Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak funguje školský systém...?
Toto mě zaujalo…
http://www.svobodauceni.cz/clanek/desatero-skolskeho-systemu
Kšando díky, napsala jsi to velmi trefně.
O to prostě jde, aby dítě mělo nějakého pomocníka, který ho povede.
Opravdu si myslím, že by byla velká spousta těch, co by zůstali bezprizorní.
A Lien, že by svět nefungoval? V každé době byli, jsou a budou flákači, kteří nic neumí, nechtějí a jen by se rádi vezli. Vždyť to je už od pravěku.
A že v jistou dobu vznikly školy? No protože lidé už nemohli být (a nechtěli) jen doma a pracovat jen na svém. To šlo do středověku, že se každý uživil na svém. Ale i tak byla robota. Jakmile přišel průmyslový věk, tak se podmínky změnily. A rodiče nemají možnost být průvodci svých dětí až do dospělosti, proto někdy od středověku ty školy vznikaly.
Nemyslím si, že jsem nejlepší učitelka, je spousta věcí, které neuznávám, které nestíhám vstřebat, anebo které mi neumožňuje počet žáků ve třídě. Největší pocta ale pro mě byla, když za mnou došla jedna maminka, že když mám páťáky, jestli bych nemohla mít na rok prvňáky, protože bude nastupovat jejich mladší…
Ale můžu tě ujistit, že rozhodně nesedíme pět hodin v lavici. Děti se učí hrou, dělají projekty, samozřejmě, že třeba (když už jsme u tématu JČ) vyjm. slova se základní řadu musí naučit nazpaměť, ale následné procvičování a upevňování už probíhá hrou. První dvě třídy si děti převážně hrají. V prvouce chodí na procházky, pozorují přírodu.
V matematice skládají lego, kostky, nikdo jim neřekne, teď se naučíte, že 2+2 jsou čtyři. Musí si na to dojít skládáním, přikládáním, odebíráním apod. Je spousta metod.
Lien, to s tím běháním do encyklopedie – já jsem to myslela tak, že člověk ani neví, k čemu se konkrétní věc učí, ale může se ji naučit se zájmem, i když mu třeba bude k ničemu z praktického pohledu, nebo naopak, naučí se ji náhodou ve škole, řekne si “k čemu mi budou nerosty“ a jednou třeba se mu to bude hodit.
Cítím v tom opravdu nějaký odpor, obavu, nedůvěru, která je podle mě způsobená tvými extrémně špatnými zkušenostmi.
A opravdu si myslím, že není špatné občas dělat i to, do čeho se mi zrovna nechce.
Já nemám nic proti domácímu vzdělávání, ale prostě mi přijde, že dítě není schopno objektivně posoudit, co by raději chtělo, pokud nezkusí obojí. A co pro něj nakonec bude lepší, to nemůže předem posoudit asi nikdy nikdo.
Stavíš to tak, jako by ses ptala, jestli vůbec něčemu dítě učit, ne jak je tomu učit. A s tím já prostě nesouhlasím. Vedení není manipulace.
kšando možná ano, možná si prostě nedokážu představit rodiče, kterým nezáleží na tom, aby jejich děti byly spokojené a šťastné.
A nebo je to naopak a my (přizpůsobiví) máme určité představy o tom jaké děti jsou spokojené a ˇšťastné, ale může to být i jinak, nevím.
A ano, společnost se snažím vybírat, ale zase nejsem nějak úplně komunitně vymezená, i když nepopírám, že se mi ta myšlenka dosti zamlouvá.
Kšando – budeme mít matematiku podle prof. Hajného – vydává právě Fraus. To “divná“ mělo být v uvozovkách. Podle okolí je prostě divná a nelíbí se jim, že bude mít dcera něco extra a nebude se to učit tradičně jako jejich děti, které půjdou na jinou školu.
Danielo ano, film byl stejný, co jsem tím chtěla říci je, že nemusela jít za nějakou učitelkou, která jí říkala, jak které písmenko vypadá a jak se čte, prostě že se to naučila sama s knihou a kazetou s nahrávkou, tak jsem to myslela.
Marinado jak jsem psala, rozhodnutá nejsem, ještě máme spoustu času
Katko mně spíš jde o ty první roky, než potom střední případně vysoká škola, tam už si myslím je dítě vyspělejší, lecjaké nevhodné chování např. pedagogů si dokáže samo zpracovat což si myslím, že právě v první,druhé třídě moc neumí, že bere za jedinou pravdu, co si myslí paní učitelka :-(. Přijímačky si nechám pro sebe.
– jarmuschko já netvrdím, že je to obecné pravidlo, ale zase na druhou stranu ty články a různá svobodovzdělávací hnutí taky nevymýšlím sama, takže ojedinělé to také nebude. U nás se o škole moc nemluví a když, snažím se mluvit hezky, jen jsem malé vysvětlovala loni, že zavírání do kumbálu a šťouchání jídla do krku opravud není správné chování, i když to dělá paní učitelka, ale to snad by “pod koberec“ nezametl nikdo z vás a neříkal by, že je paní učitelka fajnová. A k Bamisce, nechci mluvit o ní bez ní, jak se nedávno rozčílila, ale já bych jí za učitelku pro holky nechtěla, už kvůli těm sladkým úplatkům a motivaci odměnou, ale je toho víc. Ale na druhou stranu jako paní, ke které by chodila na tvoření, nenašla bych určitě lepší.
– Ksando mně se to takhle, jak o tom píšeš, moc líbí
– Danielo a to je právě ono, jsem přesvědčená, že i dítě, kterému bude dělat dobře neběhat pokaždé do encyklodpedie, si ty informace vyhledá samo a rádo. No a jiné zase ne, ale ve škole musí všechny že jo. A třeba to, které se opravdu zajímá o dejme tomu historii se musí učit něco, co ho nebaví a stačilo by okrajově a naopak na historii už mu díky tomu nezbývá čas, energie, a místo aby v dospělosti byl výborný historik, zapálený, tak má jen obecné znalosti, ale i od toho, co ho nezajímá. Pro mě je pořád prostě lepší, když toho budu vědět míň a pořádně, než hodně a na nic. Navíc to pak vede ke znechucení i těch informací, které by mě bez té ostatní zátěže bavilo vyhledávat a prohlubovat.
Mně na tom celém prostě vadí, že se tu práce na čemkoliv, co si sám v tuto chvíli nevykouzlím z vlastní hlavy, prezentuje jako něco špatného.
Ono se dá i biflování dělat tak, aby to bavilo, jde o motivaci. A jak by člověk bez jakýchkoliv znalostí fungoval?
A jo, občas se mi taky nechce do práce, ale když to překousnu, udělám to, pak z toho mám radost a peníze, takže hmotná i nehmotná odměna je mi dostatečnou motivací. Ale tomu jsem se naučila, že se mám třeba i nutit a pak to často stojí za to.
Lien, a s tím filmem, to přece nebylo tak, že se naučila číst, až chtěla. Ono jí to po celou dobu dost chybělo, byla z toho nešťastná, styděla se za to, takže než by se přiznala k negramotnosti, nechala se nejprve vyhodit z práce a pak zavřít. Četla jsem knihu, tak nevím, jak to bylo prezentováno ve filmu, ale řekla bych, že dost podobně, protože to bylo v celém příběhu klíčové.
Lien, to si mě teda trošku “šokla“. Bohužel musím s Pavlínkou souhlasit v tom, že by děti opravdu “vlčely“. Chápu, že ti to přijde nepochopitelné, ale věř že je to tím, že žiješ “jinak“. Ty máš touhu a snahu vést své děti nějakým způsobem – i když dost alternativním, tvůj cíl je vychovat z nich spokojené a SLUŠNÉ lidi. Ale věř, že jsou lidi, kteří se těmito slovy ohání, ale to je tak všechno – pro dosažení cíle neudělají nic. Dost z tvých názorů je cítit nedostatek zkušenosti – nemáte potřebu se pohybovat ve společnosti…pouze si vybíráš (tak jsem to pochopila z tvých příspěvků – možná špatně), nemůžeš se tedy dostat do kontaktu s lidmi, kterým o “vychování“ dětí moc nejde. V tomhle má Pavlínka jistě větší zkušenosti – neb žáky a ni rodiče si nevybírá. Myslím, že až ti holky povyrostou změníš také názor… Pokud vím, tak i všechny alternativy počítají s “pomocníkem“ (pomož mi, abych to dokázal sám). Co děti, které takového “pomocníka“ nemají?
Danielo díky, napsala jsem takový elaborát a ono mi to spadlo :-(, tak krátce jen k bodům, na které mám odlišný pohled.
– k tomu prvnímu bodu tam je nejspíš myšleno, že pokud se někdo učí tím, že mu někdo druhý říká, co má vědět a dělat, tak ho zřejmě musí považovat za prázdnou nádobu, která je třeba nějakým věděním naplnit, a to se dle mě přesně ve školách děje
2 to je sice fakt, že jsou tam děti plus mínus rok,dva, ale ač se to zdá neuvěřitelné, jsou děti, které se chtějí učit číst a psát třeba v pěti a jiné až v deseti letech a ti mají tedy smůlu, možná kdybychom byli zvyklí je nechávat, ukázalo by se, že jich není až tak málo a myslím, že s přibývajícím věkem budou rozdíly v touze po určitých znalostech stejné, ne každý chce v sedmé třídě vědět jak se rodí děti, někoho to bude zajímat třeba ve dvaceti a někoho v šesti (to je příklad, kdyby mi někdo chtěl psát, že se v sedmé třídě učí něco jiného)
3 no a já a lidé podobní autorovi článku si právě myslíme, že nejsou žádné děti, které se nerady učí
4 tam se shodneme, že bez podnětů moc velký rozvoj nenastane
6 tak podle mého tím myslí to, že ve škole je nějakým způsobem určeno, co mají dělat, když má dítě třeba zrovna chuť něco rozebírat a musí poslouchat dějepis, nedá se asi o záživné hře vůbec mluvit
7 pro mě ideál je nerozlišovat hru (spíše něco, co mě baví)a práci, povinnosti, mít vše za jedno, spylnuté. Povinná škola a povinné znalosti je něco, co podle mě zapříčiňuje, že už od dětství jsme vedeni k opaku, tedy k dělání něčeho co mě baví a pak otravné práce a povinností.
8 alespoň trošku zelpšení 🙂
9 to je totéž co u dvojky, rozmezí jednoho dvou let je v podstatě stejný věk
10 🙂
Pavlinko, máš pravdu, ať vymýšlím, co vymýšlím, od školky, ze které mám jen útržkovité vzpomínky, které jsou vždy naplněné hrůzou, přes školu až do určitého věku se mi špatně hledají nějaká pozitiva, na MŠ a ZŠ jsem nenalezla jediné 🙁
K mému rozhodnutí – ještě žádné definitivní nepadlo a jak ho nakonec ohodnotí to je opravdu na dlouhý čas, můžeme si pak vyměnit hodnocení našich dětí, myslím, že se v určitém věku příliš lišit nebudou 😛
Ale třeba jen, že v dnešní době se děti neučí pět hodin v lavicích. Neučí se biflováním.
A jak se to tedy učí? To se snažím zjistit.
Třeba zrovna ty vyjmenované slova tě někdo naučil dobře – protože už je teď píšeš automaticky. Ale kdyby ti někdo tehdy neřekl, že v těchto slovech se píše “i“ nebo “y“, tak bys to teď nevěděla.
Ano, bystré dítě se bude samo do určité míry pídit po informacích a vědomostech, ale ta lenivější půlka, když nebude mít podněty ve škole, tak prostě nebude dělat nic, jen lítat s klackem po dědině (v tom nejlepším případě).
Tohle jsou dvě věci, které prostě vidím úplně odlišně, někdo mě sice asi donutil naučit, že se tahle slova jmenují vyjmenovaná, ale jak jsem psala, když píšu, rozhodně při tom nepřemýšlím, zda píšu I nebo Y pro vyjmenované slovo, píšu podle citu, tedy předpokládám, že mám odkoukáno z knih a textů. Navíc děti doma nejsou samy, aby jim nikdo neřekl jaké i se píše, pokud se zeptají. Viděla jsi film předčítač, tam paní taky nikdo neučil, naučila to sama, až když chtěla.
No a s tím posledním to je přesně to podceňování, nedůvěra a škatulkování dětí, tohle je nemožné, kdyby takto lidstvo fungovalo, už dávno na planetě není, vymřeli bychom. A nedivím se, že to čtu právě od učitelky, ten poslední odstavec mě téměř vrhá do jistoty, že naše školství (a systém je samozřejmě o lidech, jak někdo psal) prostě funkční není. Připadá mi stvůrné, pokud pedagog na POLOVINU dětí nahlíží jako na nějaké opice, které by bez něj buď ležely na gauči nebo běhaly s klackem bezcílně po ulici. Že by i ležení a běhání s klackem mohlo mít pro ně smysl to už jde zřejmě zcela mimo něj. No a na tu druhou, že ti se tedy s jeho pomocí něco naučí.
Taková víra v nepostradatelnost přijde zase úsměvná mně.
Lien, mj. jsi tu znovu zmínila školku a že se od tvých zážitků nezměnila.
Asi máte smůlu na lidi a hned je z toho obecné pravidlo.
Já si svou docházku do školky moc nepamatuji – jsem z populačně silného ročníku, a když mamka zůstala na MD s bráchou, tak jsem holt musela taky. Chodila jsem jen poslední rok před nástupem do školy. Negativní zážitky nemám. Do dnes si pamatuji jménem naší paní učitelku (i když krátce po nás šla do důchodu).
No a holky ve školce?
Já měla “problém“ s jednou z učitelek (už jsem to tu psala – mladá, bezdětná, “nejchytřejší“, co “vychovávala“ všechny rodiče, nejen nás – nenechali jsme se a upravilo se to).
Před holkama jsem si to nechávala pro sebe, protože ony byly spokojené.
Až tak srovnávat se svou školkou nemůžu, protože si to moc nepamatuji. Ale konstatuji, že ve školce měli stále nějaké aktivity – divadla, výlety, ukázky různých atraktivních povolání. Výuka byla zaměřena tak trochu “projektově“, projekty se střídaly.
Holky do školky chodily rády, bavilo je to tam, myslím, že se toho spoustu naučily.
Mít za učitelku ve školce třeba Bamisku, možná bys měla jiný názor.
A jak píšou ostatní – myslím, že rodiče (i třeba nevědomky) předávají svým dětem i tu motivaci do učení. A když rodiče doma před dětmi na školu nadávají a všechny učitele hážou do jednoho pytle, tak by se i sám J.A. Komenský mohl snažit sebevíc a nezmůže nic.
Já musím doma chotě taky krotit v jeho názorech. A slyším v něm zapšklé názory jeho máti (jak mi je občas taky prezentuje). Mně ať to klidně vykládá, ale ať zbytečně “neočkuje“ holky – ať mají prostor pro vytvoření vlastního pohledu.