Jak šel čas

Rubrika: Trocha nostalgie

Bydleli jsme s manželkou na Moravě celý život a to 40 let, když jednou nám manželčina matka řekla, že dům prodá a my se máme odstěhovat…Přitom tato velice svatá osoba a tvrdila, že dům je bude dědit manželka. Kdokoliv k nám přišel, tomu povídala, že barák je mojí ženy. Jak už jsem podotkl, tato svatá žena, moje tchyně, nevynechala žadný kostelní obřad a dokonce jsem ji potkával i po domě chodit s růžencem a furt se modlila. Zkrátka si hrála na největší svatou na Slovácku. Když už jsme pozorovali, že s tím prodejem domu to myslí doopravdy, k tomu jí pomáhali můj švagr s jeho manželkou, tak jsme museli poohlížet po novém bydlení.

Naštěstí máme velice hodnou dceru, která bydlela v Praze a tam nám umožnila bydlet u ní v bytě. Dcera se přestěhovala k příteli na vesnici a my jsme s manželkou měli byt pro sebe. Připadám si jako v ráji, i  když přestěhovat se z vesnice do velkoměsta nebylo sice tak jednoduché. Zvláště manželka to psychicky nezvládla a to hlavně, protože ji vlastní matka vystěhovala, ačkoliv neměla žádný důvod, a tak manželka skončila na psychiatrickém oddělení. Byla tam půl roku, jezdil jsem za ní každý den a to pětadvacet zastávek tam a to samé zpět. Pak se z toho dostala a vrátila se za mnou na byt. Teď se těšíme vnoučat, která má naše milovaná dcera, pomáháme jí s vnoučaty a taky i s nějakou prací na zahradě. Na vesnici je práce stále a to  zahrada, štípání dříví, sekání trávníku a další práce. A co je s tchyní nevím, snad jí prý dali švagr se švagrovou do domova důchodců, ale tam se jí prý nelíbilo. Dům samozřejmě prodali a peníze si nechali. Abych se přiznal, jsem i rád, že jsem pryč z toho domu, necítil jsem se tam vůbec dobře a dokonce i já jsem chodil pro prášky k psychiatrovi, když jsem tam bydlel. Teď už se cítím líp, protože jsme si vždycky přáli bydlet na paneláku a to se splnilo. Bydlíme v nejkrásnějším městě a dvakrát, třikrát za týden jezdíme na venkov za dcerou a vnoučaty. A vnoučata, to je velké potěšení a dobytí našich baterií.

Tento článek byl zařazen do soutěže o Příspěvek března 2015, nezapomeňte proto prosím po přečtení na hvězdičkové hodnocení ;-).

Napsal/a: Fanynek

Toto taky stojí za přečtení!

Jak dětem připravit pohodový nástup do školky

Už to mají za pár, bojíte se, jak to bude probíhat? Rádi byste jim první dny ve školce co

Čtu dál →

Tip na výlet: Park Mirakulum

Deset hektarů zábavy pro děti i dospělé. To je něco! Navštívili jsme park Mirakulum, který najdete na trase mezi

Čtu dál →

[Soutěž] Kryštůfek, Pú a balonek

Přijměte další pozvání ke společnému listování knižními novinkami. Tentokrát si s nejmenšími „čtenáři“ zahrajete na schovávanou se zvířátky 😉

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Jindriska8
    Jindriska8

    Moc pěkně napsaný životní příběh!

  • mura

    krásně napsaný-přeji at jste tam moc spokojení-mám trošku podobný ted scénař-akorát né tchýně,ale manžel,takže se taky budu stěhovat z baráčku po 21.roků s mladším synem do bytu.

  • Marinada

    Tak hlavně že to nakonec dobře dopadlo a jste v Praze spokojení. Já se v Praze narodila, dcera taky, ale doufáme, že jednou budeme žít úplně někde jinde (mám pocit, že se to množství lidí a všeho kolem nedá vydržet).

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist