Většině rodičů při pohledu na plačící miminko alespoň jednou přišlo na mysl: „Zkusíme mu dát dudlík, třeba se tím uklidní!”
V naší společnosti je dudlík spíše nadužívaný, proto je dobré se před takovým rozhodnutím zamyslet nad otázkou:
Za jakým účelem budeme dudlík miminku nabízet?
Dudlík totiž může být dobrý sluha, ale zlý pán. Dudlíkem mohu na jedné straně uspokojit dítěti jeho aktuální instinktivní potřebu sání, pokud nemohu dítěti poskytnout ideální možnost – sání z prsu.
Na druhé straně mu mohu nevědomě vytvořit zlozvyk ve formě kompenzačního mechanismu.
Dudlík jako uspokojovač potřeby sání
V prvních měsících života je sací reflex velice silný a miminko by mělo mít možnost sát z prsu tak dlouho, až se samo odpojí a usne. Sání je důležité pro intenzivní stimulaci centrálního nervového systému miminka a rozhodující pro růst mozku a duševní vývoj dítěte.
Tady si rodiče často pomyslí: Proč zrovna sáním z prsu? Vždyť mu můžu dát dudlík a potřeba sání se uspokojí také.
Instinktivní potřeba sání byla prvotně vymyšlena proto, aby se miminko přisálo k prsu maminky a sacím reflexem si zajistilo nejen potravu, ale stimulovalo hormonální pochody v těle matky. Příroda je dokonalá, takže tím, že se dítě přisaje k bradavce, se začnou aktivovat v těle matky hormony (zejména oxytocin a prolaktin), které nevědomě naladí maminku na instinktivní potřeby miminka. Můžeme si to představit jako hormonální koktejl vzájemného porozumění.
Miminku se kromě přisátí k prsu maminky naplní další biologické potřeby, mezi které v prvních měsících jeho života patří:
- pocit blízkosti a bezpečí,
- budování pevného pouta s rodiči,
- správná reakce na pláč miminka,
- láskyplná péče,
- něžný dotek,
- vnitřní klid rodičů, který se promítne i do miminka.
Proto tuto potřebu sání je výhodné uspokojovat převážně dlouhým kojením. Příroda je prostě dokonalá – naplňuje automaticky prostřednictvím jedné potřeby dalších šest potřeb dítěte.
Pokud se nedaří kojení, může se zadařit sání
Některým maminkám se kojení po porodu nedaří a miminko musí dokrmovat. Ano, není to nejpřirozenější možnost. Nicméně to v dnešní době není žádná katastrofa, pokud je s touto alternativou maminka v souladu, a díky tomu je vnitřně mnohem klidnější, než kdyby se měla pokoušet miminko plně kojit. Vnitřní klid maminky se tak může přenést na miminko a všichni jsou ve větší pohodě.
Ale i v této nekojící variantě je dobré si uvědomit, že dítě u vás může stále sát z prsu. Můžete se ho snažit přikládat a pomocí cévky zajistit pití vašeho odstříkaného (nebo umělého) mléka. Miminko může být spokojené, i když nepije mléko přímo z prsu, proto bych tuto možnost využívala.
Tím, že odpadne strach, zda miminko vypije dost mléka, se vám může podařit miminko lépe přisát nebo dokonce znovu aktivovat laktaci. Při dokrmování z lahvičky se dítě naučí sát jiným způsobem a může přisátí na prs odmítat. V tomto případě laktační poradkyně spíše doporučují místo lahve krmit dítě z pohárku.
Pokud nekojím a miminku se nedaří ani přisát
Některá miminka mají problém se přisát z různých důvodů. Pokud je opravdu blok velký a maminku přisátí miminka bolí, má poranění, sání z prsu jí vyvolává velice nepříjemné pocity a úzkostné stavy – v tomto případě je dobré využít dudlík a ideálně i vyhledat pomoc k odblokování traumatu.
Pokud je dudlík využívaný zejména jako „naplňovač” potřeby sání, nebrala bych dudlík jako něco negativního.
Nicméně bychom neměli zapomínat, že při přirozeném sání naplňujeme současně další potřeby, které u sání z dudlíku můžeme lehce opomenout a díky tomu přijít nejen o hormonální koktejl vzájemného „porozumění”, ale můžeme miminku vytvořit kompenzační mechanismus a silný zlozvyk.
Nechejte si proto dostatečný čas na pocit blízkosti a využívejte častý dotyk a oční kontakt s vaším miminkem právě proto, že z nějakého důvodu nechcete nebo nemůžete poskytnout svému dítěti přirozené sání z prsu a místo toho používáte dudlík.
Často vidím, jak si dudlíkem starší dítě kompenzuje např. pocit blízkosti a bezpečí a dudlík vyžaduje i při běžných denních aktivitách, např. na procházkách, na návštěvě.
Tento pocit blízkosti a bezpečí by mu měl zajistit rodič pomocí pevné a bezpečné vazby.
Jen tak se nestane dudlík zlým pánem, ale zůstane dobrým sluhou.
