Někteří rodiče se mylně mohou domnívat, že pokud dítěti zakoupí větší množství interaktivních či tzv. chytrých hraček, že mu zajistí podnětné prostředí pro jeho hru. Opak však může být pravdou, protože pokud má dítě kolem sebe veliké množství hraček, tak si nedokáže vybrat. Pokud dítěti nabídneme již dokonalé elektronické hračky (panenky, které mluví; auta, která sama jezdí), tak v dětech ubíjíme dětskou fantazii, tvořivost, ale také potlačujeme jejich touhu po objevování.
Jak se říká, méně znamená více. Každé dítě má nějakou oblíbenou hračku, tak jako Linda měla svého Ježíka. Rodiče mohou dítěti usnadnit výběr z většího množství hraček tak, že dítěti aktuální nabídku hraček obměňují. Stačí na určitou chvíli některé hračky uklidit nebo je přemístit k babičce atd.Hra sama dítěti přináší radost, ve hře se dítě realizuje, promítá do ní vlastní přání, zkušenosti. Podobně jako Linda, když vařila nebo si hrála s vláčkem či ježečkem. Batole se snaží prozkoumat svět nejenom prostřednictvím svých smyslů, proto jsou v tomto období vhodné hračky podporující senzomotorický rozvoj. Mělo by se jednat o hračky, které jsou náročnější na manipulaci, při níž se upevňuje a procvičuje různé držení ruky a paže, koordinace obou rukou, rozvíjí a zjemňuje se jemná motorika a svaly prstů. Jde například o různé duté formy (výborně se osvědčují při hrách s vodou), vkládací tubusy s otvory, hračky na točení a šroubování, zatloukání, dále stavební kostky, obrázkové kostky, první skládačky, navlékací tvary, zvukové hračky a jednoduché hry, které rozvíjejí manipulační a senzomotorické schopnosti. Osvědčené jsou také hračky, které procvičují užitečné dovednosti (zapínání, šněrování, provlékání).
Někdy postačuje batoleti nabídnout modelínu, písek, vodu apod. Samozřejmě je vhodné k tomu dítěti poskytnout kbelíček, bábovičky a lopatičku. K vodě a písku přibývají další tvořivé materiály a modelovací hmoty, modelovací drátky, papír a potřeby na malování.
Dítě si chvílemi při herních činnostech vystačí samo, chová se jako objevitel, ale po chvíli potřebuje ke své hře dospělého. Přítomnost dospělého mu taktéž usnadňuje hru s vrstevníky, například při hře na dětském hřišti nebo v mateřském centru. Díky svým rodičům může být batole v častějším kontaktu s ostatními dětmi, přestože se v tomto období ještě nejedná o společnou hru, ale o hry vedle sebe.
Dvouleté děti s oblibou rády napodobují něco či někoho, takže mezi vhodné hračky patří kočárky s panenkami, kuchyňky, dětské nádobíčko, kufřík s kadeřnickými či lékařskými potřebami, auta, dětské nářadí či pracovní koutky, kde dítě může zatloukat, montovat, demontovat atd. Vhodným doplněním mohou být některé stavebnice z větších prvků (kostky, které lze stavět na sebe, ale i vláčky, které lze zapojovat za sebe atd.).
Rodiče by neměli zapomínat také na hračky podporující pohybové aktivity. Dítěti udělá radost menší míč, s kterým může kutálet, házet ho, kopat do něho. Batole bude maximálně spokojeno, pokud si s ním tatínek zahraje jednoduchý fotbal nebo s ním maminka bude míč jednoduše kutálet nebo házet.
Rozvoji hrubé motoriky slouží hračky stimulující pohyb (házení, tahání před nebo za sebou, převážení nákladů, hračky na odrážení a houpání, koloběžka, tříkolka a sezonní hračky pro pohyb ve vodě nebo na sněhu).
Nezapomínejme rovněž na hračky podporující rozvoj inteligence, a především ty stránky osobnosti dítěte, v nichž se více uplatní fantazie a tvořivost. Jedná se zejména o hračky konstruktivní (jednoduché stavebnice větších rozměrů) a hračky pro napodobivé hry (dopravní prostředky s příslušenstvím, jako jsou garáže, koleje, kolekce zvířátek a různých figurek, ale taktéž první jednoduché pracovní nástroje i hudební nástroje). Mezi hračky rozvíjející citové a estetické prožívání patří plyšové a textilní hračky do postýlky, panenky a jednoduché loutky nebo maňásci.
Některé hračkářské firmy sestavují podobné specializované herní soubory od kojeneckých hraček až k funkčním modelům (např. Lego, Mattel, Merklin). Všechny tyto hračky pomáhají promyšleně realizovat vzdělávací záměry a přinášejí přesvědčivé výsledky. Nevýhodou mohou být vyšší finanční náklady. Cesta k očekávanému výsledku je pro dítě zpravidla rychlejší, z poznávacího hlediska kratší, spolehlivá, vyvaruje se omylů. Připusťme, že náklady podstatné nejsou. Proč se tedy vracet k tomu, co už bylo překonáno, co je tak jednoduché a obyčejné? Proč zkoumat starý psací stroj, když máme chytré telefony a tablety? Pozorujte, s čím si dokážou hrát zaujatě batolata, tak jako Linda s rozlámanými sušenkami v bazénku. Sami zjistíte, že mnohdy stačí dítěti nic nenabízet a ono samo si najde předmět zájmu a hraje si například s babiččiným nádobím, s dědečkovou holí, s kamínky na cestě a je spokojené.
Manfrend Spitzer, ředitel univerzitní psychiatrické kliniky v Německu, poukazuje na nebezpečí tzv. digitální demence, hovoří zcela otevřeně o obavách, které tento mediální expanzní vývoj vzbuzuje a vybízí především rodiče malých dětí k omezení konzumního způsobu života, jež tento vývoj vzbuzuje.
Autor, jehož kniha se stala bestsellerem, je přesvědčen, že pod vlivem moderních technologií (počítačů, tabletů, chytrých telefonů, sociálních sítí, videoher atd.) lidské mozky lenivějí a zjednodušují se. I český neurolog František Koukolík poukazuje ve svých knihách na nebezpečí všeobecné přístupnosti digitálního a virtuálního světa prostřednictvím her, filmů a sociálních sítí, které především v kombinaci s nepodnětným rodinným prostředím může vést k násilí, primitivismu a pornografii. O knize a výzkumech v této oblasti se hodně diskutuje. Proč tedy zbytečně dětem podsouvat to, na co ony samy přijdou, co samy zvládnou velmi brzy ovládat. V batolecím věku je nejdůležitější, aby dítě prožilo co nejvíce v reálném světě s maminkou, tatínkem, mělo možnost zkoumat, experimentovat, ne aby mu dospělí předkládali „hotový svět v televizi nebo na tabletu“.
Najděte si chvilku času a jděte se svým batoletem na procházku do přírody a sami budete překvapeni, čeho si bude všímat, tak jako Linda u potůčku nebo u sousedů na farmě. Dítě potřebuje zjistit, jak funguje reálný svět, ne ten virtuální, kde má hlavní hrdina nebo zvíře několik životů. Batole přece potřebuje zjistit, že když zašlápne broučka, tak ho zabije, protože tak to v životě chodí, a příště si dá pozor a už se mu vyhne. V této souvislosti se také velmi často hovoří o tom, že současné děti mají problém s komunikací, s chováním atd. Co způsobuje tyto negativní projevy v současné generaci?
Odpověď nám mohou dát jen samy děti. Ale nejdřív jim musíme zajistit pestrou, širokou a neomezovanou nabídku, ze které si mohou samy svobodně vybrat.
* * *
Jedná se o ukázku z knihy Vývoj batolete – Od jednoho roku do tří let, kterou vydalo nakladatelství Grada.
Máte doma batole a občas zaváháte, jestli jako rodič děláte všechno správně? Možná uvítáte možnost mít doma soukromého lékařského rádce. Najdete ho v této netradiční knížce. Barevná publikace úspěšného pediatra a předškolní pedagožky přibližuje psychomotorický vývoj dítěte od jednoho roku do třetích narozenin. Graficky hravá kniha v sobě spojuje rodičovskou příručku a deník otce lékaře, který díky dcerce Lindě zažívá péči o batole osobně, nejen v pediatrické ordinaci. Kromě odborných rad jistě oceníte autorovy otcovské zkušenosti, nadhled, humor a ochotu „shodit“ svou vlastní lékařskou autoritu. Nechybí ani originální pohádka pro Lindu a odpovědi na nejčastější otázky maminek, se kterými se pediatr setkává.
Napsal/a: Martin Gregora, Jana Kropáčková
