Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Zuzino, jenže vztah nemusí být zrovna nešťastný, může být jen prázdný po určitých stránkách. A v manželství za léta vznikne spousta vazeb, hlavně jsou to děti, pak majetek, přátelé, propojení obou rodin a spousta dalších věcí. Takže pokud člověk nemá nějaký hodně silný důvod, pak v takovém vztahu dost často zůstává jen proto, že je opravdu nesmyslné odejít, opustit manželku s dětmi, odstěhovat se sám jinam bez jakékoliv jasné perspektivy. Neříkám, že by mělo být pokládáno za správné, že se člověk odpoutává od rodiny skrze jiný vztah, ale spíš když jeden vztah dlouhodobě nefunguje, může nový vztah být tím impulzem. A nemusí to být vždycky špatně.
Jen myslím, že přes návaly citů má člověk přecejen myslet v první řadě na děti.
tak tohle bych brala v případě,kdy se ten dotyčný/á snaží napřed změnit něco na svém ,,nenaplněném“ manželství jinak než bokovkou…pak ano,začít hledat novou lásku s čistým štítem.Ona totiž mnohdy ta podváděná manželka/nebo manžel/ ani netuší,že ten druhý není spokojený.Vztah je alchymie, na kterém musí pracovat oba dva a ne tři až čtyři souběžně…
Ahoj Anonymní,
možná není špatné to popsat taky z druhé strany. Jsem otec který miluje své děti a dýchal by za ně. Nastoupila k nám do práce nová kolegyně.
Ano jsem ženatý.
Ne nejsem šťastně ženatý.
Ne nehledám jen sex ani krátkodobou známost!
Asi po prvé jsem zažil splynutí duší – je to nepopsatelné, naprosto úžasné. Naprosto mě to pohltilo. Po těch mnoha letech nenaplněného manželství, jsem nemohl vůbec uvěřit tomu, že něco takového vůbec existuje. Vždy jsem si říkal, že jen trpím ubohou touhou zažít něco co se děje pouze a jen v holywoodských filmech. Nechci to skončit, ale skončilo to prakticky z druhé strany. Prostě se jen nehce odvracet od manžela. Pravda je taková, že na tu krátkou dobu za ,kterou nebyl byť ani jediný polibek budu vždy vzpomínat. A nepřestanu jí být nikdy vděčen za to co mi dala – ukázala mi cestu a já našel to co od života vlastně chci.
Zkuste někdy pohlížet na muže kolem sebe tím způsobem, že to nejsou jen živitelé rodin, tatínkové na plný úvazek, ani ti , kteří hledají pouze a jen to “jedno jediný“. Možná pak uvidíte taky tu část, která čeká na to , že je žena nevytěsní ze svého života , protože svou láskou k dětem ji pro manžela už opravdu nezbylo místo.
Imagine
Ahoj holky moje zlaté,
jste úžasné, jak na mě myslíte a držíte palce. Situace se v práci samozřejmě moc nezlepšila, ale dostala jsem od firmy návrh na 14 denní dojíždění na jiné pracoviště a to jsem přijala – mohl by to snad být krok správným směrem.
Tím spíš, že “milencova“ manželka není samozřejmě taky žádné trdlo a něco tuší a hledá a… no myslím, že kdyby opravdu chtěla něco najít, tak najde a ženská solidarita vůči této paní, která také za nic nemůže mi velí se z toho celého “vztahu“ naprosto vymanit. Bohužel to jiskření mezi námi se jen tak nesmaže.
Přidávám se k ostatním s přáním, aby to dnes dobře dopadlo.
Víš, ono je to hrozně těžké, ale měla bys myslet na sebe…Klást si otázky typu, “co budu dělat já“…dívat se dopředu, plánovat dopředu, např. dovolenou s rodinou apod.
Né se zavrtat do otázek, co bude dělat milenec, až ho opustím a řeknu mu, že je konec.
Ale chápu, že takové rozhodování je hodně těžké.
Anonymní, moc na tebe myslím, drž se. A jak už někdo psal – ať to dopadne jakkoliv, taky moc držím palce.
A dej vědět.
A ještě k tomu, co se stalo, já si myslím, že ti hodně pomáhá a posiluje tě ten pocit zamilovanosti a obdiv někoho jiného, ale je otázka, jak by to bylo, kdyby došlo na “normální“ vztah, jestli by se to kouzlo neztratilo.
Moc ti rozumím, když je v manželství delší dobu stereotyp a do toho krize, tak k tomuhle někdy není daleko. Ale nemusí ti to jen uškodit, může tě to posílit, povzbudit a uklidnit, nakonec i pomoct tvému manželství.
Tak ještě jednou přeju, ať to dopadne dobře.
Držím palce, ať do toho nespadneš hned při prvním setkání znovu.
A ohledně těch ohledů na něj (nechceš mu ublížit) – na to nemysli a spíš se zaměř na to, abys znovu neubližovala manželovi.
Snadno se píše, hůř činí, já vím 🙁
držím palce.., ať dopadne pondělí jakkoli…
Milá anonymní, to, co píšeš, to je přesně život. Jsou věci, které nenaplánuješ – ať už je to onemocnění dítka nebo setkání, které nevyšlo ideálně.
Kámen úrazu je právě v tom, že se jedná o kolegu z práce. Budete se potkávat a vídat. Ne nadarmo se říká, co je v domě, není pro mě.
Přeji Ti, abys to zvládla bez šrámů…
Ahoj holky,
tak první setkání se nám oddálilo, dítko se mi rozstonalo :-).
Nicméně jsme stejně byli po celou dobu v kontaktu po telefonu a po mailu. Né nadarmo se však říká: Sejde z očí, sejde z mysli. Něco na tom je. Domluvili jsme si i setkání, které proběhlo, vlastně málem proběhlo se vším všudy, ale to tu asi probírat nechci. Kažopádně jsem si uvědomila, že tohle opravdu nebude to pravé ořechové, jsem vlastně vděčná, za to setkání, které neproběhlo přesně tak, jak bychom si zřejmě oba přáli. Najednou jsem si uvědomila, že si s tím člověkem po tak dlouhé době nemám ani co říct…někdo by mohl říct všechno dobré, konec dobrý…jenže porblém asi vězí v tom, že on je v tom celkem až po uši, a nechci mu také ublížit. Lituji toho, že když jsem měla možnost to ukončit, že jsem to vlastně vzala zpět. Teď to bude těžší.
Taky mě napadlo navštívit psychologa, který by mi “otevřel oči“, ale neřekl by mi nejspíš nic, co jsem sama nevěděla.
Manžel se od té doby chová velmi hezky, je daleko všímavější,…já nelituji toho, že se to stalo – našemu manželství to hlavně prospělo a já získala sebevědomí a úctu svého muže.
Ale jdu do práce v pondělí, takže to co tu dnes brebentím se může zase sesypat jak domek z karet… 🙁