První otázkou v souvislosti s kapesným je jeho existence. Má dítě pravidelný příjem, příležitostný, nebo žádný? Názory odborníků se shodují na tom, že je dobré děti učit hospodařit s vlastními penězi.
Někteří se přiklánějí k tomu, aby se dítě samo přičinilo a dostalo odměnu jen v případě, že si ji opravdu zaslouží. V těchto případech se jedná třeba o službu typu nákup, sběr nebo trhání ovoce, mimořádný úklid apod.
Pokud si z kapesného dítě má zaplatit i obědy ve škole, cestu autobusem nebo třeba hodiny klavíru, pak si nejspíš samo na tyto výdaje příležitostnými službami nevydělává. V případě, že si dítě z kapesného má zaplatit vše, dávají mu rodiče vyšší částku, se kterou hospodaří.
Je docela zajímavé nahlédnout do diskusí maminek na téma kapesné. U prvňáčků se velká většina shodne na 10,- až 20,-/ týden s tím, že dítě má svačiny a ostatní věci zajištěné z domu. Ta desetikoruna je tu navíc a dítě si za ni může koupit, co chce. U starších dětí pak kapesné činí měsíčně několik set korun až po vysokoškoláky, kteří dostávají i tisíce.
Co si děti za kapesné kupují?
Pokud mají ve škole automat nebo bufet, padne kapesné na dobroty nabízené přímo ve škole nebo v její blízkosti. Rády zabrousí i do papírnictví, kde se to hemží školními potřebami.
Určitým způsobem se při nakupování může projevit právě „davové šílenství“.
Školní výlet do Botanicusu, kde si děti vyrábějí různé drobnosti a platí místními mincemi, přinesl také zajímavý poznatek.
Je fajn si s dítětem o podobné situaci popovídat, aby vycítilo rozdíl mezi dárkem a tak trochu „vyčůraným“ jednáním, kdy spolužáci žebrají na ostatních, aby sami měli víc.
Naletět podvodníkovi se povede i dospělým, proto považuji příběhy za tu nejlepší cestu vysvětlení situací, kterým je ideální se ve skutečném životě úplně vyvarovat.
Vraťme se však k tématu kapesného, které jsme i my s nástupem do školy řešili.
Jak jsem postupovala při určení výše kapesného?
Vzala jsem si list papíru a tužku a začala sčítat, co té naší školačce všechno platím a co si může zvládnout zaplatit sama. 3x týdně jedeme autobusem, ve kterém nechá celkem 36 Kč a 3x týdně si může koupit odpoledne svačinku přímo ve městě, která vychází kolem 20 Kč. Celkem 60Kč za svačinky a 36 za autobus znamená 100 Kč/ týden. Můj první dojem ze 400 Kč za měsíc rozhodně nebyl pozitivní, přišlo mi to moc.
Postupně do její správy přejde i placení školních obědů, psacích potřeb a telefon. Až uvidím, že zvládá vyjít s autobusovým přídělem, přistoupíme k vyšším částkám a tedy i k vyšší zodpovědnosti.
Jednou jsem někde četla přirovnání takové situace ke zmrzlině.
Proč jsem přistoupila k vyššímu kapesnému, které zahrnuje i částku na odpolední svačinky?
Když jsem Ladě svačinku kupovala z rodinných peněz, měla tendenci vybrat dražší dobrotu a cena ji nezajímala vůbec. Když má své peníze, přemýšlí i nad tím, jak s nimi vyjít, aby si koupila něco dobrého a zároveň jí vystačily drobné na autobus.
Co v souvislosti s kapesným rodiče někdy opomenou?
V případě, že kapesné je jen jakousi třešničkou navíc, rodiče na něj mohou zapomenout. Dítěti je pak trapné si o peníze říkat, když je nepotřebuje nutně a výsledek je ten, že se myšlenka pravidelného kapesného vypaří jako pára nad hrncem. Dítě má pak s penězi spojené spíše negativní pocity, kdy se mu nechtělo si o peníze říkat.
Co tedy děti, rodiče a kapesné?
- Kapesné ANO
- Pravidelně
- Částku odpovídající konkrétní potřebě – ani moc ani málo
- Možnost si přijít na vyšší částku další aktivitou (práce navíc)
- Malým dětem týdně a starším měsíčně
- Postupně zahrnovat do kapesného i položky typu obědy ve škole
- S dítětem si povídat a to i o jeho nákupním chování – nechat ho udělat chybku
- Nedat více, když se dostane na 0. Vznikne-li dluh, dbát na jeho splacení.
- Mít to probrané i s ostatními dospělými v rodině, aby nedocházelo k situaci, že když dítěti maminka peníze nedá, tatínek ano.
