Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Lien, chápu.
Takže co radíš? Podat žádost o rozvod? Nebo ukončit skoromilenecký poměr?
Kdybych se dokázala tak snadno rozhodnout, napsala bych rozvádím se a co nevdět se budu vdávat…
Nic o štěstí-neštěstí jsem nepsala, jen jsem reagovala na ten odstavec, jak nechceš nikomu ublížit, že to přesně děláš, ubližuješ všem. To, že někdo něco “neví“ vůbec přeci neznamená, že to neexistuje, že se to neděje.
Zuzino nehledám, úplná náhoda – infikovaný soubor. Navíc dnes se mi ještě kvůli tomu vysmíval, nakonec uraženě odjel. Jenže po shlédnutí fotek se mi celkem udělalo zle a jakmile se na manžela podívám, vidím to před sebou a vůbec si neumím představit, že s ním budu spát. Nikdy jsem neměla důvod manžela špehovat, snažila jsem se celou dobu vyzvihovat jeho přednosti a to i před přáteli. Před kamarády jsem si na něj nikdy nestěžovala, ale poslední dobou se našlo i pár takových, co mi sami i mému manželovi řekli, že on se změnil. A opravdu změnil. Jenže já ho chtěla mít bezvadného, asi jsem spíš s “milencem“ přišla trochu o iluze a otevřelo mi to oči.
Rozhodnout se…kdyby šlo jen o mě, ale co ty naše dvě děti…Jenže asi je to tak v mnoha domácnostech, že člověk dlouho hodnotí co všechno s tím člověkem prožil a samozřejmě i my měli miliony nádherných zážitků. Jenže ten náš vztah není úplně špatný – jen není dobrý. Snažím se zachraňovat co se dá – milenec není tak úplně milenec. Už jsem psala, že sex jsme neměli, ale máme si toho hodně co říct. Vím, že to o čem si můžu povídat s ním, jsem nikdy s nikým neprobírala a tak otevřená jsem k nikomu nebyla. Dokážu mluvit beze studu a obav…
Ano, uvědomuji si, že zamilovanost přejde. A to je právě možná ten problém. Vím, že to nemusí fugovat – jakmile příjde řešení všedních problémů…navíc teď víc než jindy si uvědomuju své nedostatky a zlozvyky. Vím, že ani se mnou by to nový partner neměl žádný med.
Lien – šťastná opravdu jsem. Takhle mi nebylo už hodně dlouho. Čím dělám koho nešťastného? Jen sebe a on sebe, ale my si to zasloužíme nebýt tak šťastní, jak bychom chtěli. Vím, že to zní prostě divně.
Ahojky, je to asi celkem běžné, že se člověku zalíbí i někdo jiný než dlouholetý partner. Píšeš, že když se budete vídat v práci, zamilovanost vás nepřejde. Tak si teda zkus představit tuto situaci – oba se rozvedete a dáte se dohromady, budete spolu žít. Jak dlouho budete zamilovaní?
Nikdo nemůže vidět do toho, jak je to u vás doma. Jsem ale zastáncem toho, že pokud nejdou ve vztahu vážné problémy a jsou tam děti, snažila bych se oživit stávající vztah, manželství. Rozhodnutí je na tobě, ale pokud chceš názor, zůstala bych u manžela.
ach jo….už hledáš?vidíš na manželovi čím dál více chyb?Chceš se sama před sebou ospravedlnit,omluvit,že to co děláš/podvádíš manžela/ má svůj důvod?Já nevím jak dalece jste se zapletli/jestli už jde o opravdový mimomanželský vztah nebo pořád flirt/,ale..tak trochu mi přijde,že toho trápení je více než těch radostí…vždyť nový milenec by tě měl naplnit,dodat to co doma chybí a ne,aby ses trápila a užírala..to si snad ani nemůžeš užít :-)Pokud sis uvědomila co ve vašem manželství není v pořádku a necheš-te na tom zapracovat,možná ti měl nový vztah jen otevřít oči a někam posunout.Přijde mi,že strašně srovnáváš,ale to nejde.Podívej se na svůj život jaký by byl bez manžela,ale i bez milence a až pak se rozhoduj v tom co uděláš .Možná je to náhoda,možná to tak má být,ale to,které rozhodnutí je to správné by ti možná předpověděla jen kartářka :-)anebo to nech plynout,a počkej až se to vyřeší až to praskne.Rozhodne to za tebe někdo jiný….
Ty už ale všem ublizujes. Tím co děláš,svoji nerozhodnosti atd.
chceš se vůbec nějak rozhodnout? Co vlastně chceš ty sama?
Tahle situace přece nemůže trvat věcně.
Co cítíš ke svému manželovi?Nebo jsi s ním jenom kvůli dětem?
podle mě ale přesně to děláš, všem ubližuješ, včetně sebe
Ano, negativní reakce jsou na místě. Vlastně i já se takhle cítím. Jenže – nechci ublížit člověku, který pro mě něco znamená – tedy manželovi potažmo dětem. A na druhou stranu jsem zamilovaná a nějak s tím nedokážu bojovat. Pak nechci ublížit ani manželce partnera, ona mi taky nic neudělala a cítím se provinile neboť si právě uvědomuju, že tohle se může stát jednou mě – no není mi ze mě dobře, jenže když už se to snažíme ukončit, něco se stane, pak máme pocit se podpořit a víme, že tím stejně nic nevyřešíme. Budeme-li se takhle denně vídat, tak nás ta zamilovanost nepřejde. Ani jeden z nás si nemůže dovolit přijít o práci, zároveň ale víme, že provalí.li se tento vztah, koledujeme si o malér osobní i pracovní….
Ono se to člověku lépe všechno řekne než udělá a lépe se mluví, když není zamilovaný. Důsledků jsem si vědoma a pak je holt příjmu tak jak budu umět.
Nu a aby toho nebylo málo, narazila jsem na obrázky v PC s gay tématikou, tak teď už jsem vážně zmatená. Reakce na to zda-li není na chlapy, byla : “jen pouhá zvědavost“, ale těch obrázků bylo strašně moc…je mi z toho nějak divno.
Z mé strany to není podpora v tom smyslu, že bych hájila nevěru. Jenže na druhé straně to svým způsobem chápu, i když bych se sama do takové situace dostat nechtěla. Ani do role té podváděné, ale ani do role té, které se “líbí kolega“.
Řekla bych, že když člověk něco takového dělá, není to z ničehož nic.
Tedy pokud to není za účelem užít si sex, což tady evidentně není.
Mně už to taky přijde trošku dost dlouho na udělání rozhodnutí a souhlasím s Mankaš, je to sobecké a nečestné, sedět jedním zadkem na dvou židlích. Ale je to samozřejmě tvoje věc a ty poneseš důsledky svých činů.