Vaše příběhy » Trocha nostalgie »

Celé své dětství jsem strávila v náruči pětičlenné rodiny. Buď jsem byla v blízkosti svých dvou sourozenců nebo rodičů. Nevzpomínám si, že bych někdy byla sama nebo neměla co dělat. Stejně tak si nevzpomínám, že bych někdy, vůbec někdy pochybovala nebo zapochybovala, že rodina není zázemí, útočiště, přístav, bezpečí. Moje rodina byla tím vším…

Vánoce jsme trávili na úpatí Kralického Sněžníku v pronajaté chalupě. Klid, který tady panoval, byl naprosto jedinečný. Úplná samota, za celý týden jsme potkali všehovšudy tři lidi a dvě kočky.

Svých dědečků jsem si moc neužila. Tatínek mého táty zemřel mladý, mému tátovi bylo 11 let, takže jsem ho ani nemohla poznat. Druhý dědeček – tatínek mamky – zemřel o Vánocích v roce 2004.

Domnívám se, že jsem výrazně neponožkový typ.

Nevím, jak vy, ale podzimní nostalgii nemám spojenu jen s oranžovočerveným listím padajícím ze stromů, bahnem na botách a časným stmíváním se, ale také s pouštěním draků. A někdy jsou to vzpomínky veselé, ale většinou teda dost přituhuje

Den před chystaným výletem mě líbla múza a legendě o známé propasti jsem dala baladický kabátek. Nejste-li příznivci balad, mám pro vás alespoň tip na strávení volna v přírodě dle svých časových možností…

Asi už opravdu stárnu, protože se často přistihnu, jak při pohledu  na naše ratolesti vzpomínám na své dětství.  Co jsme se navyváděli… Vybavují se mi dokonce i různé detaily, například vůně,  to prý je běžné, ale třeba i nábytek. A nepřestávám se podivovat nad tím, co všechno může hrát v životě dítěte svou roli.  Například skříně. 

Bobíček byl „pouliční směs“, ale velice milý společník i dobrý hlídač. Na vsi nebyly tehdy tak přísné vyhlášky a tak nikomu nevadilo, když „oříškové“ občas běhali po návsi. Vždy si oběhl svůj rajón a vrátil se domů. Měl ve vsi už několik svých potomků, musel na ně přece dohlédnout.

Je s podivem, jak člověk – rodič postupem doby, zejména když má vnoučata, zjistí, jak málo času mohl věnovat svým dětem. V současnosti je zřejmě situace částečně jiná, ale přesto i současné maminky a otcové poznají a to je nejhorší, jak málo času na své děti měly.