Vaše příběhy » Trocha nostalgie »

Domnívám se, že jsem výrazně neponožkový typ.

Nevím, jak vy, ale podzimní nostalgii nemám spojenu jen s oranžovočerveným listím padajícím ze stromů, bahnem na botách a časným stmíváním se, ale také s pouštěním draků. A někdy jsou to vzpomínky veselé, ale většinou teda dost přituhuje

Den před chystaným výletem mě líbla múza a legendě o známé propasti jsem dala baladický kabátek. Nejste-li příznivci balad, mám pro vás alespoň tip na strávení volna v přírodě dle svých časových možností…

Asi už opravdu stárnu, protože se často přistihnu, jak při pohledu  na naše ratolesti vzpomínám na své dětství.  Co jsme se navyváděli… Vybavují se mi dokonce i různé detaily, například vůně,  to prý je běžné, ale třeba i nábytek. A nepřestávám se podivovat nad tím, co všechno může hrát v životě dítěte svou roli.  Například skříně. 

Bobíček byl „pouliční směs“, ale velice milý společník i dobrý hlídač. Na vsi nebyly tehdy tak přísné vyhlášky a tak nikomu nevadilo, když „oříškové“ občas běhali po návsi. Vždy si oběhl svůj rajón a vrátil se domů. Měl ve vsi už několik svých potomků, musel na ně přece dohlédnout.

Je s podivem, jak člověk – rodič postupem doby, zejména když má vnoučata, zjistí, jak málo času mohl věnovat svým dětem. V současnosti je zřejmě situace částečně jiná, ale přesto i současné maminky a otcové poznají a to je nejhorší, jak málo času na své děti měly.

Porovnávat školu podle mého názoru dříve a nyní nelze. Doba jde dopředu, generace dnešních dětí vyrůstá v jiných podmínkách, ale něco možná stejné bude. Poznámky, oblíbení učitelé, stejně jako předměty, které se posléze odrazí i v zaměstnání, kde se jako čtyřicátníci ocitneme…

Už na základní škole jsem věděla, že chci jednou pracovat s dětmi. Ostatně, co byste čekali jiného v rodině, kde je mamka učitelka, taťka bývalý učitel, já byla nejstarší ze tří sester, navíc jen tak pro zajímavost narozená na Den učitelů.

Rok 2010 byl hodně o překvapeních jak už nemilých tak samozřejmě i milých. Na začátku ledna jsem přišla o zaměstnání a jako těhotnou mě už nikde nechtěli. Takže jsem běhala po brigádách a doufala, že nějak vyjdeme s penězmi.