Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čtete si s dětmi?
Co je čtení???? Čtení je způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Čtení zahrnuje poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk. Čtení je i rozvoj fantazie!!!
Je poslední lednový týden a já se Vás tedy ptám:
Podporujete svoje děti v rozvoji fantazie a čtete jim?
Čtete i s dětmi, které už samy umí číst?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (28. 1. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… v lednu 2011)!!!!!
Ano, čteme si.Mám 18letou dceru,ta si už dlší dobu čte sama a nyní mi i pomáhá,když čte svému bratrovi(5,5let)ˇ.Syn má rád pohádky o outíčkák,šteme knihy Povídání o mašinkách a taky jednoduché pohádky. Chodíme pravidelně do knihovny,já navštěvuji pro dospělé a se synem chodím do dětského oddělení,kde mu pomáhám z výběrem.On vypůjčí svoje mašinky a já k tomu ještě pohádky.Tak si čteme aspoň jednou denně o víkendu i dvakrát.Blíží se nám zápis do 1.třídy,už se velmi těší až si bude moci přečíst knížku sám.
Víte, co by mě zajímalo – máte doma nějakou knihovnu? Velkou a hodně knih, nebo jen nějaký “základ“ a chodíte víc do knihovny?
My máme knihovnu (Piškotko, systém Billy z Ikea…) v obyváku přes dvě stěny, až do stropu.
Ještě to nestačilo, tak teď máme jednu stěnu takto obsazenou i v pracovně – ale tam toho není ještě mnoho, tam to postupně obsazuji šanony s časopisy ručních prací, skripty a učebnicemi.
Ale taky jsem přihlášená do knihovny (teda do tří – jedné městské a dvou studijních-univerzitních). Knížky už moc nekupuji, jen vybrané kousky, které chci mít fakt doma.
A měli jsme zážitek (to ta knihovna v obyváku byla ještě poloviční…) – manžu přijel navštívit známý a po chvíli, co byl u nás, tak prohlásil, proč máme tak velkou knihovnu a tolik knížek, že mu tím snad dáváme najevo nějakou “nadřazenost“ a že on se tam necítí dobře.
Oba jsme na něj vyvalili oči. A manža tedy pohotově argumentoval, že knihy jsou nedílnou součástí našeho života, že on u nás nebydlí, je u nás poprvé na návštěvě (a možná naposledy) a že nám se to tak líbí.
Známý u nás (uvnitř) od té doby nebyl.
;o)
Jo, a táta měl knížky v úložných prostorech na lůžkoviny, v kufrech a tak.
Ale zase když jsem přišla s nějakým seznamem povinné literatury (ať už na gymplu nebo na VŠ), tak jsem ho dala tátovi, on s ním tak na půl hodiny zmizel a vracel mi ho s barevnými značkami a hromádkou knih. Ty co měl po ruce, mi rovnou dával (tak třetina až polovina ze seznamu). Jednou barvou mi označil knihy, které doma asi má, ale chvíli by mu trvalo je pohledat. A jinou barvou označil knihy, které mám rovnou shánět v knihovně.
Tak snad se holky pomamí (a potatí), jako já se potatila.
Moje děti už mají svoje děti, ale čtení v rodině je záležitost, která se “ táhne “ oběma generacemi..
Já jsem četla svým dětem a ony čtou zase svým potomkům.. a to od malinka ….
Máme několik krásných fotek, jak malá, sotva půlroční , vnučka , její tříletý bratr a tatínek společně leží na válendě a “ čtou “… teda , tatínek čte, děti poslouchají…
Vnoučata jsou zvyklá na večerní čtení, i u nás doma plno dětských knížek , které před spaním minimálně prolistujeme a některé pasáže čteme pořád dokola.
Když byl se mnou vnuk v pěti letech poprvé v knihovně, byl přímo u vytržení, kolik krásných knížek si může půjčit…Vyřídili jsme průkazku a půjčoval si.. nejen on, ale i jaho mladší sestra.
Dneska už je druháček, číst umí sám, ale to společné čtení se nějak doma udrželo… Možná i proto, že ta malá číst neumí a my nechceme, aby ten starší měl pocit, že MUSÍ číst mladší sestře…
Takže každý večer je společná pohádka pro oba / jednou z knihy staršího, podruhé z knihy mladšího vnoučete /a kromě toho si vnuk ještě rád čte nerušeně u sebe v pokoji sám.
A já sama si život bez knížky skutečně numím představit !!
U nás se taky hodně čte. Kromě toho si hodně povídáme a probíráme se synem spoustu věcí. Když se na něco ptá, snažím se odpověď formulovat co nejpřesněji, aby jí rozuměl, ale aby neobsahovala žádné zjednodušující výmysly.
Když byl miminko, zpívala jsem mu při uspávání, když jsem pak usoudila, že už by můj zpěv mohl více vnímat a mohlo by to narušit jeho dobrý vkus :-), začal mu zpívat spíš manžel a já jsem začala číst říkanky a vyprávět kraťoučké příběhy. Syn dokázal už v 15 měsících sedět nad obrázkovou knihou přes půl hodiny. Ale vždycky jsem chtěla, aby dokázal vnímat text nejen v souvislosti s obrázky. Takže čtení před spaním u nás probíhá odjakživa tak, že on leží v postýlce a poslouchá a já čtu.
Pokud není opravdu hodně unavený, nikdy neusne během čtení. Vždycky čeká, jak to dopadne. Občas se ho zeptám, jestli si pamatuje, o čem jsme teď četli. Asi od tří let to dokáže formulovat vlastními slovy, do té doby většinou zopakoval poslední větu.
Bez čtení usíná opravdu málokdy, když opravdu nemůžu, většinou mu aspoň pustím pohádku z cédéčka.
Myslím, že se mi povedla jedna z věcí, kterou jsem si přála – vytvořit v něm závislost na čtení. Je to asi jediná závislost, kterou pokládám za dobrou.
Nas maly si uz pekne “pocte“ sam, ale jen jeho oblibene knizky, tzn. o zviratkach, tam jde jsou auta, vlaky atd. a pak je taky jeho oblibena meda tapik…cteme i spolu a on uz i sam ukazuje, a u zviratek vydava zvuky…chtela bych mu cist, az bude teda vetsi, pred spanim pohadky a taky ho vest k tomu, aby vedel co je cteni a ne jen sedeni u pocitace…
Moje oblibene knizky byly od J. Foglara – s brachou jsme je sbirali a meli jsme skoro vsechny a jinak taky pohadky od Bozeny Nemcove a Erbena
tak u nás doma se čte hodně….starší dcera Denda má ráda spíš fantasy,dětské strašidelné příběhy,ale na jejich 11let je to se čtením dobrý.většinou dočte knihu do konce,což mě se jako dítěti nedařilo.Mladší dcera Venda(8let) má radši dobrodružné knížky,ted čteme spolu nahlasSprávná parta a kouzelný míč od Daniela Kuhnla.máme rádi Malého prince,Fimfárum,Kouzelnéhio dědečka,Harryho Pottera,a hlavně pohádky….
Raz som niekde čítala, že “neexistuje na svete kniha, ktorá by neobsahovala aspoň zrnko pravdy“… Asi na tom niečo bude, pretože snáď každá prečítaná kniha človeku niečo dá… Tiež som vždy patrila k nadšeným čitateľkám, dokonca som celú povinnú literatúru prečítala už cez letné prázdniny :)) Napriek tomu sa však našli knihy, ktoré by som do povinnej četby študentov či školákov rozhodne nezaradila. Diela slovenských klasikov (napr. Mamka Pôstková, Maco Mlieč, Jozef Mak) boli pre mladého človeka jednoducho – nezáživné, ťažkopádne, príliš vzdialené…Mňa tieto nevhodne vybrané tituly síce od čítania neodradili, ale mnohých mojich rovesníkov áno… Naopak, za srdce ma chytil napr. Exupéryho Malý princ, alebo Salingerova novela Kto chytá v žite… Na svoju úplne prvú knižku si žiaľ nespomínam, ale mnohé knižky sa ešte z mojich detských čias zachovali. Dnes si dcérka s radosťou listuje v ošúchaných leporelách s Ferdom Mravcom alebo Krtkom… Ktovie, možno sa nejaké z nich zachovajú aj pre jej detičky 🙂
Já jsem byla schopná přečíst tenkou knihu i za večer,byla jsem častou návštěvnicí v knihovnách,hodně jsme si knížky půjčovala.Velkou knihovnu měla mamka a teta a tak bylo co číst,měla i Káju Maříka a ten se mi líbil moc.U nás máme taky nějakou knihovnu a tak plánuji,že ji brzo navštívíme a uvidím co za poklady skrývá.Já i jako jediná poctivě četla povinnou četbu,prostě měčtení bavilo.Také starší syn miloval pohádky a obzvlášť O ježečkovi,také Broučky a o Ferdovi.NO titulu byla spousta a ani si na všechny nemohu vzpomenout.A co mě překvapuje,že přestože mu bude již 23 let a aje stále nlepen na internetu,tak i nadále čte.
Ježečku, buď v klidu – prcek zase rád hledá v letácích nádobí, on jak pořád vaří, hledá asi tip na dárek 🙂
Co se týče mých oblíbených dětských knížek – na první bych se musela zeptat mamky, a sama za sebe si vzpomínám na – O letadélku káněti, Děti z Bull., Kluci holky Stodůlky,
už ani přesně nevím, bylo a je jich spousta, přečtené minim.15x .
A teď si ty moje oblíbené zopakuji při předčítání 🙂
Zdravím diskutující:-)
Tak náš Štěpa od roku a něco miluje Krtka (autíčko, raketa, Vánoce), několikrát denně, umí to už zpaměti… Taky dostal v necelých dvou letech Martínek a jabloňka a může to taky denně,a teď ve dvou letech Hrubína (2×7 pohádek), hlavně Otesánka a Palečka:-) Jinak desítky knížek o zvířátkách a o autech…
Třeba magnetkové knížky se u nás zatím úplně neosvědčily.
Taky dost vyžaduje Mikeše a Budulínka (podle mě je to na něj ještě brzy).
Já jako dítě milovala Káju Maříka.