Jistě nebudu první ani poslední, komu s příchodem miminka na svět spadly růžové brýle. Měla jsem nastudováno snad tisíc dobrých rad a zkušeností jak správně pečovat o miminko, jak si užívat tu úžasnou mateřskou dovolenou a přitom vypadat jako Brigitte Bardot. No jenže chyba lávky.
Narodila se mi krásná zdravá holčička, která ale skoro pořád plakala a já z toho byla úplně hotová. Nemohla jsem pochopit jak to, že právě u nás ty (zaručené) rady nefungují. Co dělám špatně?
Plakala v kočárku, v náručí, dokonce i v autosedačce. Myslela jsem, že to bude asi kolika, tak jsem vyzkoušela snad všechno možný (odříhnout, probiotické kapky, masáže, úprava jídelníčku apod.). Ve výsledku už jsem jedla snad jen staré pečivo a zapíjela to čajem pro kojící matky. Nebudu lhát, určitě to všechno dcerce pomohlo, ale vytoužený klid to nepřineslo.
Den ode dne jsem si říkala, že je to jen zkouška nervů. A že musím to slavné šestinedělí vydržet, i když momentálně prohrávám 10:0. A světe div se. Ono to ustalo. Den ode dne to bylo lepší a lepší a najednou i já měla to hodné spící miminko.
Dodnes nevím, co byla ta příčina, co jsem udělala jinak, ale myslím, že to byla ta slavná trpělivost, vydržet a nebát se výzev a i když prohrajete bitvu, tak to ještě neznamená prohrát celou válku. Pochopit, že prostě některá miminka pláčou a že je potřeba je chovat a dávat najevo svou lásku. Ten malý uzlíček vám tu trpělivost a lásku jednou mnohanásobně vrátí!
Napsal/a: Spulkin
