Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Padmé,
tak asi takhle nějak se cítím, vystihla jsi to naprosto přesně.
Mám obavy udělat tenhle radikální krok, bojím se, že nebude správný. Na mého partnera uhodila manželka, nespíš něco tuší a já mu řekla, že to ukončíme, že vím co je správné. A i když mi to rvalo srdce, vím, že bych se ho dokázala vzdát, pokud by to chtěl i on. Jenže on je na tom asi zrovna tak jako já, zamiloval se. Možná až dojde na sex, třeba pak se to rozhodne a oba pochopíme, že to není to pravý ořechový. Opravdu jsem věřila, že když nebudu skoro 3 měsíce v práci, odmiluju se a bude po všem – uvědomím si co chci…noooo, jenže ono se to tak trošku stalo, dokud jsme se neviděli, pak jsem se vrátila ze služebky a zas to všechno začalo nanovo. Začarovaný kruh.
Jenže když pominu to, co se stalo včera doma s manželem, tak paradoxně i doma jsem poslední dobou měla pocit, že se konečně začíná blýskat na lepší časy a konečně se to pomaloučku obrací v dobré. Ten vztah bych pravděpodobně ukončila, kdyby zas nebyl doma nějaký problém, nějaký konflikt, nějaká jobovka… Jen jsem strašlivě unavená a když najdete člověka, který vás vyslechne, slovem pohladí, obejme, těžko se tomu odolává.
Manžel je dobrý člověk, otec, kamarád i chlap, jen je to trochu despota a po letech je to samozřejmě čím dál horší. Viděla jsem to i dřív, ale byla jsem zamilovaná, pak přišly děti a já svou pozornost přenesla na ně – jako bych měla mlhu před očima. Jenže s novou prací přišla i seberealizace a moje proměna, manželovi se moje práce nelíbí – špatná pracovní doba, špatný kolektiv, špatné vedení,…ale já to vidím spíš tak, že mu vadí, že se mi v práci líbí, kdežto on už je nějakou dobu v práci nespokojený. Doma už o práci ani mluvit nemůžu – samozřejmě jsou na pracovišti problémy s lidmi a organizaní problémy, asi jako všude a člověk se chce doma vypovídat – hned je moje práce na h… Je mi to líto pochopitelně. Jenže zároveň vážné problémy, které jsme někdy měli, řeší s chladnou hlavou i on mě dřív dokázal podpořit, podržet…nechci jen udělat špatný krok a nechci po zbytek života litovat, že jsem pro pár pěkných chvilek ztratila člověka, kterého mám ráda.
Nepsala bych to tu, ale myslím, že tímhle si může projít kdekdo, někdo to přizná a jiný ne. Někdo se rozhodne dřív a někdo později. Život je celkem krátký na to, abychom si mohli dovolit unáhlené kroky a zároveň se okrást i o pár minut štěstí.
Ahoj anonymní, koukám, že tady člověk chvíli není a takových příspěvků – měla jsem co dělat, abych to všechno přečetla…
Musím se Ti otevřeně přiznat, že Ti rozumím a asi i chápu, co chceš říct, tím co píšeš. Na jednu stranu nechceš “zahodit“ ty roky s manželem, nechceš dětem “rozbít“ rodinu, nechceš nikomu ublížit.
Na druhou stranu jsi zamilovaná, tudíž s tím kolegou chceš být a vídat se s ním. To pokušení je pro Tebe tak silné, že mu nedokážeš odolat.
Dobře vím, že jsou lidé, kteří se umí rychle rozhodnout, udělat radikální řez a jak se říká: “spálit mosty“ a naopak – jsou lidé, kteří potřebují spoustu času k tomu, aby došli k nějakému rozhodnutí, přemítají o věcech zleva doprava a promítají si vše v hlavě od A do Z. Holt jsme každý nějaký a nemůžeme být všichni stejní.
Neumím Ti poradit.
Domnívám se, že to ani dost dobře nejde. On je to totiž Tvůj život a Ty ho žiješ. A jen Ty sama víš, jestli dokážeš žít tak či onak – o tom, co je pro Tebe přijatelné a co už není přijatelné (v manželství), si musíš porozmýšlet Ty, sama za sebe. Nikdo Ti nemůže říct, udělej to a to. A i kdyby Ti to nakrásně někdo řekl, že máš udělat tohle a tohle ne, stejně to budeš Ty, zas jen Ty, kdo to buď udělá nebo neudělá.
Tím vším Ti chci říct, že na Tebe myslím a držím palce, ať se z toho vymotáš. A bude-li to možné, tak bez šrámů.
Ať byl nebo nebyl sex,nejde přece sedět na dvou židlích. Pokud se mi muž hnusi, nebudu s ním jenom kvůli dětem.Tyhle výmluvy nesnáším.
Moje mamka se na to taky vymlouvala a otec (nevlastní) jí byl.A bylo to jenom horší a horší.Jednou jí malém otravil a když už jsem bydlela nějakou dobu se svým mužem,tak se mi přiznala, že jí držel z okna ven.Bylo to z 8 patra.
naštěstí konečné dostala rozum,uz se nemohla vymlouvat na mě a odešla od něho.
A policajti? Dokud vám něco neudělá, nemůžeme nic udělat. Nepomohly jí ani lékařské zprávy.
lien já si myslím to co ty…přesto si myslím to co jsem napsala a i to že ženská to vnímá jinak jak chlap i když to bude s tím sexíkem ta láska tam je…u chlapů né(někdy snad)
lien já si myslím to co ty…přesto si myslím to co jsem napsala a i to že ženská to vnímá jinak jak chlap i když to bude s tím sexíkem ta láska tam je…u chlapů né(někdy snad)
lien já si myslím to co ty…přesto si myslím to co jsem napsala a i to že ženská to vnímá jinak jak chlap i když to bude s tím sexíkem ta láska tam je…u chlapů né(někdy snad)
Tak kdyby se to stalo mě, byla bych raději, kdyby se muž s nějakou “jen“ vyspal, než byl do ní zamilovaný, takže jestli nebyl sex je z mého pohledu bezvýznamné, když jsou ve hře city.
seduji a přeju at se to rozsekne at tak či tak….ale myslím že to už milenecký vztah je, jen se to nechce písnout…nějak se mi nechce vařit že po takové době by to byly jen pohledy a chvilky o ničem ukradnuté v práci….
nezávidím ani to nechci zažívat, není to asi nic jednoduchého.. a ani nic co se nechá až tak ovlivnit…
ale zase to je můj pohled, mě by to zatěžovalo natolik, že bych takhle žít nedokázala. rozhodně ne skoro pět měsíců, ale ty to máš zřejmě jinak, takže radit je nesmysl.
Což ale bohužel neznamená, že s tím ubližováním je to jinak
neradím ani to ani to, radím rozhodnout se, nebo jít s pravdou ven a počkat jak rozhodnou jiní