Vaše příběhy » Jsem máma »

Je srpen 1991. Jaké je počasí? Nevím. Co se děje okolo? Nevím. Sedím na okně v kuchyni, nohy mám položené na parapetu a koukám ven.

Ze všeho nejdřív se přiznávám, že „být pyšná jako pávice“ se mému vnitřnímu hlasu nezamlouvá. A to přestože se domnívám, že mi bylo dopřáno mnoho z toho, co jiným bylo odepřeno, a tak by se mohlo zdát, že mám být nač „pyšná“. Možná je to dáno tím, že slůvko „pyšná“ vnímám jako negativní slovo a možná [...]

Na své dítě jsem pyšná neustále, asi jako každý rodič. Poprvé jsem se dmula hrdostí na našem prvním ultrazvukovém vyšetření. Nebyla to jen radost s dlouho očekávaného vytouženého potomka, byl to zázrak, na který jsem byla opravdu pyšná.

Ve skutečnosti se cítím velmi skromnou, vděčnou a spíše než pýchu cítím radost z pokroků a úspěchů, jak svých, tak mých dětí – nebo že by se přeci jen za tyto ušlechtilé vlastnosti schovávala ona neřestná pýcha?

Už je mi hezkých pár let, pomalu 70. Sama mám 4 děti a 6 vnoučat. Jak moc jsem na všechny pyšná, na to by mi nestačilo ani 2 500 slov…

Neznám rodiče, kteří by neměli důvod být pyšní na své dítě. Každé je jedinec a každé něčím vyniká, ale ať je dítě jaké je, tak je pro rodiče prostě to NEJ… Každý se rád pochlubí šikovností svého syna nebo dcery a je jedno, zda vyniká v kreslení, ve sportu nebo ve škole.

Pýcha provází snad každého rodiče a s potěšením konstatuji, že mne neminula. Kdysi jsem měla napsat článek na téma „poprvé“. A asi většinu napadne to „ono poprvé“, ale já jsem psala o poprvé, za které jsem byla, jsem a budu vděčná právě našemu synovi.

Chtěla bych se podělit o příběh mého syna Vojtíška. Vojtíšek musel do nemocnice na vyšetření, kde mu měli brát krev.  Byla sem tam s ním já (maminka) jako doprovod a ještě jeho hodná teta, která též byla na odběru.

Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat… a tak dále. Hned jste poznali, že vyjmenovaná slova mám stále v hlavě a mohla bych to možná označit i tím, že jsem na sebe pyšná. A nesmím zapomenout připsat, že moje děti jsou schopné je všechny napsat s měkkým „i“ a vůbec jim to nepřijde divné.