Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Doufám, že po vánocích napíšeš, jestli a co se v tobě hnulo 😉
Tak utajit jsem to samozřejmě měla v úmyslu i tak, jenže mě fakticky nenapadlo, že mi manžel bude šacovat mobil, když to nikdy nedělal.
Denně si říkám, že jsem totálně zblbla, že už v tom pokračovat nebudu a nechci, jenže jakmile ho vidím, odkládám to na… někdy, prostě :-(.
Manžela miluji, tohoto muže pouze obdivuji. Je to pravý opak mého muže. Ani vlastně bůhví jak krásný není a vím, že si prožívá to samé co já. Nikdy se mu podobná věc nestala, nikdy nevěru neschvaloval, ale je to prostě silnější než my :-(.
Vím, jak je těžké odpustit – sama to mám s mým manželem za sebou a že na to člověkl nikdy nezapomene, to je věc docela jistá. Ale on možná teď té mé bolesti konečně rozumí a já pochopila jeho. Nejsme stroje, někdy člověk nedokáže dělat to co je správné i když by stokrát chtěl. Já měla pár příležitostí, podobné této už dřív, ale nidky to asi nebyl ten správný člověk…ani nevím jsem-li zamilovaná, nebo jen – nevím jak to správně napsat – příjemně naladěná na podobnou strunu…
Jistě, nevěru málokdo schvaluje a chce. Ale jak známo, většina lidí si tím projde.
Z hlediska psychologie není rozumné a pro vztah dobré o nevěře otevřeně mluvit. Vypadá to možná pokrytecky, ale když se pak člověk vymaní a manželství pokračuje, je vždycky lepší nést následky sám. Zamilovanost do toho druhého může odeznít, ale odpustit nemusí být tak snadné. A zapomenout už vůbec ne. Určitě bych to tajila, co to jde.
Dej tomu čas.
Tak tuhle situaci nezávidím…nicméně, pokud ses rozhodla, nebo rozhoduješ do toho jít, tak já bych to nedělala tajně, protože to se stejně jednou provalí. Buď bych do toho šla a nesla následky, nebo bych radši rychle vycouvala. Kamarádka to takhle dělala skoro dva roky, někdy jsem tady psala, že se na nás všechny vymlouvá, samozřejmě se to provalilo, i když jsme s tím nikdo nesouhlasili, manžel je ponížen a naštvaný na všechny přátele, o kterých si myslí, že to schválně tutlali a to je to nejmenší. Jestli doma postrádáš tu jiskru, touhu či jen uznání, co takhle zkusit si o tom s manželem promluvit a hledat cestu při které to vrátíte do původní zamilovanosti? 🙂 Třeba společný víkend, večeře nebo prostě něco, co si užijete jen vy dva- nebo víš, že už to nejde?
Po přečtení příspěvku jsem si vzpomněla na statistiku – největší procento nevěrných žen prý připadá na matky, které se po mateřské vrátily do práce…takže nejsi žádná výjimka.
Každá rada zamilovanému člověku je zbytečná – tak Ti aspoň přeji, ať Tě tahle “sranda“ nestojí rodinu a práci.
No jestli je to takhle akutní, pak se tedy staňte milenci, ale tajně, aby to nevěděl ani manžel a ni děti z obou stran (žádné sms, emaily apod.). Prostě se jen spolu tajně sejděte, pomilujte a počkejte pár měsíců až to přejde.
A pak si to nech ve svém svědomí a nezatěžuj tím rodinu, i když to už jsi udělala hloupým psaním zpráv.
Je pravda co píše Padmé, vždy to bylo a asi bude, rozdíl je v tom, že dřív se to opravdu muselo dělat tajně a každý věděl, co je priorita – rodina a snažil se jí zachovat.
Osobně se s výše popsaným neztotožňuji, ale jiné řešení pro tebe teď asi nevidím.
No, tady rada není – to si každý musí v sobě přebrat sám. Můžu jen napsat, že jsme měli s manželem jedno fakt dost ošklivé období, kdy jsem přemýšlela (dost intenzivně), že s dětma odejdu. Ale vždy když jsem si představila jeho samotného a sebe s nějakým chlapem, tak mi bylo úzko a tak i když opravdu byly chvíle, kdy jsem se s ním nemohla potkat doma – uvědomila jsem si, že ho mám vlastně pořád ráda. Poslední dobou se snad svět zbláznil – nějak se kolem mě “množí“ lidé, kteří buď žijí ve volném manželství nebo o tom aspoň sní. Já teda nejsem žádná světice, ale podstatu manželství vidím úplně v něčem jiném. Ale chápu, že se to může stát – srdci neporučíš – nicméně nezávidím:-).
Milá anonymní, je moc dobře, že si všechno uvedené uvědomuješ. I když netroufám si odhadnout, jak moc si to uvědomuješ ;-).
Nespílám Ti… ani nesoudím…. na mě to není…
Jen si neodpustím drobnou poznámku – zranění, která způsobíš (ať chtěně nebo nechtěně) lidem okolo sebe, budou nevratná…. nevím, jestli to víš….
Nicméně – diskutárna VD je od toho, abys mohla napsat a vypovídat se z čehokoli… takže … směle do toho… Ty naše zamilovaná… 🙂
Já přeci tohle všechno vím, vím, že se mi neděje nic mimořádného, že jsou důležité priority – děti, jak jsem psala, tohle celé co se mi stalo bych nikdy nepochopila, dokud se to mě samotné nestalo.
Já odsuzuji – odsuzovala jsem nevěru – není to nic hezkého a ani pro ty podvádějící. Trápí mě to možná víc, než si sama chci přiznat. Víc co je a není správné, výčitky mám a mít budu, jenže se nějak nedokážu sama z toho celého vymotat. Je to jako bludný kruh.
On se cítí úplně stejně – navrhl i případný odchod z práce, ale když nic jiného, nechci ztratit přítele, protože si rozumíme v mnoha věcech. Jsem ochotná se ho vzdát jako potencionálního milence, ale jako dobrého člověka ne. Dokáži se dívat i racionálně, ale samozřejmě jsem teď okouzlená 🙂 :-)…kdo by to někdy nechtěl zažít znovu…
nemám o tom s kým mluvit, ani kamarádkám se svěřovat nechci, vím, že by\ to nepochopily, stejně jako já před nedávnem.
Úplně jsme si vzpoměla na svůj návrat do práce po mateřské :-)ne tedy,že bych se zapletla s kolegou,ale ony obdivné pohledy jak dobře vypadám,někdo ,,jiný“ ocenil moji práci,která byla i za mnou vidět,řeči se netočily jen kolem dětí… 😀 i manžel si všimnul,že se mi zvedlo sebevědomí a prošla jsem změnou 😀
Co se týče mimomanželských poměrů,hlavně těch v práci…stává se to,ale nikdo ti nezaručí,že právě on je ten vyvolený princ na bílém koni a život půjde jak pohádka obzvlášť,když by to byla pohádka na jejímž začátku jsou dvě rozbitá manželství,co děti… 🙁 je krásné být zamilovaná,ale mít rád se nepozná v těch chvílích úletu,ale až se začnou řešit i případné potíže co život přináší..přeji ti chladnou hlavu,srovnej si svůj život s manželem s tím jestli nebýt onoho úletu by tě něco takového vůbec napadlo..