Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak funguje školský systém...?
Toto mě zaujalo…
http://www.svobodauceni.cz/clanek/desatero-skolskeho-systemu
Cokoliv, co se musíme naučit nazpaměť, nemá smysl – včetně slovíček, včetně vyjmenovaných slov, včetně názvů měst a čehokoliv jiného. Aspoň to je moje zkušenost a na znalosti si nestěžuju – jen všechno potřebuju pochopit a dát si to do souvislostí a ne se to našrotit bez přemýšlení jako básničku. Ono je hezké našrotit se něco tak, aby z toho dítě dostalo jedničku, ale o tom by přece vzdělávání nemělo být…Když se teď naučí dcera slovíčka z 10.lekce nazpaměť a nebude je používat, do měsíce je zapomene. Když s ní mluvím, slovíčka si naposlouchá přirozeně a z časopisu si okouká, jak se to píše. A tak je to se vším. Když si okouká města v mapě, časem jí v hlavě samo naskočí, kde leží a jak se jmenuje a jak je velké + jestli je u toho obrázek památníku, hradu nebo zámku. Když se to naštotí jako básničku, přinese sice jedničku, ale za pár let bude za blbce, který může mít klidně červený diplom, ale nebude si pamatovat vůbec nic.
Dnes jsem se o tom bavila s dcerou – docela začala flákat psaní…, tak jsem se jí ptala, proč to dělá, že je to škoda, že tak krásně psala… A ona mi na to řekla, že je nejlepší ve třídě ze čtení – že pracuje teď na tom, že čtení ji baví. (někdy si říkám, že dcera je přesně ten typ pro “výuku“ jak ji “prosazuje“ Lien:-). Úplně u ní vidím, ta období, kdy se orientuje jen na jednu věc (např. teď čtení), dokonce se mě nedávno ptala, proč se s ní nemůžu učit doma, když jsem taky paní učitelka… (i když se jí ve škole líbí). Malá je takový “rejpal“ – věčně musí vymýšlet jak změnit fungující, nedokáže si užívat, radovat se z úspěchu (hned ji napadne pět dalších věcí, který ten úspěch můžou ohrozit)… To jsem trošku odbočila. Taky jsem jí dnes vysvětlovala, že je důležité, aby se naučila jak číst, psát…, že se jí pak otevře spoustu možností… a že později se ukáže co ji bude více bavit, jestli “prvouka“, literatura… a pak že už se může “vyhranit“, že nikdo nemůže vědět a umět vše, ale že tyto dovednosti, které se učí teď jsou pro to, aby se dozvěděla o všech možnostech podstatné…Kšanda
Nikdo nemůže dokonale ovládat všechny vědní obory. Ta doba je úž hodně dávno pryč.
Základní přehled by měl mít každý, kdo na to má předpoklady.
Peťko problém je ale v tom, že si to nebudou pamatovat, pokud se něco našrotíš nazpaměť bez valného zájmu, tak je to k ničemu a stejně pak můžeš říci, že některá evropská země leží v africe a vůbec to neznamená, že ve škole z toho samého neměl třeba jedničku.
Zrovna když jsme u těch hlavních měst, tak si nepamatuji vůbec nic a fakt jsem je uměla jako když biče mrská, teď jsem úplný blb, možná je to prostě “blok“, kdybych nemusela, vím alespoň nějaké, které mě zaujmou, takhle se tomu vyhýbám (jako všemu ze zeměpisu), protože si ho prostě pamatuju jako nechutnou dřinu, pro mě beze smyslu.
Tak ono je sice hezké neučit se nazpaměť, kde leží různé státy atd., protože může říkat, že si to pak někde najdu.
Tohle je americký styl výuky a mě se nelíbí a nesedí mi.
Pak se stane takový trapas, že americký prezident vesele řekne, že nějaká evropská země leží v Africe. 🙁
Určitý přehled je prostě potřeba a ZŠ i SŠ, by tento přehled měla nabídnout. Pokud se pak dítě rozhodne, že tíhne k přírodním vědám, k matematice….pak tento obor může studovat na VŠ.
Danniello, určitě není od věci vědět, které město je v kterém kraji. Ale ta “výuka“ probíhá tak, že během 20minut proberou čtyři kraje = pouze vypíšou názvy měst a to mají do příště umět, což znamená nazpaměť, protože ty děti o třičtvrtě měst slyší poprvé v životě… Já vzala mapku, dcera si ta města sama našla v mapě a viděla, kde které město leží. Možná dostane příště blbou známku z písemky, že ta města neumí nazpaměť, ale já opravdu nevidím žádný důvod, proč by v tuhle chvíli měla…
Lien, zkus se zeptat u vás po okolí a najít nějakou pro ostatní skvělou učitelku, co učí prvňáky, druháky. Pak si za ní dojdi a požádej o možnost účastnit se nějaké hodiny. Podívej se přímo do třídy. To je myslím asi nejlepší řešení, abys tedy viděla, jak se děti učí. Nebo jdi do vícero hodin a udělej si obrázek, srovnání. To vůbec nemyslím nijak ironicky. Já jsem to udělala a viděla jsem 18 skvěle spolupracujících, nadšených a radostných dětí, které štěbetají, mezi sebou úžasně spolupracují, pomáhají si s řešením úkolu, ochotně si půjčují svoje pomůcky, nadšeně pracují…. A na druhé straně empatickou a stále se usmívající učitelku, která chodí po třídě a odpovídá na všechny otázky dětí. Přičemž neprozrazuje řešení, ale pomáhá děti nasměrovat tam, nebo do míst, kde řešení naleznou. Bylo to příjemné a zatoužila jsem být znovu žáčkem. 🙂
Poučky jsou zde proto, aby nám bylo jasné, proč zde napíšeme i/y. Postupem času, jak píšeme, čteme..žijeme s češtinou….si nemusíme vše zdůvodňovat, protože to už máme zautomatizované. A protože jsme kdysi dávno někde slyšeli, že existují tvrdé souhlásky, nebudeme se nyní už rozpakovat, nebo pozastavovat nad tím, jaké i/y napsat třeba po “r“.
Ty střípky někde uložené máme a jedno s druhým tvoří celek. Za určitý čas to vše “zapadne“ do správných závitů a naučenou věc používáme bez přemýšlení.
Chci se naučit řídit auto, taky jako první nepojedu na dálnici, ale zvolím trenažér, prázdné parkoviště, vedlejší silnici.
Čím víc znalostí bude člověk mít, tím lépe si vše spojí a tím lépe se mu bude navazovat na něco složitějšího.
Nemůžu se učit hned rovnice,pokud neumím sčítat. Nemůžu se učit na PC hned nějaký složitý program, pokud neumím používat myš nebo neznám základy.
Co se mi na nynějším školském systému líbí a co oceňuji, je propojitelnost jednotlivých předmětů. Za nás si pamatuji, že jsme se např. v literatuře učili o B. Němcové. V dějepise jsme ve stejnou chvilku brali pravěk a na hodinách výtvarky mluvili o nějakém malíři zase z jiné doby.
Dcera už to měla tak, že ve stejnou dobu brala v dějepise středověk, v jiném předmětu se bavili o Karlu IV a ona si dokázala krásně provázat období a spojit vlastně dva předměty v jeden. Tady na tomto příkladu tedy ve škole opravdu provazovali literaturu s dějepisem, byť to stále jsou dva různé předměty.
Kšando – jakou má barvu zatím nevím, malá nastupuje v září. Ukazovali nám to jen u zápisu, ale to už si fakt nepamatuji. Mají z toho nakladatelství myslím i ČJ.
Katko, tak jestli je to takový oranžový pracovní sešit, tak je to přesně ta učebnice, která nás “bavila“:-). Jak jsem psala – u nás mají i klasické – prostě paní uč. vybírá úkoly – nedělají vše ze všech učebnic – někdy dostane M-F někdy klasické počítání… Když mají učebnici probranou, tak ji paní uč. dá dětem domu a když chtějí můžou si ostatní cvičení dodělat. Do toho jim kopíruje řadu pracovních listů, které zase vybízí k jiným způsobům řešení… Nechci to nějak přehnat, ale opravdu nevím, kdy naše paní uč. spí – rozhodně nejde po 4 hodinách v klidu domu. U nás mají také lego, kostky, interaktivní tabule…, každé dítě má sevu – trénují prostorovou představivost… Takže abych svůj názor trošku shrnula: myslím, že dnešní školský systém není nastaven špatně (až na počet žáků ve třídě), ale stejně tak jako všude záleží především na lidech a jejich schopnostech.
Pavlinko díky za konkrétní informaci (lego procházky..) hned to vypadá trošku lépe
Já neříkám, že jsem úplně proti, navíc tu máme právě malotřídku, kde jsou děti pohromadě i ve věkově větším rozpětí, jen mám asi opravdu velkou obavu z toho lidského osazenstva. Ale nakonec zkusit to můžeme, nebo odložit nástup na vyšší třídu, možností je spousta a za dva roky může být taky vše jinak.
Díky všem za reakce, že vás to pořád ještě neomrzelo 🙂