Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Lien,
nevím jestli jsi tak sebestředná, nebo si na to jen hraješ.
Danniello,
proč příjdu dřív než bych chtěla???…ale já přeci příjdu domu ráda, protože chci. Chci to pro něj udělat, chci aby nám bylo spolu dobře, chci s ním trávit čas. Vím, že ho to potěší – stejně jako by mě potěšilo, kdyby občas zůstal s námi doma, kdyby se vráti o něco dříve, abychom i my pocítili to slastné potěšení, že se nemohl dočkat aby byl s námi.
Kamarádky mám, ale jen jedné tyhle věci můžu říct, jenže ta je se vším rychle hotová, ona by s ním asi nevydržela. 😀 To už bychom byli rozvedení dávno.
Lien, v tom případě naprosto nechápu co tím chceš říct
to je bohužel zřejmé, takže ti naposledy přeju hodně sil, víc udělat nemůžu
Anonymní, jestli jsem napsala nějaká fakta špatně, tak mě prosím oprav. Ale nemyslím si 🙂
Lien, v tom případě naprosto nechápu co tím chceš říct :-D.
Já moc dobře vím, co já sama chci a potřebuji, co se mi líbí a nelíbí. Přiznat si své pochybení umím, ale nějak stále nechápu jak tímto přiměji k rozhovoru svého chotě :-).
Ono je jednoduché kritizovat člověka, který se už beztak necítí zrovna nejlépe. Kdo nezažil a nepoznal – nás – tak se těžko odhaduje kdo jaký jsme.
Koho mám tedy řešit? Sebe samu? Ale to bohužel/bohudík úzce souvisí s mým manželem, takže musím řešit i jeho chování vůči mě a dětem.
To mi spíš už přijde, že zneužívá zázemí rodiny pro své vlastní pohodlí a možnost užívat si a o ostatní se nezajímá.
Když si tě bral a pak s tebou měl děti, přijal tím nějaké závazky, nějakou zodpovědnost.
Ještě mě napadlo, když nespolupracuje on a nepodílí se na společném životě, nebo se na něm podílí minimálně, asi mu nedochází, jak by na tom byl, kdyby byl sám, jaké pohodlíčko má doma.
A popravdě nechápu vůbec, proč ty, když jsi u kamarádky, přijdeš dřív, než bys chtěla. Nemyslím to jako dělání naschválů, spíš jako nějaké uvolnění, i ty by ses možná cítila líp, kdybys u kamarádky zůstala tak dlouho, jak by se líbilo tobě. Pokud se on neptá, OK, přijmeme to jako úzus v našem vztahu, já se tím pádem taky nemusím ptát.
Jé, to se těžko vyjadřuje, jsou to hrozně citlivé věci, tak snad to vyzní, jak jsem to myslela.
Manžel zavětřil,
že by to nemuselo dobře dopadnout a večer chce něco řešit. AŤ už je to co chce, hlavně, že se něco řešit bude. Tohle je totiž k uzoufání.
Příjde mi i naproti do práce, tak snad můžu i doufat, že se to pokusíme nějak společně uplácat.
Nestěžuju si a nehledám řešení – tahle diskuse vznikla i proto, aby si všichni uvědomili, že nikdy je jenom slovo a že každý z nás může v životě chybu udělat. Že každému z nás může přejít přes cestu člověk, který nás chytí za srdce. To že má někdo problémy, neznamená, že mu ostatní musí házet klacky pod nohy.
Souhlas s Kateřinou – partnerství je o domluvě. Ale naše domluva bývala jiná. Nejsem zásadně proti, abychom se podřídili daným situací, jen chci i já volně dýchat.
K poslednímu příspěvku nemám co dodat :-D. Když si nepřečteš od začátku do konce všechno, pak tvoje reakce je vlastně úplně o ničem :-D. Ale je to tvůj pohled na věc – respektuji.
Marinado asi tak nejak..a souvislost si nestratila.. Taky jsem byla “ta zla“..Ale o to.nejde(snad)
Me se ted libi,co napsala bamiska!Pokud je to opravdu tak,ze jemu skratka “nevoni rodiny zivot(coz mam vice a vice pocit,z neho a nekoho mi to silne pripomina),tak “vina“neni anobymni..ani nikdo..a nic s nim nehme..skratka se to tak “stava“a to se pitom muze clovek i pokakat..Ja na jedne strane chapu Lien..Ale neni to tal jednostrane..tedy pokud opravdu pan zjistil,ze “kamosi“ho naplnuji vice;nez ridina..volnost..ok ta je v poradku i ve vztahu,ale ne na ukor rodiny,deti..a volnost..a neduseni se v manzelstvi..si mnoho.panu jednoduse zamenuje se sobectvim!!
Meggi.
No dokud budeš pořád řešit jen jeho (to přesně pořád dokola děláš i v této diskusi), tak se prostě vůbec nic nezmění. To, že nekomunikuješ jsem nemyslela, že na něj nemluvíš, nebo mu neříkáš, co se ti nelíbí, spíš jsem myslela, že otevřeně neříkáš, jak věci jsou, což ale nemůžeš říkat napřed jemu, prvotně si je člověk musí přiznát sám sobě a to jsem přesvědčená, že neděláš. Ale nemyslím tím vůbec, že by ses měla nějak obhajovat, nebo si vyčítáat, že jsi stíhačka apod. píšu to proto, že je to jediné možné řešení, abys mohla být ve vztahu (jakémkoliv) spokojená, musíš mít napřed spokojený vztah sama se sebou (čímž bych řekla, že odpovídám i Danielle – nejsem si úplně jistá, jestli jsi plně pochopila, jak to myslím)
Tak já se přiřadím k těm zlým.
Vůbec už tu diskuzi nechápu, asi to bude tím, že jí moc nečtu. Ale jestli tomu dobře rozumím z toho mála, co jsem byla ochotná přečíst, tak anonymní si našla milence, pak se na internetu pořád dokola radila, co má nebo nemá dělat, před týdnem se rozhodla s milencem se rozejít a teď si stěžuje, že její manžel není dost dobrý?
Anonymní, myslím, že můžeš být ráda, že manžel má vůbec chuť po tomhle všem chodit domů.
Pokud se jedná už o jinou anonymní, než co zakládala diskuzi, a ztratila jsem souvislosti, tak se omlouvám.