Mé porodní zážitky

Nejúžasnější je, když žena zjistí, že čeká miminko, nejnáročnější je porod a nejpřekvapivější je miminko, které se narodilo. I když jsem rodila před mnoha lety, tak  na to občas vzpomínám. Dnes už s úsměvem, ale tenkrát mně bylo dost úzko.Tenkrát ještě každý neměl doma telefon, tak to bylo trošku náročnější.

První porod  (1985 )

V noci jsem maminku budila,
abych jí řekla, že mi plodová voda odtekla.
Jdi  ještě spát, nic se neděje,
klidně si lehni zase do postele
V půl sedmé maminka z práce přiběhla,
rychle abych se oblékla.
Do porodnice musíš  jet,
a to nejlépe hned teď!
Dítě by se mohlo udusit,
já bych neměla v práci klid.
Neboj, sanitku si sama zavolám
a už se pomalu oblékám.
Na poštu jsem potom vyrazila,
paní vedoucí se pěkně vyděsila.
Rychle sanitku objednala,
jestli už rodím se mě ptala.
Nebojte se, jenom mi v noci plodová voda odtekla,
ale v tom už sanitka přijela.
V porodnici mě na hekárnu dali,
abych hodně chodila mně říkali.
100  jarních kilometrů jsem nachodila,
ale stále jsem neporodila.
Hlad už jsem pořádný měla,
přesto jsem k jídlu nic nedostala.
Pak jsem se ještě osprchovala,
abych porodní bolesti vyvolala.
V pět hodin odpoledne  už mi  injekci dali,
až mi začnou bolesti marně čekali.
Tak, maminko, půjdeme na porodní sál,
uvidíme, jak to bude dál.
Do ruky mi kapačku dali
a tím mi konečně stahy vyvolali.
Ale miminku se ven vůbec nechce,
proč to u jiných jde lehce ?
Sestřička se rozběhla, na břicho mi  hupla,
já myslela, že mě snad žebra rupla.
Tak znovu se sestřička rozběhla,
skokem na břicho miminku lést pomohla.
Miminko už konečně leze ven,
dnes je pro mě tak nádherný den.

Tak mám konečně  holčičku,

svojí vysněnou dceru Moničku.

Druhý porod ( 1988 )

V nemocnici už každý člověk byl,
poprvé, když se narodil.
I moje dcera si o půlnoci vzpomněla,
že by svět už ráda viděla.
Manžel do telefoní budky utíkal,
svoje rodné číslo, místo mého, jim tam diktoval.
Sanitka za 20 minut přijela,
já už se na porodním sále viděla.
Ale dlouhá cesta přede mnou byla,
v sanitce jsem si hezky „zafuněla“ .
Hezky si dýchejte, za chvilku už tam budeme,
doufám, že tam včas dojedeme.
Hurá, šťastně jsme do porodnice dojeli,
řidič i porodní sestřička si oddychli.
Do druhého patra výtahem vyjíždíme,
pro mě je to ale perná chvíle.
Dítě už se na svět dere,
nejraději bych skočila na hekárnu do postele.
Porodní bába, která mě doprovázela u dveří zazvonila,
za chvilku se sestřička ve dveřích objevila.
„Co tu chcete?“ sestřička se ptá,
10 rohlíků…  ta je ale pitomá.
Copak asi člověk v porodnici v půl druhé ráno může chtít …
to je jasné, asi dítě porodit.
Zlý pohled na mě vrhla,
sestra ze sanitky zbaběle zdrhla.
No tak, pojďte dál,
nějakou košili vám dám.
Šli jsme rovnou na porodní sál,
jste jistě zvědaví, jak to bylo dál.
Dítě už chtělo na svět jít,
ale sestra chtěla nějaké papíry vyplnit.
Tak kdy a jakou operaci jste měla
a jakou nemocí maminka, sestra či babička trpěla?
Trpělivost mi dochází,
mezi nohama dítě už se nachází.
Netlačte, věci ještě nemám připravené,
ale dítě se už na svět dere.
Tak maminko, je to  holčička,
je mi jedno, že mě nerodil doktor, ale jenom sestřička.
Ale co to? Ticho dlouho bylo,
srdce se mi  strachem zastavilo.
Pořád ticho, žádný pláč jsem neslyšela,
strašně vyděšená jsem z toho byla.
Najednou pláč se po místnosti rozplynul
a mě kámen ze srdce spadnul.
Pak mi dceru poprvé ukázali,
že je podobná první dcerce se ode mě dozvěděli.
Za dvě hodiny se na mě pan doktor přišel podívat,
zíval, před chvilkou asi ještě spal.
Ale já jsem šťastná byla,
že se nám dcera zdravá narodila.
A víte čím je ta moje malá holčička ?
No přece … zdravotní sestřička.

Napsal/a: Akna