Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak funguje školský systém...?
Toto mě zaujalo…
http://www.svobodauceni.cz/clanek/desatero-skolskeho-systemu
Katko 🙂
Lien – a kdo myslíš, že by do školy nechodil? Jestli se mají problémoví spoluobčané alespoň trochu začlenit do společnosti, tak by nějaký ten základní přehled a vzdělání měli mít.
kšando já zase naopak nechápu tu povinnost, proč by něco takového mělo být povinné. Podle mě to vede akorát k tomu, že v dospělosti jsou pak lidé přesvědčeni, že něco musí a aniž by přemýšleli o tom proč, co a jaké to bude mít následky, tak to dělají. Někdo si myslí, že musí naočkovat své děti, někdo si myslí, že musí poslat děti do školy, někdo že musí jít nemocný do práce, nebo vůbec chodit do práce atd.
A právě tohle zcestné vnímání má podle mě kořen v povinné např. školní docházce. Proč vlastně MUSÍ do školy, co je tak nepředstavitelné na tom nejít, co by se stalo?
Nevím, desatero jsem si přečetla a i když mám ke školskému systému výhrady, tak tyhle body mi přijdou dost zcestné – to bylo možná aktuální tak před 30-40lety.
U dcery ve třídě je díky odkladům rozkmit věku 2 roky, do školy chodí většinou rádi, pracují často ve skupinkách a rozhodně neplatí, že jsou celou hodinu přilepené na židlích. A ty zbylé body, ty mi přišly skoro úsměvné.
Danniello, jak já ti rozumím:-). U nás to byly hodiny a hodiny nočních rozhovorů s manželem, aby si nechal své názory na školu pro sebe…, aby malé nevyprávěl jak chodil za školu, že co bude potřebovat se naučí stejně mimo školu…, že si tyto příběhy má nechat až děti budou mít na školu svůj názor… Vlastně to byla i jedna z prvních informací, kterou nám paní uč. dala – nemluvit špatně o škole před dětmi…
Lien, já jsem spíš reagovala na “kritizování“ povinnosti chodit do školy – prostě si nedokážu představit, že by škola povinná nebyla – viz. na př. mé dcery. Pokud si četla celou diskuzi “prvňáčků“, tak tam jsem psala, že to ze začátku bylo pro mě těžké – že já školu milovala, jsem vyloženě “školský typ“, ale dcera je po mým manželovi, který vyloženě školu nesnášel, nesnáší dodnes, tvrdí, že vše potřebné se naučil mimo školu a v práci… Když se sejde taková matka (přehnaně řečeno s ukazovátkem u zadku) s dítětem, které má u zadku školu je to náročné pro obě strany :-). Hodně jsem se “trápila“ než jsem pochopila (i díky tobě, Petře,…), že musím změnit já sebe nikoliv dceru. Ve výsledku to bylo to nejlepší poznání – já se přestala trápit, přestala jsem dceru stresovat…a dceru začala škola “bavit“ – píšu v uvozovkách, protože “láska“ jako u mě to není a pravděpodobně nebude. Ještě k těm povinnostem – úkoly pro nás byly nekonečné diskuze, milióny řečí pro nic… dokud jsme je nezařadili do “kolonky povinnosti“ – dcera ví, že je to povinnost a ví, že o povinnostech s ní nediskutuju… Úkoly má za 10min. hotové v klidu a pak má cca 50min. (o proti září) na svou hru…
Jistě, ale já se setkávám spíš s tím, že rodiče, kteří měli se školou sami problém, přenášejí své obavy na děti, nejhorším projevem toho je strašení školou, ale jsou i různé méně nápadné způsoby. Takže když je takhle děťátko řádně předpřipraveno, je celkem jasné, že se mu ve škole líbit nebude.
Ksando, u mě to bylo na základce taky tak.
Ale myslím, že jsem dost vnímavá, obzvláště ke svému dítěti, abych poznala, kdyby bylo se školou něco v nepořádku. Myslím tím z jeho strany, v jeho vztahu ke škole a v jeho možnostech to zvládat.
Jistě je to i o vlastním prožívání školy, nastoupila jsem v pěti letech přes nedoporučení psychologa sociálně nezralá a také se to na vtahu ke škole (pedagogům) řádně projevilo.
Ale platí to i opačně, to že někdo prožíval školu šťastně nemusí vůbec platit pro jeho děti.
Ale ksando vždyť jsi napsala to samé co já, že ses s malou domluvila na povinnostech a pak už po ní chceš, aby je dodržovala, totéž jsem napsala já, že se můžu s dítětem domluvit, nevím teď, jak to myslíš.
Danniello, nezbývá nic než souhlasit. Mám z toho taky takový pocit. Já školu milovala, měli jsme báječné učitelé – na základce, střední i VŠ. Pochopitelně se vždy našel nějaký “blbec“, ale i to je pro mě škola života – vždycky přeci nebudeme potkávat jen ty, se kterými budeme mít stejný názor, s těmi, kteří se k nám budou chovat hezky, kteří nás nebudou “otravovat“. Lien, domluvit…? Mně se strašně tvoje názory líbí – přijdou mi sympatické, v praxi možná nedotažené… Ale s čím se opravdu ztotožnit nedokážu je “diskutovat o povinnosti“. Je to teda možná trošku drsně napsané – u nás to chodí tak – malá má svůj “harmonogram“, kde má napsané povinnosti – kroužky, úkoly, drobné domácí práce – na tom jsme se domluvily – dala jsem jí vybrat jaké práce chce dělat a ty prostě dělá – bez řečí…o tom už nediskutujeme. Stejně tak se školou i školkou – do doby než jí bylo 5 chodila do školky kdy chtěla… Poslední rok školky měla povinnost chodit každý den dopoledne a odpol. si mohla vybrat… Nedokážu si dobře představit, že by chodila do školy podle toho jak se jí chce. Každý den si neodpustí poznámku, že se jí nechce – při tom vidím, že je ve škole spokojená… Je to jen takový projev “revolty“.