Krize, která klepe na dveře mnoha párů

Rubrika: Jsem máma, Od srdce i od plic, Partnerství a vztahy v rodině

Máme Máj, lásky čas, ale v některých domácnostech to vypadá spíš jako na utkání Sparta vs. Slávia. Lásku vystřídaly souboje a hádky, nebo naopak hutné ticho. Partneři si místo laskavého spolubytí lezou spíš na nervy a nejraději by toho druhého vystřelili na tu planetu, odkud přiletěl. Znáte to? Ženy jsou z Venuše, muži z Marsu?

  • Čím to, že se tolik vztahů po narození dětí ocitá v zemětřesení, které do té doby poklidné soužití otřese v základech?
  • Čím to, že se ta zamilovaná dvojka najednou ocitá v negacích, nedokážou k sobě často najít cestu, hledají na druhém hnidy a ty společné vzdušné zámky, které si v začátcích či při vyslovení “ano” malovali, jsou ty tam?

Partnerské krize mě neustále fascinují

  • Jak se z dvou zamilovaných lidí najednou stanou soupeři?
  • Jakými kanály se začne stáčet komunikace, když jeden nebo druhý naspí za den pramálo hodin a pro radost by šel světa kraj?

Sama jsem si tím obdobím prošla. Ani náš vztah nezůstal téhle zkušenosti ušetřen.

Je to jak procházka po minovým poli

Mnoho párů má obrovskou vizi zůstat spolu, přeci kvůli dětem, pro které by hory lámali, ale nevědí jak. V původních rodinách se spory často řešily křikem, nebo naopak tutláním a tichem. A kde je to konstruktivní řešení, které nás dovede k cíli? Ke spokojenosti a “žili spolu šťastně až do smrti?”

Dnes se kolem nás sype všude obrovský pytel s inspirací jak partnersky komunikovat s dětmi. Ano, děti jsou budoucností národa, milujeme je nade vše (i když někdy je chceme přetrhnout jak hady). Ale tady ta proměna komunikace vůbec nekončí. Naopak, pokud se rozhodnete komunikovat partnersky s dětmi a partner této změně není nakloněn, zaděláváte si leckdy na obrovskou propast, která mezi vámi vznikne.

A co teď? Babo raď!

Původní výchova leckdy velela: ututlat emoce, buď hodný kluk/holka, to se nedělá, nesmíš atd.

A teď s tím softwarem fungujeme dál v životě. Své touhy, sny, plány, ale i nespokojenosti a smutky tutláme dál, ve strachu, že by nás svět odsoudil a neměl by rád to naše skutečné Já. Že naše štěstí žije tam někde za horama, ale my fakt jako nikdy nemáme šanci se k němu prodrat.

O štěstí jedince až jindy, ale štěstí v manželství/partnerství i s dětmi rozhodně leží. Mnohdy je ta nepříjemná oblast, to minový pole, kterým mnozí prochází jen takovou prověrkou a impulsem, všecko to přeskládat. Vztahy bývají založeny na nestabilních základech, partneři se znají zdánlivě dobře (ale ve skutečnosti povrchně) a najednou začnou prosakovat rysy chování, které by každý chtěl zahnat do kouta a už vůbec je nevystavovat na odiv člověka, před kterým ještě občas chcete být nejkrásnější, nejsexy, pohodový, nebo aspoň v klidu.

A tady je zakopanej pes

Dlouhodobé partnerství dle mého neustojí masky. Neustojí hraní si na něco dokonalého. Protože ať chceme nebo ne, dokonalost je nedosažitelným (byť dnešní společností často vyhledávaným) mustrem a cílem.

A čím tedy tu touhu po dokonalosti nahradit? Lidskostí, citlivostí, autenticitou.

A ta leckdy bolí. Vyhýbáme se svým opravdovým pocitům jak čerti kříži, ještě si dokážeme sami přiznat, o co jako jde, ale říct to nahlas?

Je Nový rok 2014. Máme za sebou mé období poporodních depresí a solidní krizi namixovanou s vyhořením mého manžela. Sedíme proti sobě, dáváme si pivo a každé slovo bolí jak rána sekyrou do zad. Otvíráme tajuplné pandořiny skřínky, otvíráme svoje vnitřní světy jeden druhému a tady se začíná psát nový příběh.

Pohádka o dvou lidech, kteří jsou z masa a kostí, mají své vlastní jedinečné nedokonalosti a rozhodli se jim podívat do tváří. Rozhodli se přijímat nejen sami sebe, se vším tím zdánlivě negativním harampádím. Ale i druhého. Rozhodli se vidět i to hezké, ty poklady, které jejich cesty spojily. Rozhodli se, že to klubko rozmotají a místo souboje Sparta vs. Slavia budou zažívat spíš partnerství, budou si oporou v dobrém i zlém.

(A to tehdy ještě vůbec nevěděli, jak to vlastně v realitě vypadá).

A to znamená mnoho nového:

  • Popsat si, co se děje, co kdo cítí, spíš než to celé tutlat a čekat, že to vyšumí.
  • Respektovat nedokonalosti a nešvary druhého, protože to znamená větší respekt i k sobě, nárůst spokojenosti a štěstí.
  • Otevřít se druhému a místo rivality zažívat důvěru, se kterou přichází ta opravdová, nefalšovaná láska. Mnohem hlubší a krásnější cit, než je počáteční zamilovanost, kdy na sebe dotyční civí jak dvě selátka v poblouznění omamnými látkami.
  • A taky začít se zajímat o vnitřní a vnější svět partnera, spíš než jen stavět své vlastní pilíře spokojenosti a důležitosti.

A když jste dočetli až sem, gratuluju. Možná si teď skenujete svůj vztah, uvědomujete si, co vás štve/neštve. Jestli žijete pohádku a nebo horor.

Důležité je, že žádná současná situace není špatná ani dobrá.

Je to jen informace a obrovské štěstí je, že jsou dnes cesty ven. Jsou jich mraky. A vy se dnes můžete po jedné z nich vydat, využít květen pro nárůst té opravdické lásky… třeba až za hrob.

Přeju laskavý Máj
Martina Chomátová

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Štěpán Kobliha není žádná bábovka

Kniha od spisovatelky Ivy Geckové Štěpán Kobliha není žádná bábovka, jež vydalo nakladatelství Grada, strhne všechny své malé čtenáře

Čtu dál →

3 tipy na pohodový nákup s dítětem

Ať to odkládáte, jak chcete, stejně se tomu úplně nevyhnete. Do obchodu s dítětem aspoň jednou za čas musíte. A

Čtu dál →

Recenze: Sourozenci – o spravedlivé výchově

Snaha o aplikování spravedlivé výchovy mezi naše potomky někdy bývá velkou zkouškou nervů, a leckdy i těžko rozlousknutelným oříškem. A právě

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist