Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Ahoj děvčata,
jdu se vypovídat – pořád jako na houpačce. Čas od času prožíváme období krásné, zdánlivě zamilované, aby mohla přijít další studená sprcha.
Když si s manželem promluvíme, všechno chápe, něco odsouhlasí, proti něčemu se ohradí – probereme pro a proti, abychom spolu byli schopni nějak fungovat. Funguje to, ale jen dočasně, za pár týdnů udělá něco, co nás vrátí přesně tam, kde jsme byli. Nechce si připustit, že se změnil. Pokládá za správné, že jeho volný čas je jen jeho a v něm si může dělat co je mu libo – s tím se ale zcela neumím ztotožnit já (děti, domácnost pak leží jen na mě, on si žije život svobodného muže bez závaků) – byť ho v jeho zálibách všemožně podporuji, chci i já kus svého muže urvat. S přáteli založili klub, je tam častěji než doma – předělávají si pronajaté prostory za účelem scházení se a to stojí čas, potažmo i nějaký ten peníz. To, že tam den co den, chodí po práci, bych snad i přežila, to že je tam i o víkendu, říkala jsem si, dodělají a bude snad klid. Jenže členů je 10, chodí tam jen dva něco dělat takto často a mi to pije krev. Dnes si vzal volno v práci a místo, aby byl s námi, už je zas tam a to jsem se dověděla jen náhodou, když jsem mu volala, kvůli dceři…jinak bych ani nevěděla, že není v práci. Když jsem v rpáci, napíše vždy, že jde z práce dřív a že je doma, že mu není např. dobře…proč dnes ne?! Jsem nemocná a pomohlo by mi, kdyby tu byl a cítila bych alespoň malou podporu. Bohužel jsem reagovala po jeho příjezdu nepřiměřeně, což už je jedno, stalo se.
Chtěla jsem se jen vypovídat, je mi těžko, smutno, jsem rozlobená a unavená. Nebaví mě to řešit, protože to řešení nemá. Neumím ale být tak radikální, asi doufám, že ještě máme šanci, nebo tomu chci ještě věřit…
diskuzi jsem sledovala a dovolím si souhlasit s bamiskou..
anonymní,držím pěsti,aby si se rozhodla správně..a ať se rozhodneš jakkoliv,nikdo nemá právo tě odsuzovat,nikdo s vámi nežije,tudíž nikdo neví jak ti je..a jak se říká“člověk si tím musí projít,aby pochopil toho druhýho,který o tom mluví(píše)“.
hodně štěstí.
anonymní děkujem za zprávičku…ale tak nějak pozitivum v tom nevidím a tak si i myslím že jestli nenastane nějaký velký zlom díky kterému by to přehodnotil bude to jak na houpačce stále…..je mi to líto, protože ono někomu by to vyhovovalo ten život by takový vedl a bylo by to fajn ale je špatné když se to tak děje i přes to že jednomu to v pátu vadí a přesto…hodně sil
markét ráda čtu, že jsi se urovnala uvnitř a koukáš se na to jinak, hlavně na sebe…k rozvodu navádět nebudu mám to za sebou a jsem spokojená ale žádná procházka růžovým sadem to nebyla hlavně tam uvnitř si to urovnat a to jsem žádost podávala já….sama jistě poznáš kdy k tomu je čas a jestli to opravdu chceš….jen připíšu jednu věc, na děti v tomhle neber ohled, asi to zní blbě ale už jsem určitě to i tady psala mamka se s tatkou nerozvedla právě díky nám jak říká a oba s bráchou jsme jí to vyčítali…takže ber v hlavě to že ty jednou s tím člověkem zůstaneš sama a přežívat jen kvůli dětem nemá smysl…..kdyby jsi se rozhodla rozvést jediné co je podstatné v tu chvíli si s dětmi nedělat naschvály, ale v tuhle chvíli ber ohled na sebe a neber děti jako štít(tím chci říct že mám pocit že nejsi si tím krokem jistá tak to na mě působí) no a tak je stále snad co zachranovat…
Markét, tak to je smutné. 🙁 A můžu se zeptat proč nemáš odvahu k tomu udělat ten pro tebe důležitý krok?
Máme známou, která udělala rázný krok. S manželem se rozvádí. Ještě tento měsíc mají stání u soudu a o vikendu se stěhuje do podnájmu. Společně mají dvě děti. Celé to proběhlo neuvěřitelně rychle, ale její muž je neuvěřitelný d…l . Její situace je lehčí v tom, že je nějak finančně zajištěna a takové věci jako 2-3 nájmy zaplatit předem nebyl problm. Stejně tak si pořídit nějaké nové vybavení.
hodně mi to připomíná téma,které jsem asi před půl rokem zakládala o tom,když chlapa chytne druhá míza.. 🙁 a zrovna nedávno jsem uvažovala,jestli by někoho zajímalo jak to dopadlo.Tenkrát jsem si nechala názory projít hlavou a vzala si od každé rady kousek.Hodně mi pomohlo to, že jsem se přestala soustředit na manžela co dělá nebo nedělá,ale více se soustředila na děti a sebe…Nezměnilo se skoro nic,ale já byla klidnější…Také to máme doma jak na houpačce a já to omlouvám sama před sebou,že je typický blíženec,musí prostě všude být,nicméně díky okolním problémům ,hodně moc uvažuji nad tím,že bych raději byla s dětmi sama,ale ještě nemám sílu to dotáhnout do realizace,protože se hodně dívám na děti…a to vnímám jako hlavní problém… 🙁
Markéta
Jenomže už to je rok a stále se nic nezměnilo. To chceš opravdu po zbytek života ustupovat jenom jeho potřebám, zájmům a koníčkům? A co ty tvoje?
Milé holky,
jenže ono je to u nás jako na houpačce – jsou dny kdy je to dobré a zas mám zpátky toho svého chlapa, kterého jsem si z lásky brala. A když už konečně získám půdu pod nohama, příjde nějaký zásah. Jsou to možná hlouposti, jenže ony se nějak nashromáždily a někdy se mi dost těžko “dýchá“ a trpělivost mi pomalu dochází, ale neumím být rozhodná a cítím se na všechno sama. Příjde mi, že dělá naschvály a o pohodové manželství se snažím jen já – ono to všechno nebylo v pořádku ani tenkrát a že jsem to řešila, tak jak jsem to řešila – nu dnes to vidím, jako velmi neuvážený krok, ale že by to manžela nějak zásadně ranilo…možná spíš chlapská ješitnost a ponížení, co JÁ jsem si to vlastně dovolila. Chvilku se naše mnaželství vrátilo do “starých“ kolejí, jenže on neumí být bez svých přátel ani chvilku a už nemluví o nikom jiném než jen o nich a jen s nimi tráví čas a oni jsou úžasní a když lusknou, můj manžel letí jako smyslů zbavený s nimi za zábavou a já jsem tam kde jsem byla. Mám také přátele a své koníčky, jenže nelze si ani nic naplánovat – kupříkladu minulý čtvrtek se bavíme o tom, že zůstaneme v pátek doma, uděláme si pěkný večer, až se vrátím z odpolední, že na koncert tentokrát nepůjde – no tak mi přijel do práce říct, že jde s přáteli do hospody – říkám, vždyť jsi říkal, že nikam nejdeš a on na to: Ne, já říkal, že na KONCERT nejdu. Nějak mám pocit, že vedle sebe nemám dospělého člověka a tyhle dohady mě nebaví a vyčerpávají.
Nejsme spolu kvůli dětem, mám ho ráda, a vlastně doufám a věřím, že tohle období pomine a snažím se dát mu čas a být trpělivá, jen nevím jak dlouho tohle vydržím.
Milá anonymní,
celý rok sleduju tuto diskuzi, ale nepsala jsem.
A musím říct, že za ten rok se můj názor hodně změnil.
Takže píšu dnes toto:
Každý máme nárok na kousek štěstí a ať hodí kamenem kdo je bez viny.
Já bych se mimomanželskému vztahu nebránila, neřešila nic dopředu, jak to dopadne, co manželství atd.
Prostě to nechat plynout a ono to vždy dopadne tak jak má.
Proč ty máš sedět doma a manžel si dělá co chce?
Moc ti přeju trochu štěstí a nemusíš se kvůli tomu hned rozvádět 😉
Tak tohle je zlé. Tohle přežívání neprospěje nikmu z vás. 🙁
Asi bych začala řešit co dále. Jestli má manželství cenu,nebo jestli je udrzovano kvůli dětem.
Ahoj Padmé a Bamisko,
děkuji za optání, sama jsem mnohokrát už napsat chtěla, dlouho jsem však rozmýšlela, jak shrnout celý ten rok do pár odstavců.
Nu, s kolegou jsme přátelé, ale to jiskření tam pořád je, jen s tím, že se prostě chováme tak, jak jsme se zavázali k svým protějškům.
Manžel si dělá co chce, chodí po koncertech, hospodách a jiných zájmech dle libosti. A s námi tráví víceméně jen nezbytnou dobu. Takže po dalším roce přišla rekapitulace, jestli jsem tenkrát vlastně jen zbytečně nezahodila šanci prožít něco krásného a nesedět jen doma s dětmi a čekat, až se laskavě “pán domu“ vrátí. No jasně – ještě se stále vrací, tak bych měla vlastně mlčet a jásat a dělat, že je vše v nejlepším pořádku – jenže není a pravděpodobně ani nebude. Vánoce za dveřmi a mě opravdu není veselo a šťastná se necítím ani trochu.