidé
Lien, asi by bylo záhodno zajít někam na dny otevřených dveří, podívat se, jak to teď na školách vypadá a jak se kde učí.
Ty jsi fakt zamrzla před dvaceti lety, co se škol a výuky týče. Vycházíš pochopitelně ze své zkušenosti, chápu. Navíc, jestli byla špatná. A neber to ve zlém. Prostě tak, jak ty naznačuješ, se už neučí. Učí se (jak psala myslím Kšanda) zážitkově. Nějak si nedovedu představit, že by se děti učily násobky, aniž by pochopily, o čem násobení je…
Jarmuschko docela k ní nemám nepříznivý vztah, žádné extra špatné známky jsem neměla a ani si moc nepamatuji, že bych se musela učit, v podstatě matematikou jsem proplouvala tak nějak bez práce, ale zase ranné vzpomínky mám jen na tu násobilku a na to, jak jsem se jí učila úplně nazpaměť.
Mnohem hroznější vzpomínky mám na zeměpis, ten ¨tedy opravdu nemusím.
Je to přesně o tom, co kdo prožil… “Zážitkové“ učení je prostě to nejefektivnější. Mně taky můžou “pražáci“ vyprávět jak je Praha úžasná… Já tam chodila 3 měsíce do školy, žila tam… a teď se mi nechce jet s dětmi ani na Karlův most (to jsem přehnala, ale bydlet bych tam fakt nechtěla):-).
Já už si to tedy moc nepamatuji, ale myslím, že my naopak začali tou mřížkou…
Holky teď počítají třeba celkovou cenu sady známek stejné hodnoty (třeba kolik stojí 7 známek, jedna za 6 Kč).
A netuší, že to je příprava na násobilku.
Lien, a jak to máš jinak s matikou?
Patřila k tvým oblíbeným předmětům?
Rozumíš jí?
Já mám třeba zkoušku i z VŠ matiky, matika patřila k mým silným předmětům, jednu dobu to vypadalo, že se jí budu věnovat profesně. Bavila mě.
A domnívám se, že naučení se některých věcí “nazpaměť“ mi pomohlo jít dál, vyvíjet se.
A nebylo to biflování.