Jak šel čas

Rubrika: Trocha nostalgie

Bydleli jsme s manželkou na Moravě celý život a to 40 let, když jednou nám manželčina matka řekla, že dům prodá a my se máme odstěhovat…

Přitom tato velice svatá osoba a tvrdila, že dům je bude dědit manželka. Kdokoliv k nám přišel, tomu povídala, že barák je mojí ženy. Jak už jsem podotkl, tato svatá žena, moje tchyně, nevynechala žadný kostelní obřad a dokonce jsem ji potkával i po domě chodit s růžencem a furt se modlila. Zkrátka si hrála na největší svatou na Slovácku. Když už jsme pozorovali, že s tím prodejem domu to myslí doopravdy, k tomu jí pomáhali můj švagr s jeho manželkou, tak jsme museli poohlížet po novém bydlení.

Naštěstí máme velice hodnou dceru, která bydlela v Praze a tam nám umožnila bydlet u ní v bytě. Dcera se přestěhovala k příteli na vesnici a my jsme s manželkou měli byt pro sebe. Připadám si jako v ráji, i  když přestěhovat se z vesnice do velkoměsta nebylo sice tak jednoduché. Zvláště manželka to psychicky nezvládla a to hlavně, protože ji vlastní matka vystěhovala, ačkoliv neměla žádný důvod, a tak manželka skončila na psychiatrickém oddělení. Byla tam půl roku, jezdil jsem za ní každý den a to pětadvacet zastávek tam a to samé zpět. Pak se z toho dostala a vrátila se za mnou na byt. Teď se těšíme vnoučat, která má naše milovaná dcera, pomáháme jí s vnoučaty a taky i s nějakou prací na zahradě. Na vesnici je práce stále a to  zahrada, štípání dříví, sekání trávníku a další práce. A co je s tchyní nevím, snad jí prý dali švagr se švagrovou do domova důchodců, ale tam se jí prý nelíbilo. Dům samozřejmě prodali a peníze si nechali. Abych se přiznal, jsem i rád, že jsem pryč z toho domu, necítil jsem se tam vůbec dobře a dokonce i já jsem chodil pro prášky k psychiatrovi, když jsem tam bydlel. Teď už se cítím líp, protože jsme si vždycky přáli bydlet na paneláku a to se splnilo. Bydlíme v nejkrásnějším městě a dvakrát, třikrát za týden jezdíme na venkov za dcerou a vnoučaty. A vnoučata, to je velké potěšení a dobytí našich baterií.

Tento článek byl zařazen do soutěže o Příspěvek března 2015, nezapomeňte proto prosím po přečtení na hvězdičkové hodnocení ;-).

Napsal/a: Fanynek

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Jindriska8
    Jindriska8

    Moc pěkně napsaný životní příběh!

  • mura

    krásně napsaný-přeji at jste tam moc spokojení-mám trošku podobný ted scénař-akorát né tchýně,ale manžel,takže se taky budu stěhovat z baráčku po 21.roků s mladším synem do bytu.

  • Marinada

    Tak hlavně že to nakonec dobře dopadlo a jste v Praze spokojení. Já se v Praze narodila, dcera taky, ale doufáme, že jednou budeme žít úplně někde jinde (mám pocit, že se to množství lidí a všeho kolem nedá vydržet).

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist