Výchova »

Nemáme doma televizi ani jedinou počítačovou hru. Našemu staršímu dítku do nástupu do školky zůstal utajen kouzelný svět Krtečka, Toma a Jerryho i dalších roztomilých kreslených postaviček. Nezdá se, že by tím nějak strádalo.

Nedávno jsem se zapojil na FB do diskuse o motivaci ve sportu a protože sleduji prakticky všechny sporty a některé se pokouším i provozovat, napadlo mě, že se vás zeptám, jestli své děti vedete ke sportu.

Jako všechny ostatní, také rituály spojené s oslavou narozenin obvykle přebíráme ze své původní rodiny. Předpokládala jsem proto, že moje děti budou vítat své další životní roky podobně jako kdysi já – s domácím dortem se svíčkami (ten od babičky už je sám rituálem), s blízkými příbuznými a kamarády, spíš jen symbolickým dárkem a hlavně [...]

Notovat si do kroku nebo při práci a nenechat se zahltit průmyslovou muzikou, která je všude kolem nás. Podle hudebního skladatele a muzikanta Pavla Jurkoviče je to dobrá cesta, jak přivést děti, které vychováváme, ke vztahu k hudbě.

Jsme zaskočeni. Zamilovaná, tak brzy? Vždyť na to má ještě čas! Kdyby si alespoň vybrala někoho chytřejšího, pohlednějšího, rozumnějšího, méně výstředního!

Dnešní děti si už neumějí hrát venku. Nelezou na stromy, nepořádají šiškové bitvy, neskáčou gumu. Jak se to ale mají naučit, když k tomu nemají podmínky ani příležitost?

Potřebujete mít výrazný talent, abyste uspěli v konkurenci? Na tuto věčnou otázku přinášejí různé doby a školy různý pohled. Ve světle expanze asijských států odpověď dostává novou podobu – hrozí, že píle Asijců převálcuje jakýkoli evropský či americký talent?

Zatímco ještě nedávno se systém výchovných postupů dědil z generace na generaci, dnes má matka za úkol vytvořit si vlastní výchovný styl – šitý na míru jejímu dítěti a odpovídající nejmodernějším poznatkům z psychologie a medicíny. Jak unést tento nátlak bez úhony?

Ve všem jasno jsem měla, když jsem si při studiu techniky doplňovala studium o obor pedagogiky a psychologie. „Nechápu, proč rodiče s tou výchovou toho tolik nadělají“, usmívala jsem se shovívavě, vida bezradné rodiče, když jsem někde hlídala děti.