Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Držím všechny palce. I když sama nevím, pro jakou variantu – ale třeba se ukáže ještě nějaká 🙂
Opatruj se!
jak se říká všechno čas ukáže….i tobě se třeba ukáže to co a jak to má být…ale také jsem zvědavá jak to bude pokračovat…tohle rozhodování motýlci versus mozek je složité….
Budem rádi, když zítra napíšeš, jak dopadlo první setkání po celkem dlouhé odmlce. Držím pěsti!
A ještě mě napadá, pokud to tu už nepadlo, neuvažovala jsi třeba o psycho poradně? Probrat to z oka do oka s někým absolutně nestranným? Navíc s člověkem, který by měl lidské duši dobře rozumět…?
Zítra zas po dlouhé dovolené do práce – bude to těžké :-(.
Samozřejmě mě tíží svědomí, ohledně těch lží a podvodů a milionkrát jsem si řekla, že to skončím, že takhle nedokážu žít – neumím žít dvojí život, ale to jen do té chíle než jsem ho znovu slyšela – na všechno jsem rázem zapomněla. Navíc jsem na konci roku rekapitulovala svoje chování loňského roku a vím, že jsem udělala spoustu chyb, uvědomuji si, že nejen, že tím způsobím problémy sobě, ublížím i lidem, které ani neznám – jeho ženě (ozvala se ve mě nejspíš ženská solidarita), jeho dvěma dcerám, které jsou jen o pár let mladší než já – jak pochopí počínání svého tatínka, copak se úplně zbláznil???
Můj muž se sice snaží, ale taky jen chvilkama – zase se vše pomalu a jistě začalo vracet do starých kolejí a zase jsem sama doma každou chvilku, zase má špatnou náladu, zase jde raději s kamarády na oběd,…a když nic neřeknu, tak prý se nemám divit, že jde a když řeknu, je naštvaný,…jsem vážně bezradná – pak slyším vřelé slovo z telefonu a hnedle je mi lehčeji, volněji, veseleji,…
Chci i nechci v tom pokračovat…
Chtěla jsem napsat, aybste věděli, jak tento příběh pokračuje, sama bych asi chtěla psát romantičtější pokračování…
Milá anonymní, ten Tvůj poslední příspěvek se moc hezky četl :-). Díky, že jsi napsala :-).
Přidávám se k Hanzlici 🙂
Někdy je člověk tak moc v klidu, že asi potřebuje trochu popostrčit, aby si vážil toho, co má 🙂
To je známý vedlejší efekt nevěry… takže to funguje 🙂
S chutí tuhle diskusi sleduju a fakt mě zajímá jak to dopadne! Budu na tebe myslet i o vánocích, podle toho co píšeš to vypadá, že by neměly být nijak narušené, naopak.
Jovanko, Padmé, prostě všem – děkuji za všechny ohlasy…
Já i on moc dobře víme, že si kvůli tomu co děláme, nehodláme zničit to co máme – já moc dobře vím, že každý máme své vrtochy a upřímně nejsem si úplně jistá, jestli by mi ty jeho nevadili mnohem víc než ty manželovy :-D.
Uvědomuji si naprosto jasně, že prioritní je pro mě rodina a nic jiného. Nejsem zamilovaná, jen je to opravdu mimořádný člověk, který mám momentálně taky pomotanou hlavu…
Abych se sama před sebou ospravedlnila, říkám si, že jsem se prostě měli poznat, potkat,…a obvykle se tyto věci nedějí bez příčiny – já měla nějaké problémy doma, on si po 27letém manželství asi také uvědomil, že něco z jejich vztahu vyprchalo, to ale neznamená, že nemilujeme své protějšky.
Doma nám to kupodivu spíš pomohlo než uškodilo, manžel se daleko víc zajímá o to co dělám, jak se cítím, co bych chtěla, i v posteli je to daleko lepší a to jsem se s kolegou jen párkrát políbila 😀 😀 :-D.
Vím, že vám to teď asi připadá dost sobecké, ano přiznávám – je. Tenhle člověk mi dodal energii a sebedůvěru.
Krásné svátky všem a velké poděkování za vyslechnutí :-).
Milá anonymní, vlastně ani nevím, co bych Ti napsala a už vůbec ne, co se dá radit.
Takže stručně – za mě si myslím, že kdybys s tím člověkem nechtěla nic mít, tak by jeden z vás měl změnit zaměstnání, aspoň v rámci firmy, abyste se nepotkávali. Trochu platí, že co oči nevidí, srdce nebolí.
Pokud ho nechceš ztratit jako člověka, ale nechat si ho jen jako kamaráda, dala bych tomu nějaký čas, kdy se neuvidíte a počkáte, že to třeba “vyšumí“ (pokud to jde, když se vlastně až tak moc neznáte a můžete o sobě mít spoustu iluzí).
V žádném, ale vůbec v žádném případě bych si s ním nepsala maily ani sms.
Něco na posílení vztahu s manželem by prospělo – mimochodem, nezačal se trochu snažit, když se cítí ohrožený?
A jen tak na okraj – opravdu si žádná aspoň občas nepřejete být čerstvě zamilovaná? Cítit ty motýlky v břiše? Celé dny se usmívat? Přestat dýchat, když na něj jen pomyslíte, nebo když se na vás podívá? Ano, jasně, jsou tu naši muži a naše děti a naše další závazky – ale fakt byste si to nechtěly znovu zažít ani na chviličku? 🙂
(nekamenujte mě prosím)
Držím moc palce, ať si z toho, co se Ti nabízí, užiješ to nejlepší a ať to hlavně nikomu neublíží.
Podle mě to máš v hlavě srovnané, teď jen, co si s tím počneš….
Milá anonymní, po pravdě se přiznám, že jsem čekala na nové zprávičky od Tebe…. a znovu Ti musím napsat, že Ti nespílám, ani nehubuju…. vypiš se z toho tady a Tvou anonymitu opravdu chápu a rozumím….
Slůvko “nikdy“ bych snad ani nepoužívala ;-). Vždycky je v životě člověka něco, co je “poprvé“, ať už se to týká čehokoli.
Nicméně – pokud Tvůj manžel vycítil, že se něco děje a tudíž i on změnil své obvyklé chování (kouknutí do mobilu), předpokládám, že si umíš srovnat v hlavě, že za daných okolností nic neutajíš. Ocitla ses na příliš tenkém ledě. A v podstatě nemáš na vybranou. Svého muže máš ráda, máte děti a na Tobě je, aby ses hecla a srovnala.
V případě, že do toho půjdeš, Tvůj manžel na to 100% přijde…. on je totiž teď ve střehu a bude mít podezření….
Víš, strašně moc se mi chce napsat, abys to nechala plavat, aby ses na to vykašlala, že to nestojí za to…. že jsou i varianty, se kterými v tuto chvíli nepočítáš… můžeš se zaplést, zamilovat a Tvůj protějšek (milenec) může zklamat na celé čáře, může Ti lhát, může Tě opustit a tak dále a tak dále… a Tobě pak zbudou oči pro pláč…
Na druhou stranu – už mi život vepsal pár křížků a nejsem žádné “neviňátko“ – a dokážu se do Tebe vcítit…
Vím, jak je úžasné, když se na Tebe někdo dívá a vidí Tě… vím, jaký je to pocit, když Ti brní kolena a nedostává se Ti kyslíku v plicích… vím, jak Ti je, když si s Tebou povídá (on) a poslouchá každé Tvé slovo a vnímá Tě….
Prostě stručně – cítíš, že jsi naživu….
ALE … risk je to vždycky… a ztratit můžeš vše…
A poradit Ti v podstatě nejde, musíš si to rozhodnout sama.