Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak funguje školský systém...?
Toto mě zaujalo…
http://www.svobodauceni.cz/clanek/desatero-skolskeho-systemu
Katko, co to je divná matematika? Dnes už je snad normální, že hledají děti řešení, ne? Dcera chodí na “Figurkovou školičku“ a paní uč. ji moc chválila, že je to strašně vidět, že začala už ve školce, že většina dětí se spokojí s jedním postupem…, ale dcera je “naučená“ hledat postupů více… Mají více učebnic matematiky – běžnou (s krtečkem) a od Frausta – tam jsou ty metody trošku jiné a při prvním úkolu jsem teda trošku tápala jak vůbec máme postupovat – přišlo mi to strašně složité, ale dcera to zmákla hned. Měli jsme tu učebnici i na horách a “pobavilo“ se dost lidí – prostě naše generace není opravdu zvyklá přemýšlet. Máme vše buď naučené nebo hledáme složitosti. Jednoduché postupy buď víme (protože nám je někdo řekl) nebo nevíme a pak v tom hledáme složitosti.
Lien – když bych mohla vrátit čas, tak bych se nechtěla učit doma ani za nic. Do školy se přeci člověk těší hlavně kvůli kamarádům. A výuka taky není vždycky jenom nuda. Třeba matematiku jsme měli velmi zábavnou formou a nosili jsme domů všichni velmi dobré známky, protože nás to bavilo.
Dcera nastupuje do 1. třídy až v září a půjde do školy s novými metodami učení. Sice se nad tím jiní ošklíbají, že se nebude učit číst po slabikách a bude mít nějakou divnou matematiku, ale co. Mně se to docela líbí. Třeba matematiku učí stylem, že děti na řešení musí přijít samy, ne, že jim učitelka řekne, takhle to je a tak se to naučte.
A co si budeme povídat, škola prostě zapotřebí je. Už pro ten papír.
Sama jsi psala, že se teď učíš na přijímačky, takže si to myslíš zřejmě taky. Přeji ti, ať se dostaneš a třeba změníš na školství názor k lepšímu.
Nevím, jestli jsi to tady někde psala, ale na co se chystáš? Jestli to není tajný.
Marinado, a to je právě ten rozdíl, mě to prostě baví i těší, když něco vím, když čtu knihu a chápu např. historické souvislosti rovnou, aniž bych musela při každém jménu nebo městu chodit do encyklopedie.
Pokud má člověk jistou sumu informací v hlavě, má to zkrátka po mnoha stránkách jednodušší. Jasně, někomu na tom zkrátka nezáleží, ale já třeba vidím, jak je syn nadšený, když mu něco nového vysvětlíme, jak se snaží počítat anglicky do dvaceti a má z toho radost, není to pro něj odporný dril, ale zábava.
Lien, ve spoustě věcí s Tebou souhlasím, ano, taky jsem zapomněla 90% omáčky, kterou mi ve škole nabušili do hlavy kromě toho podstatného. A teď to buší do hlavy mé dceři a popravdě nechápu, proč musí umět nazpamět názvy hornin a nerostů a proč by měla umět nazpaměť, které město leží v kterém kraji, když si to může krásně najít na mapě. Čte hodně a píše bez hrubek, přesto občas chytne z ČJ dvojku, protože ve větě nepozná, jestli je např. slovo “až“ v konkrétním spojení příslovce nebo spojka…já to taky nepoznala a na internetu se názory rozcházely :-). A vadí mi známkování a nespravedlnost a případná šikana.
S dcerou jezdíme po výletech a máme akce podobné těm Tvým (co píšeš) a taky si myslím, že jí to dá kolikrát víc než se teoreticky šprtat např. že středočeská památka je Karlštejn – my tam jedeme a pak už se to učit nemusí, protože to prostě ví přirozeně.
Ale těch 10 bodů je fakt trochu mimo.
Jinak dcera chodí do školy ráda, ale je to kvůli kamarádkám. Nosí si ze školy spoustu zážitků a hodně věcí jí baví učit se (a hodně věcí jí nebaví učit se). Ale ty zkušenosti, ať už kladné nebo záporné, co načerpá v kolektivu dětí, jí já dát ani při největší snaze nemůžu. Na žádné kroužky chodit nechce, mezi cizí lidi jít nechce. Kdyby nechodila do školy, žila by si spokojený život doma, ale nikdy by nepoznala, že může žít mnohem spokojenější život mezi lidma. Já jsem ráda, že do školy chodí a ona taky. Školku nenáviděla.
Lien, Tvoje obavy chápu, ale myslím si, že se nemá rovnou odsoudit to, co se nezkusí. Vždyť si můžeš holky vždycky nakonec stáhnout na domácí výuku, ale myslím si, že i ony by si mohly vyzkoušet a samy rozhodnout, jestli chtějí chodit do školy jako většina dětí, nebo jestli jim víc vyhovuje to, co vyhovuje Tobě…
Danniello, vystihla jsi to naprosto přesně. Pod tvůj názor bych se podepsala.
Lien, ty na školství jako takovém hledáš prostě jen chyby. Naprosto nechceš podle mě připustit, že ti škola dala i něco dobrého. Asi to vychází z tvé špatné zkušenosti. Já z tebe mám čím dál víc pocit, že nejsi spokojená se svým životem do určité doby a teď se snažíš dělat všechno jinak. Naprosto jinak a odmítáš připustit, že něco z té doby bylo i dobře. Fajn, je to tvoje volba. I když se to asi nikdy nedozvím, docela by mě zajímalo, jak toto tvoje rozhodnutí jednou ohodnotí tvé dcery.
Moje malá mi na otázku, jestli by si vybrala školu nebo doma s náma řekla, že školu. Má tam kamarádky a chce se učit s p.uč.
V tom desateru je pro mě víc hloupostí než pravdy. Už jsem to tu rozebírala tolikrát, že se mi znovu nechce.
Ale třeba jen, že v dnešní době se děti neučí pět hodin v lavicích. Neučí se biflováním.
Třeba zrovna ty vyjmenované slova tě někdo naučil dobře – protože už je teď píšeš automaticky. Ale kdyby ti někdo tehdy neřekl, že v těchto slovech se píše “i“ nebo “y“, tak bys to teď nevěděla.
Ano, bystré dítě se bude samo do určité míry pídit po informacích a vědomostech, ale ta lenivější půlka, když nebude mít podněty ve škole, tak prostě nebude dělat nic, jen lítat s klackem po dědině (v tom nejlepším případě).
Tak, tady můj elaborát, trochu delší, ale zkrátit už to nešlo. 🙂
ad 1: Nelze reagovat, nepodložené čímkoliv, s takovým názorem jsem se nikdy nesetkala, takže jsem logicky ani nepřemýšlela, co na to říct.
ad 2: Myslí tím asi ve stejnou dobu, protože v jedné třídě nejsou děti stejného věku. Budí tím dojem nepropracovanosti textu nebo manipulativního formulování.
ad 3: Učitelka se snaží vést výuku tak, aby to děti bavilo. Opravdu se některé děti nerady učí, ale tady mám dojem, že jsou to většinou děti právě s rodin, kde je k nechuti ke škole systematicky vedli. Syn se učí rád. Jinak nevím, co na to říct, na tento styl formulací se dost těžko reaguje.
ad 4: Každý své děti učí i tomu, o co si samy neříkají a neznamená to, že je to pak nebaví. Takže má vpodstatě pravdu. Někdy to nevědí a je dobré jim ukázat i to, co by je samotné nenapadlo. Jinak by se zřejmě moc nerozvíjely.
ad 5: Kvůli úspornosti napíšu jen tolik, že takový pocit z přístupu alespoň u nás nemám.
ad 6: Nevím, co tím myslí, celý článek jsem nečetla.
ad 7: Život je hra, práce i povinnosti. Chyba je v tom, že někteří lidé vnímají práci a povinnosti negativně a ne v tom, že by práce a povinnosti byly od základu špatné věci. Chce to jen přijmout fakt, že některé lidi baví i pracovat a těší i plnit povinnosti, nejen si instinktivně hrát. Trocha sebekultivace.
ad 8: U nás se během hodiny sezení v lavici střídá s pohybem.
ad 9: Zase asi myslel podle zralosti nebo tak něco, ne? V tomhle opravdu záleží na systému, ale i v tom si dnes člověk může vybrat, jsou školy, kde to tak je jen do určité míry. Ale zase dát děti 5-16 do jedné skupiny, to asi nedělají nikde, takže v tom má pravdu.
ad 10: O tom je celá tahle (i další) diskuze.
Danielo díky, to fakt oceňuji
A je pravda, že jsem mohla vybrat nějaký povedenější článek, ale v kostce se pořád dokola opakuje to samé, tak jsem ani nepovažovala až tak nutné nějak vybírat.
Lien, formuluju to tedy jinak. Styl, jakým je to napsáno, mi přijde hodně amatérský jak jazykově, tak co se týče informací a argumentace. Takže to ve mě zkrátka nevyvolalo dojem seriózní práce, tím pádem to celé vyznívá tak jaksi nedozrále, naivně a zjednodušeně.
To, že to vyvolává pousmání, je už fakt spíš taková subjektivní dohra.
Pak není divu, že to člověk odsune spolu s další hromadou různých po netu putujících nekvalitních článků.
Ale především to např. pro naši školu opravdu neplatí. Vezmu si ty body a napíšu sem ke každému větičku, jak to je u nás.
jo a ještě jsem přemýšlela o těch podnětech, které zdánlivě škola nabízí ve větším množství. Když to vezmu u nás ve školce, tak na pár divadýlek se dny monotónně opakují, hraní, procházka, tvoření, oběd a tak je to denně.
My doma také máme denní povinnosti, ale k tomu každý den jedeme někam jinam, na výlet, na koně, do bazénu, k tomu má svoje kroužky, do divadla, na vítání jara, na jarmark, na tvoření, na¨lyže… a to je zima, v létě toho bude ještě mnohem více, tak nevím, možná těch podnětů zase doma až tak málo nebude. Důležitější ale je, že si z nich dítě může samo vzít co chce a ne, že má určeno, že toto, toto, toto musí umět a navíc je pak z těchto “znalostí“ hodnoceno.
NO a další věc k Bamisce a pravopisu, kdyby byla škola jediné místo, kde se to dá naučit, tak bychom všichni psali bez chyby, což tak ale není :-). Navíc jak se teď učím na přijímačky, tak vidím, že spoustu věcí píšu automaticky (tedy mám je zafixované např. čtením, pozorováním písmen), ale vůbec už netuším, jak se ten jev jmenunje -tedy to, co mě vlastně učili ve škole. A pokud tuším nebo vím např. vyjmenovaná slova, pak je mi stejně úplně k ničemu, že se jmenují vyjmenovaná, stejně píšu podle “citu“.
A z naučených škoních znalostí jsem zhruba 99% zapoměla, přesto je běžně používám, takže moc netuším k čemu mi bylo vědět názvy čehosi.
Tak nevím, mně přijde těch deset bodů popsaných taky trošku v neprospěch škol, ale potom v podrobnějším popise je velká část nepopiratelných skutečností. Kdo v tom vidí úplný nesmysl nebo vtip, tak mi přijde že trošku nevidí, ale to je můj pohled na věc.
Babofko ne, mně ty informace přicházejí, já už je dlouho nevyhledávám, protože je to pořád stejné, nic lepšího nebo horšího už se asi nevymyslí a za ten téměř rok už jsem opravdu přečetla všechny zápory, které školy můžou mít. Ještě ale potřebuji druhý pohled, zatím bohužel nic moc konkrétního, kromě třeba kšandy nebo Peťky nikdo nenapsal. Že to někomu přijde vtipné je sice taky názor, ale k nějaké představě o kladech školy to moc nepřispěje, ba spíše možná naopak.
MOžná úplně nejzajímavější je ten názor dětí.