Děti, rodiče a kapesné

Rubrika: Tipy pro rodinu, Výchova školáka

První otázkou v souvislosti s kapesným je jeho existence. Má dítě pravidelný příjem, příležitostný, nebo žádný? Názory odborníků se shodují na tom, že je dobré děti učit hospodařit s vlastními penězi.

Někteří se přiklánějí k tomu, aby se dítě samo přičinilo a dostalo odměnu jen v případě, že si ji opravdu zaslouží. V těchto případech se jedná třeba o službu typu nákup, sběr nebo trhání ovoce, mimořádný úklid apod.

Pokud si z kapesného dítě má zaplatit i obědy ve škole, cestu autobusem nebo třeba hodiny klavíru, pak si nejspíš samo na tyto výdaje příležitostnými službami nevydělává. V případě, že si dítě z kapesného má zaplatit vše, dávají mu rodiče vyšší částku, se kterou hospodaří.

U obědů si vzpomínám na vlastní pubertální uvažování, kdy jsme si s kamarádkami odhlašovaly některé dny oběd, abychom ušetřily a koupily si žvýkačky, čokoládu nebo brambůrky. Pak jsem s prázdným žaludkem doma zbaštila, na co jsem přišla. Naštěstí mi takováto rohlíková dieta dlouho nevydržela a rozum zvítězil.

Je docela zajímavé nahlédnout do diskusí maminek na téma kapesné. U prvňáčků se velká většina shodne na 10,- až 20,-/ týden s tím, že dítě má svačiny a ostatní věci zajištěné z domu.  Ta desetikoruna je tu navíc a dítě si za ni může koupit, co chce. U starších dětí pak kapesné činí měsíčně několik set korun až po vysokoškoláky, kteří dostávají i tisíce.

Co si děti za kapesné kupují?

Pokud mají ve škole automat nebo bufet, padne kapesné na dobroty nabízené přímo ve škole nebo v její blízkosti. Rády zabrousí i do papírnictví, kde se to hemží školními potřebami.

Nedávno jsem byla svědkem scénky v jednom pekařství, které je blízko u školy. Prodavačka si posteskla, jak extrémně dobře jdou na odbyt lízátka, žvýkačky a bonbony, které má na pultě. Právě je doplňovala a omlouvala se mi tímto za zdržení. Předražený cukr s chemickými barvivy v lákavém obalu děti nakupují jako divé. Pokud laskominu viděly v televizi, pak jim připadá známá, vědí, že uvnitř najdou třeba obrázek a kupují. Koupí to jeden a ostatní se přidají.

Určitým způsobem se při nakupování může projevit právě „davové šílenství“.

Docela mě pobavil zážitek z výletu v podání pana ředitele školy, která se vydala do Babiččina údolí. Děti nezajímalo nic jiného než stánek s plastovými meči. Byla o ně přímo mela, kdo dřív přišel, koupil meč nebo dva. Na některé žáky už meče nezbyly a ti pak smutně hudrali, že si chtěli také nakoupit. To měl stánkař šťastný den, povedlo se mu vyprodat celý nabízený sortiment. Děti se na prodavače doslova vrhly, někteří malí obchodníci pak své meče prodávali dětem, na které ve stánku nezbylo.

Školní výlet do Botanicusu, kde si děti vyrábějí různé drobnosti a platí místními mincemi, přinesl také zajímavý poznatek.

Rodiče měli dát dětem asi 150 Kč na řemeslné dílničky. Domů si pak děti vezly mýdla, náramky, korálky a další drobnosti, které si samy vyrobily, ovšem za materiál musely zaplatit. Dvě děti si ještě v autobuse rozhodly přivydělat a žebraly na spolužácích malé částky. Téměř každý těm dvěma chytrolínům dal desetikorunu a při zpáteční cestě se paní učitelka jen divila, jak je možné, že tito dva žáčci jedou domů s výrobky a zároveň mají více peněz než při cestě tam.

Je fajn si s dítětem o podobné situaci popovídat, aby vycítilo rozdíl mezi dárkem a tak trochu „vyčůraným“ jednáním, kdy spolužáci žebrají na ostatních, aby sami měli víc.

Naletět podvodníkovi se povede i dospělým, proto považuji příběhy za tu nejlepší cestu vysvětlení situací, kterým je ideální se ve skutečném životě úplně vyvarovat.

Vraťme se však k tématu kapesného, které jsme i my s nástupem do školy řešili.

Jak jsem postupovala při určení výše kapesného?

Vzala jsem si list papíru a tužku a začala sčítat, co té naší školačce všechno platím a co si může zvládnout zaplatit sama. 3x týdně jedeme autobusem, ve kterém nechá celkem 36 Kč a 3x týdně si může koupit odpoledne svačinku přímo ve městě, která vychází kolem 20 Kč. Celkem 60Kč za svačinky a 36 za autobus znamená 100 Kč/ týden. Můj první dojem ze 400 Kč za měsíc rozhodně nebyl pozitivní, přišlo mi to moc.

Postupně do její správy přejde i placení školních obědů, psacích potřeb a telefon. Až uvidím, že zvládá vyjít s autobusovým přídělem, přistoupíme k vyšším částkám a tedy i k vyšší zodpovědnosti.

Jednou jsem někde četla přirovnání takové situace ke zmrzlině.

Dítě žadoní na mamince zmrzlinu, je však malé a maminka ho upozorňuje, ať kornoutek dobře drží, jinak mu spadne, koupí mu tedy jen 1  kopeček. Dítě je nepozorné a zmrzlinu vyklopí během pár okamžiků na zem. Vrátí se maminka do obchodu, aby dítěti koupila tříkopečkovou zmrzlinu? Asi ne, bylo by více než pravděpodobné, že ty 3 kopečky skončí na zemi jako ten první.

Proč jsem přistoupila k vyššímu kapesnému, které zahrnuje i částku na odpolední svačinky?

Když jsem Ladě svačinku kupovala z rodinných peněz, měla tendenci vybrat dražší dobrotu a cena ji nezajímala vůbec. Když má své peníze, přemýšlí i nad tím, jak s nimi vyjít, aby si koupila něco dobrého a zároveň jí vystačily drobné na autobus.

Co v souvislosti s kapesným rodiče někdy opomenou?

V případě, že kapesné je jen jakousi třešničkou navíc, rodiče na něj mohou zapomenout. Dítěti je pak trapné si o peníze říkat, když je nepotřebuje nutně a výsledek je ten, že se myšlenka pravidelného kapesného vypaří jako pára nad hrncem. Dítě má pak s penězi spojené spíše negativní pocity, kdy se mu nechtělo si o peníze říkat.

Co tedy děti, rodiče a kapesné?

  • Kapesné ANO
  • Pravidelně
  • Částku odpovídající konkrétní potřebě – ani moc ani málo
  • Možnost si přijít na vyšší částku další aktivitou (práce navíc)
  • Malým dětem týdně a starším měsíčně
  • Postupně zahrnovat do kapesného i položky typu obědy ve škole
  • S dítětem si povídat a to i o jeho nákupním chování – nechat ho udělat chybku
  • Nedat více, když se dostane na 0. Vznikne-li dluh, dbát na jeho splacení.
  • Mít to probrané i s ostatními dospělými v rodině, aby nedocházelo k situaci, že když dítěti maminka peníze nedá, tatínek ano.

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Recenze: Pod zemí, pod vodou

Jestli mohu být tak troufalá a označit nějakou knihu opravdu za bombu, tak je to dozajista knížka autorů Aleksandry

Čtu dál →

Václav Kopta: Člověk musí vědět, čeho si vážit

V následujícím rozhovoru se herec a muzikant Václav Kopta rozpovídal nejen o hře Dvě noci na Karlštejně, která měla v záři

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist