Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Líbí se mi kolega 🙁
Ahoj holky,
vždycky jsem si myslela, že tohle se mě přeci nikdy nemůže stát, protože jestli něco nesnáším, je to lež a nevěra.
Už vím, že nikdy neříkej nikdy se neříká jen tak pro nic za nic.
Nastoupila jsem do nocé práce, konečně po 8 letech mateřských dovolených a začase se “realizovat“. Práce mě strašně bavila a baví a po nějaké době se naše firma začala rozrůstat a rozrostla se i o nového kolegu (o 16 let staršího). Bohužel – mohla bych zároveň napsat i bohudík – přeskočila jiskra a pak už je to jak ze špatného filmu…ani jeden jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, u druhých odsuzovali, ale teď jsme na druhém břehu a lépe se občas řekne než udělá. Zakoukali jsme se jeden do druhého a zatím vše zůstalo celkem při “mírné“ nevěře, kdy jsme se párkrát políbili…nicméně, jak to ve špatných filmech bývá, můj manžel není hlupák a moje maličkost měnící se mu před očima, ho přiměla ke slídění, takže si přečetl nějaký ten mail a mírná pohroma začala…Všechno jsem chtěla urovnat, slíbila jsem, že je konec všemu, jenže ono to tak úplně lehce nejde. Řekla jsem kolegovi, že nemůžeme pokračovat, fakt jsem ani už nechtěla, jenže potkávejte se s člověkem kterého máte rádi každý den, aniž byste pocítili to zachvění.
Mám ráda svého muže i rodinu, ale neumím si poručit a kolega se mi líbí, mám ho ráda.. Nevím jak z toho kolotoče ven. Chci to ukončit, ale zároveň nechci…
Snad chápete jak to myslím :-(. Díky všem (omlouvám se, že budu beze jména)
Jenomže chtít něco řešit musí oba. Prožívám něco podobného. Já jsem doma s dětmi a vůbec nikam vlastně nechodíme se bavit s manželem. On sám taky už někde byl a to mě mrzí. Nejvíc ale to že já na msteřské jsem brána jako abych se starala non stop ale to je taky náročné asi jak pro koho ale já dost často nestíhám a až začnu chodit do práce tak toho už se děsím dopředu. Chtěla jsem jen napsat že vím co prožíváš a podle toho co píšeš si velice tolerantní manželka. Já se taky snažím ale je mi to k ničemu. Taky někdy přemýšlíš co bude za pár let. Když vlastně s manželem netrávíme žádný volný čas spolu a on o to ani nemá zájem?
Ja to “vidim“,jen z venci..z toho,co sem sveris 🙂
Kdyz to tak ctu,mam pocit,ze oba dva “neuhnete z toho sveho“..A manzel mlubit o tom ani nechce..Ty necitis “nic“..ani vztek,smutek..? Ok,vis,ze se to musi resit..Ale nyslis(te);ze se to takhle vyresi?Nebo “samo“?..
Ja si presto myslim,ze ted manzel “trucuje“,“tresta tebe;vas“..Pises,ze kdysi mel take romanek.. 🙁 A proc se to “vubec stalo“?..a jste spolu dal..Tyhle otazky by zajimali urcite me..
Me,nam,odpovidat nemusis 🙂 ..Ale chces “takhle zit dal“?..Nechces?Tak to res(vyreste).
Jo,vztahy jsou slozite;to vi asi kazdy(tim spise zena “davno po 40) 🙂 Ale mnohdy si je slozite delame.
NA KAZDOU SITUACI EXISTUJE RESENI!!
On nic neudela(nedela);a co deti?!Ty nic neudelas..hm..Do kdy a nac takhle zit?..
Meggii
Drz se 🙂
Meggie,
manžel byl prudší povahy odjakživa. Čím je starší, je to samozřejmě trošku horší, ale za poslední rok, možná rok a půl je z něho jiný člověk. Jako by se celý potatil o pár let dříve.
Mluvit – už se mi to zdá zbytečné. Tolikrát už jsme o tom mluvili, ani on sám se asi nechce takhle chovat, chvíli se opravdu i snaží, ale pak se to vždy vrátí do stejných kolejí.
A že jsem to dříve neviděla – neviděla! Nechtěla jsem to vidět. Chtěla jsem svého prince a myslela jsem si, že ho i mám. Jenže kámen úrazu je asi v tom, že jsem před manželem nikdy žádný vážný vztah neměla a pak když jsem před pár měsíci poznala, že se k sobě lidé umí chovat i jinak, laskavěji, asi i já jsem dost věcí přehodnotila a začala si více všímat.
Nemyslím si, že by mě trestal za to, že jsem provedla to, co jsem provedla. Navíc vezmu-li to kolem a kolem, vlastně se prakticky nic zásadního nestalo. On měl kdysi taky románek, ale je jasné, že on nepřizná , kam až to zašlo. Teď mám vlastně znovu pocit, že se vracím o pár let nazpět. Stejné chování manžela, jako tenkrát. Tenkrát jsem se to dověděla vlastně náhodou – dobře zvolená věta před onou dámou a všechno bylo venku. Teď – je-li nějaká taková, sám se nepřizná a já nevím s kým na koncertech je. Popravdě to ani nehodlám zjišťovat.
Spousta lidí, kteří ho znají jen od vidění a nebo z pár krátkých návštěv, si o něm myslí, jak je to úžasný společník, manžel, otec,…ve své podstatě na chvilku vždycky je, jen mu to nevydrží bohužel příliš dlouho.
Vztahy jsou tak komplikovaná záležitost…ani vlastně nevím jak mi teď je. O to víc mě to mrzí – nejsem smutná, zklamaná a vlastně momentálně nějak nemám asi pocity žádné. Jen vím, že je tu problém, který by bylo dobré vyřešit.
Ahojky..kdyz jsem to cetla,tak me prvne napadlo,ze nekoho potkal..jakobych uz tento “pribeh“(to,co pises)dobre znala..
Myslim si,ze problem je u nekde tam,v te tvoji posledni vete-byl zvyknuty,ze ma doma“poslusnou zenusku“..Ja mam z vas pocit,ze on ti neco vraci..A nebo nekoho ma..?To chovani..a nic neni dobre..okolo nekoho..Najednou?Nebo si to pred tim nevidela?..Jen otazka..Mozna to nevi i on sam..A nebo mozna to on vi velmi dibre..?
Neni to spravne..bez ohledu na to,co jsi “vyvedla ty“..myslis,ze kdyby se z tve strany nikdy nic nestalo(nikoho bys nepotkala),ze tvuj muz by se choval stejne,jako popisujes?Odpoved znas asi jen ty.Ja man,ale spis pocit,ze tvuj muz je skratka “od prirody“ takovy;jak pises..? A tim,co se stalo;se to ukazalo..prouhloubilo..ze to “prasklo“,co je v nem? ..Myslim,ze “kdyz uz nic“;tak pro svoje deti;jsi udelala moocc dobre,ze jsi ukoncila “ten druhy vztah“!!A urcite je to i “odvazne“;ze jsi do citu..pritazlivosti..poblouzneni..?dokazala zapojit i rozum!!
Ale mela by ses “prestat obvinovat“..do nekonecna..A tvuj muz asi ted ma i pocit,ze ma na vrch..Ale za mne-nedovedu si prectavit hezky zivot,vedle cloveka,kde je to napeti..a kde,kdyz se na neho “jen podivam“,cokoliv reknu(rekne),cokoliv udelam..,ze tam je neustale ten otaznik..a napeti..vycitky a “to vsak ty si to zaslouzis“ a ja byl,jsem,chudak..a tu to mas ode mne..Ale proc i deti?To neni od neho dospele.
Myslim,ze jedina “cesta“ je:budto si vse vyrikat!!A jednou pro vzdy za tim zavtit dvere!!,nebo se rozejit..vse istatni je jen prezivani,trapeni..“strata casu“..A deti maji radary,o kterych mnohdy ani nemame tuseni! Snad mi rozumis. Snazim se ti(vam)porozumet..
Drzim ti(vam)pesti!!
Meggii
Uběhl první týden, řekla bych celkem obstojně, je to těžké pro nás oba, ale věřím, že to nějak zvládneme.
Bohužel to samé nemůžu říct o manžeství. Manžel je poslední dobou staršně náladový, zlost nevím z čeho si vylévá na dětech. Opovážila jsem si jet v pátek do Prahy se sestrou na klenoty a to bylo taky špatně…asi dělám špatně už úplně všechno. Přitom manžel chodí každý týden s klukama do hospody, jednou za 14 dní na koncert, příležitostně jdeme i spolu, ale většinou chodí sám. Za měsíc jeden na 4 dny na Rujánu, s kamarádem na motorce – snažím se být tolerantní a nikdy mu nic nezakazuju, nekomentuju… Vlastně jsem začala přemýšlet, jestli můj manžel někoho nemá. Na rovinu mi to neřekne, to je jasná věc a pátrat se mi zdá, jednak potupné a pak nějak na to asi nemám povahu. Jenže žít teď s ním je hotové peklo – všichni děláme všechno špatně a naschvál a on za nás chudák musí dělat úplně všechno. Vadí mu přátelé, mají přeci nevychované děti, to kdyby on je vychovával, tak by… Vadí mu i sousedé, kteří mu zaparkují na “JEHO“ místě, sousedi, kteří si vysazují stromky, keře, květiny, vypadá to přece strašně…jsem z toho nějaká vyčerpaná. Snad tohle skončí, brzy a dobře. Máte někdo recept co s tím? Ono už to ani v té posteli za moc nestojí, prý únava. Když se snažím si o tom promluvit, řekne, že žádný problém nikde nevidí, že na něm VŠICHNI něco vidíme a případně, že jsme se proti němu všichni spikli – nejsem jedniná, kdo mu to řekl, že je jak vyměněný. Někdo může říct, dobře ti tak – to máš za to, co jsi mu prováděla…ale já nejsem na něj rozlobená, jen jsme chtěla, aby to bylo všechno v pohodě, hlavně kvůli dětem a teď když vidím, jak se mu už i děti klidí z cesty – u zpráv a AZ kvízu nesmí ani muknout, když pustí el. kytaru na plné pecky, je mu jedno jestli se to dětem líbí nebo ne, řekne jim, že klidně můžou jít k babičce. Mrzí mě to a tohle moje vina není. Vím jen, že není rád, že jsem spokojená v práci, protože jeho to v práci nebaví. Myslím si, že mu naprosto vyhovovalo, že jsem byla doma s dětma a byla na něm “závislá“.
Tak to vypadá, že jste to vyřešili ke spokojenosti všech zúčastněných(někteří ani o své účasti zatím nevěděli:) a je dobře že ještě zavčasu. Myslím, že jste ještě nebyli tak daleko, že byste nemohli udržovat kamarádský vztah. Na všem by měl člověk hledat něco pozitivního a myslím, že zde se určitě najít dá.
Tak se mějte všichni fajn a občas napiš, zda se vše daří tak,jak jste si to domluvili.
Tuším, že je dobře, že jste si s přítelem otevřeně promluvili. Tak by to mělo být – říct si i to nepříjemné.
A přátelé být můžete, to je na Vás, je to jen ve Vaší hlavě, věřím, že to časem půjde (třeba ne hned teď, ale za čas to půjde). Však sama uvidíš, jak se to bude vyvíjet.
Každopádně – přeji hodně štěstí :-).
A když se Ti bude chtít a budeš mít čas a chuť, napiš zas někdy… co doma a tak … 🙂
Ahoj holky,
dlouho jsem nevěděla jak začít, bylo mi z toho nějak divně, ale jsem ráda, že jsem udělala to co jsem chtěla – i příteli se nejspíš ulevilo, nést to břímě paralelního vztahu bylo těžké. Probrali jsme to ze všech stran i ze stran našich legitimních partnerů, že ani my bychom nechtěli být v jejich kůži, navíc manželka přítele začala tušit nevěru a evidentně to mého přítele dost tížilo. Bál se to ukončit, nechtěl mi ublížit a nechtěl mě ztratit. Samozřejmě se bojí, že o mě příjde jako o kamarádku – obavy jsme měli prostě naprosto stejné.
Tak uvidíme, snad do toho nespadneme znovu. Teď už jen ten náš vztah udržet v té přátelské rovině.
Děkuji všem za podporu a jsem ráda, že jsem se ROZHODLA.
Ahoj anonymní, tak se zeptám: “Jak to včera dopadlo?“
no tak to dnes držím palce…jen tak nějak nejsem si jistá že si lze nechat přítele jako velmi dobrého kamaráda, když už to takovou tu pomyslnou hranici mezi kamarády překročilo…to nebude lehké a dle mého to dost dobře nepůjde….ale důležité je to jak jsi se rozhodla a začala to řešit….