Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čtete si s dětmi?
Co je čtení???? Čtení je způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Čtení zahrnuje poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk. Čtení je i rozvoj fantazie!!!
Je poslední lednový týden a já se Vás tedy ptám:
Podporujete svoje děti v rozvoji fantazie a čtete jim?
Čtete i s dětmi, které už samy umí číst?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (28. 1. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… v lednu 2011)!!!!!
Ahoj všem,
čteme a užívám si to, já knížky miluju. A myslím, že se mi lásku ke knížkám daří probouzet i v synech. Čteme denně večer před spaním, někdy i během dne.
Chodíme do knihovny (knihovnice si pamatují ještě mě a mladší sestru, kterou jsem tam od mala vodila, to je milé 🙂
Starší syn (5) má rád od pohádek, příběhů po encyklopedie, mladší (2) leporela, ale listuje a nezničí i knížky. Ten si denně bere do postýlky knížku, kterou si “čte“, leporelo o hasiších 🙂
Lussy docela s tebou i souhlasím, že tohle se naučit nedá. Čtení prostě člověka musí bavit!!!! Musí v tom vidět nějaký smysl a musí ho to hlavně pohladit po duši. Manžel k tomu asi nebyl moc vedený, ale někde to měl v sobě ukrytý. A stačilo jen tvoje popostrčení a ejhle…zapadl do rodiny:o)))
A nebo by se to taky dalo vysvětlit tak, že vaše rodina trpí po generace nějakou zvláštní knihománii a na manžela jste to přenesli:o))))))
Ahojky povídalky:o)
Tak nejdřív bych měla říct, že u nás se taky čte. A je pravdou, že už taky mnohem míň:o( S Domčou (12) jsem četla několikrát denně. Teď s ní čtu jen tak zlehýnka. Ale cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly:o)….máme vypůjčenou z knihovny knížku a slíbili jsme si, že ji společně přečteme. No, moc jsme tomu zatím nedali. Spíš to tak vypadá, že ji začneme číst od znova:o) Domula ač dítko ADHD vydržela u knížek strašně dlouho. Knížky si už jako dvouletá brávala na listování a chovala se k nim velice pěkně. Všechny je má jak nové. Ovšem Honzík je pravý opak. O knížky a čtení jako takové zájem nemá. Prostě ho to nebaví. Po chvilce odchází:o( Ale nelámu to přes koleno. Na jaře mu bude 5 let a tak doufám, že čas knížek brzy konečně příjde. Když se přiznám, tak mi to čtení docela chybí.
Zase mu až tak s tím čtením nechci křivdit…letos v létě jsme měli krásnej rituál….ale o tom až za chvilku:o)
Máš pravdu Horempádem, že dnešní doba by se dala nazvat televizní a počítačová. Pro mnohé maminky je to veliká úleva…nemusí se věnovat svému dítku. Proč číst, když mu může Perníkovou chaloupku pustit na DVD. Já jsem si vždycky lehla na postel, Domula se mi schoulila pod “křídlo“ a četly jsme.
Berulinko tak ty opravy znám. Ze začátku mě to docela pobavilo a udivilo, ale když to bylo za jednu pohádku už po několikáté, tak mi to někdy i lezlo na nervy. Když se mi třeba už po třetí nechtěla číst ta stená pohádka za den a já ji chtěla zkrátit, tak jsem byla okamžitě upozrněná přesnými slovy co byly v knížce. Dneska na to vzpomínám s úsměvem:o)
Nuninko to je přece krásný, když ti čte Markétka. Spojíte užitečné s příjemným:o) Myslím, že si tohle děti nesou do života jako velmi pěknou vzpomínku. A k těm hrám…taky večer hrajeme karban a nebo Dostihy a sázky. Chtěla jsem zkusit scrabble, ale s tím jsem se jaksi nechytla. A tak je aspoň hraju on-line na jedné herně.
Bamisko Domula od 5 let taky miluje encyklopedie o zvířatech. Takže máme docela dobrou zásobu. Jen nevím, kdo je teď bude číst,když Honzík se zatím nejeví jako čtenář. A musím teda říct, že se ke knížkám moc pěkně nechová. Prostě kus papíru.
Jééé Jarmuschko, Domča taky usíná dodnes u CD pohádek. Zrovna dneska si pouštěla Macha a Šebestovou. Začínaly jsme s Krtkem a vílou Amálkou. Dnešní CD archiv je značně veliký:o))) Pěkné pohádky máme z časopisu Sluníčko….není to zakázaná reklama:o)))
Králíčku tak já to zkouším úplně stejně. Holt, na chlapy se musí pomaličku a oklikou:o)
Dadulo já jsem to řešívala lehnutím na postel nebo venku na zahradě a třeba i s hračkama. Domula poslouchala i když si hrála nebo poskakovala, blbla na posteli…je fajn, že to nevzdáváš. Náš malej problémy tohoto rázu nemá a u knížky ho člověk neudrží. Možná tak, kdybych mu předčítala jak se brousí dřevo, v jakém úhlu se má zatloukat hřebík nebo jak se co sešroubuje dohromady. Asi si pořídím nějakou knížku pro kutily:o))) Jeho totiž děsně baví se ochomítat u všelijaké práce. V tu chvíli jde stranou i veškeré hraní.
Leni tak tvůj syn mi připomíná toho mého:o) Děkuji za výjev z budoucnosti:o)))))) Já jsem sice docela manuálně zručná…i rozložený tv stolek je brnkačka, ale na otázku co se dává do malty…nemám odpověď. No a když jsem to náhodou jednou začala dávat do kupy…jako že je tam písek, vápno, cement a voda. Tak jsem byla hned upozorněná na přesný postup tak jak to dělá taťka s dědou. A bylo vymalováno!!! :o)))
Paťko Domula taky dostala svou pořádnou první knížku k druhým narozkám. Byly to říkadla a úryvky písniček. A možná tím, že jsem jí něco četla a to co byla písnička, tak jsem odzpívala u toho vydržela do té doby, než jsme knížku přelouskaly celou. Jenže já ji takhle louskala třeba i 8x za den. A že těch stránek tam bylo:o) Ale byli to krásný chvilky, i když jsem tu knížku kolikrát chtěla hodit do koše. Jmenovala se Paci, paci, pacičky….fuj!…zase reklama:o))))
Keenspeed docela by mě i zajímalo, jak probíhá to povinné, rodinné čtení:o)))
Ano, ano, ano:-)
Já jsem z totálně knihomolské rodiny, manžel ne, ale naučila jsem ho to.
Dceři budou v květnu 3 roky a úplně od malička miluje leporela, bylo období, kdy jí bylo něco přes rok, a celé dny jsme listovali knížkama a časopisama, pořád jsem slyšela: číst, číst, tohle slovo uměla opravdu brzy.
Když jsem jí zkoušela číst pohádky před spaním, tak jednak u toho nevydržela a jednak jí to spíš rozptylovalo a nechtěla spát. Tak jsme je “četli“ přes den a to tím stylem, že 4 stránkovu pohádku o 3 obrázcích jsme měly přečtenou za pár minut, jen jsem v krátkosti popsala co je na obrázcích.
Zhruba od 2,5 let, od té doby co spí sama v pokojíčku, pohádky před spaním čteme a kupodivu jí to opravdu spíš uspává, než rozptyluje jako předtím.
Vždycky si oblíbí nějakou pohádku a tu jedeme pořád dokola. Hodně dlouho to byla Červená karkulka, tu už umí i docela vyprávět, pak Hrnečku vař a teď je to na střídačku O Budulínkovi a o Smolíčkovi.
Myslím, že až bude chodit do školy, že jí to čtení zůstane a ráda si zaleze do pelíšku s knížkou jako já, když jsem byla školák.
Řekla bych, že se ale ten vztah ke knížkám nedá nějak naučit, můj brácha, byť jsme naši i já jsme pořád četli, do dnes nepřečetl snad jedinou knížku, nebavilo ho to, a nechápal co na tom jako vidíme.
keen jak u vás probíhá to povinné čtení….
Ahoj, prcek si při lezení a válení na podlaze rád “četl“ v časopisech…. naučil se celkem pěkně otáčet listy, netrhal.
Od 15měs, co skončilo i to poslední večerní kojení jsem společné chvilky nahradila písničkou a knížkou.
Teď mu budou 2roky a knížkám se věnuje i přes den a to dost 🙂 a máme povinné rodinné čtení.
Já jsem – nebo spíš jsem byla, odmalička velká čtenářka po tátovi, tak doufám, že se prcek pomamía podědí 🙂 a číst si budeme dál.
Zdravím.
nám rodiče nečetli pohádky.Mamka špatně vidí na jedno oko už od narození, tak moc nečte.Já dětem čtu.U malé jsem začla někdy , když jí byly necelé dva roky a hrozně se jí to líbí dodnes.Umí už celou abecedu a tak jsem zkoušela, jestli by mi přečetla slovo o čtyř písmenách a přečtě ho jenom po písmenech, ale nespojí ho dohromady.Malého začly pohádky zajímat až tento měsíc.Jinak skákal po posteli a dělal vše možné, jenom neposlouchal pohádku a ani v televizi pohádky mu nic neříkaly.Teď už krásně poslouchá, jak mu čtu.K vánocům jsme mu koupily pod stromeček knížku se zvuky a pořád to mačká, dokud nevybije baterky.
ahojky všem,tak rodiče mi nečetli,ale na tu dobu jsme měli knih hodně a samé novinky,mě čtení bavilo i první těhotenství,starší syn ten jen prolistoval a hm dobré a tím to končilo,ve škole museli číst povinné knihy,tak obsah opsal na internetu,dostal za jedna,prý se cení duvtip jak to vyřešil,což se mi přístup učitelky líbil,a nepovinnou četbu jsem mu našla mikulášovi patálie,ale to bylo přemlouvání a lákání,aby aspon jednu kapitolu přečetl,ted je dospělý,a čte hlavně časopisy ,kde jsou technické udaje,knihy vubec,ten mladší je hyperaktivní,takže prolistuje,ale ted jak je starší ,tak si začíná sám číst a vybírat co bude číst,dostal o letadélku káněti,honzíkova cesta,ale nic mu to neříká,takže kupujem o autech,encyklopedie,když je čas-chodíme na směny tak si čteme na střídačku,doufám že aspon tomu menšímu to čtení vydrží,a až trochu odroste a bude min hyperaktivní,kdo máte takové dítko víte co to obnáší,tak se i já k tomu čtení vrátím,jen doufám že na ty knihy budu mět korunky a na očích nebudu nosit popelníky,protože budu slepá.lenka.
Je šílená doba. Je těžké v době počítačů, internetu, videoher, playstationu a kdo ví čeho ještě, donutit dítko ke čtení čehokoliv. Moji rodiče mi moc nečetli. Neměli na to čas. Ale hodně se nám v tomto směru věnovala paní učitelka na Základní škole. Hodinu českého jazyka jsme mnohdy celou pročetli. Moc ráda vzpomínám na knížky od Boženy Němcové, Karla Čapka….Dneska bych s tímto na „základce“ asi neuspěla. Vzpomínám si, jak jsem od své babičky v osmi letech dostala pod stromeček všechny díly Dobrého vojáka Švejka. Tehdy jsem trochu nechápala:-) Dneska jsem schopná, tedy když mi to čas a děti dovolí, napráskat do sebe knížku během několika hodin (nočních podotýkám a nejspíš budu brzy slepá jako tetřev). Nechci, aby moje děti dopadli jako děti mojí sestřenice, kteří celý den stráví na internetu četováním kdo ví s kým a kdo ví o čem. Ona to považuje za normální věc. Nechci, aby moje děti jednou řekli, že jsem na ně neměla čas a nečetla jim pohádky na dobrou noc. Můj starší syn je hyperaktivní. Donutit ho k tomu, aby si na chvíli sedl na zadek a zaposlouchal se alespoň na deset minut do pohádky je nadlidský úkol. Ale bojujeme s tím. A myslím, že celkem úspěšně. Mladšího broučka pohádky moc nezajímají, je ještě maličký a slovům moc nerozumí. Ale někdy mě potěší, kdy si při čtení všimnu, jak sedí tiše jako pěna a tváří se jak všechno moudro světa:-) Čteme celá rodina, manžel, babička i já.
Ahojky Suodal,já starším dětem čítávala hodně a často a to do doby než se naučili číst si sami.Pak mi byli schopni číst i pod peřinou večer co jsem jim zhasla,byli velcí čtenáři.Naši knihovnu jsme neustále rozšiřovali,ale jak dorůstali tak jsme knížky posílali zase dětem v rodině.
Po narození nejmladšího syna jsem se opět chtěla vrátit ke čtení pohádek.Zkoušela jsem to během pár let několikrát,ale bezúspěšně.Já nestíhala tak rychle číst jako syn listoval.Nevydržel u čtení sedět a poslouchat a tak jsme čtení vždy na chvíli odložili a časem se zase vraceli ke čtení a opět marně.Tak jsme s ním začala chodit alespoň na klasické pohádky do divadla.Letos bude mít 5 let a stal s zázrak,divadelní pohádky zapůsobili a chce je i v knižní podobě.Konečně sedíme a čteme o Perníkové chaloupce,O Otesánkovi atd.,opět začínám rozšiřovat naši knihovu o české klasické pohádky.A doufám,že si vypěstuje také lásku ke čtení jako mám já i jeho starší sourozenci.