Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čtete si s dětmi?
Co je čtení???? Čtení je způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Čtení zahrnuje poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk. Čtení je i rozvoj fantazie!!!
Je poslední lednový týden a já se Vás tedy ptám:
Podporujete svoje děti v rozvoji fantazie a čtete jim?
Čtete i s dětmi, které už samy umí číst?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (28. 1. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… v lednu 2011)!!!!!
Pohádky jsou taky jakési “příběhy o duši“, cesta, na které je popisováno kolísání, upadání do osidel a následné vysvobození.
Děti většinou brutalitu nevnímají tak, jak se my obáváme, dobře si pamatuju, že na mě vyloupané oči a usekané ruce začaly působit brutálně až později. A u Karkulky a Otesánka jsem tu naturalistickou stránku jako dítě vůbec nevnímala. Možná dítě má k té symbolice blíž, vidí ji přímočařeji. A my dospělí se necháme zahltit detaily, které nám zastřou samotnou podstatu věci.
(A to pohádky, které čteme dnes, jsou upravené a zmírněné, některé ani původním verzím neodpovídají, jako např. asi všem známý příklad s kohoutkem a slepičkou.)
Suodal, pohádky jsou jen lidem přiblížené “zlidštěné“ mýty, vysvětlující běh světa…
Jsou to vlastně i archetypy – myslivec, macecha…
Zkuste někde pohledat pohádky bratří Grimů, ale nejen těch asi devět vybraných – ty jsou mírumilovné.
Ale v těch ostatních je běžné čtvrcení, vydloubávání očí a pod.
Taky bych možná doporučila knížku Děti a svět pohádek – tam je to, jak si to pamatuji ze školy (z mýtu a pohádky mám zkoušku – ale už tak dávno), docela hezky a čitelně podáno.
Všimněte si taky zkratek partnerského a manželského soužití, a jak děti přicházejí na svět.
V pohádce je psáno, jak “královic našel v zakletém zámku krásnou pannu, lehl si podle ní. Ráno si vzal její zlatý pás a nechal jí tam svůj stříbrný.“ A byl z toho synáček….
;o)
Lidové písničky jsou taky těch “jinotajů“ plné.
;o)
Krásné divné ráno milé knihomolky nebo raději knihomilky:o)
Divná rána, si žádají divné otázky…že, Lussy:o))))) V pohádkách vždycky zvítězí dobro nad zlem. Takže, za zločin následuje spravedlivý trest…mimo jiné Zločin a trest – taky dobrý:o) A tak to taky má být, že??? V podstatě děti učíme, že za každý špatný skutek, následuje spravedlivá odplata. A já se tedy “divně“ ptám: Pitvali jste někdy skutkovou podstatu zločinu v pohádkách??? Proč vlk sežral babičku s Karkulkou a nezavřel je jen do sklepa? Proč Otesánek je “kanibal“ a babička mu jakoby to bylo naprosto běžný, rozpáře břicho? Jezinky taky nebyly bůhví jak mírumilovné…i když nemají tak nezvučné jméno. Proč Ježibaba tak touží upéct a sníst Jeníčka a Mařenku?… mimo jiné tohle byla moje nejoblíbenější večerní pohádka. Mamka z ní každý večer kvetla:o) Uvědomujete si, že ta pohádková klasika je vlastně jeden velký horor?
Sissko, ale uznej, že manžela to musela stát strašně moc sil přečíst takovouto knihu s tak těžkým žánrem:o))) Néé teď vážně…když už si tu práci dal a přelouskal tu knížku, máte doma aspoň toho německého vlčáka???
Víš myslím, že lepší je začít pozdě než vůbec!!! Ale umí to ty holčičky s těma tatínkama, že??? :o) Mezi náma, oni to ti kluci zvládaj taky:o) Prostě ty mrňata jsou fakt super!!!! Domula je v pubertě, a tak super bych zrovna v jejím případě považovala za špatně zvolené slovíčko:o)…ale je to pořád ta moje slaďounká, milounká holčička….zrovna dneska jsem ji chtěla vyfouknout a minimálně na týden srolovat a schovat do šuplíku:o)
Pri čítaní Vašich krásnych príspevkov ma napadla úsmevná vec: verili by ste, že môj manžel, na rozdiel odo mňa, za celý svoj život prečítal len jednu jedinkú knihu? No, je to fakt. A aj to od neho nečakajte žiadne literárne skvosty… Skrátka, bola to knižka o “výchove“ nemeckých ovčiakov :))) Asi sa protiklady naozaj priťahujú :))
Ale musím uznať, že situácia sa zlepšuje. Naša Sašenka mu vždy podstrčí do ruky niektorú z jej knižiek s prosebnou vetou “Tatinko, čítaj mi…“, a je jasné, že on tým jej modrým očkám nedokáže odolať. Takže začína pekne poporiadku – s leporelami, riekankami a rozprávočkami :)))
Lussy tak já ti slavnostně přísáhám, že teda na ráno tu budeš mít přichystanou jinou divnou otázku:o))))My máme zatím velikou část knížek ze dvou rodinných knihoven na půdě v krabicích:o( Halt, rekonstrukce je halt rekostrukce:o) Samo, že něco je vždycky po ruce. Teď mám nachystaný 3 knížky a nevím do které bych se pustila nejdřív. Taky jsem četla Ronju dceru loupežníka. Dostala jsem ji na vánoce a pak to nějak hned dávali v telce. Čuka a Geka taky vlastním, ale to jsem snad přečetla první dva listy a uložila jsem ji navždy k ledu:o( :o)))))
Tak si hezky ukliď ať ráno můžeš zase něco pěknýho pisnout:o))))
Ježečku díky za ranní povzbuzení s úsměvem:o) Jak už jsem psala, čtivo každému dle chuti:o) A u Vás to tedy platí dvojnásob:o)))
Bokul a nejsou ty čísla moc hranatý do bříška:o) Musí být kouzelný, když brouček hledá am-pu a ona tam není. A to vysvětlování je taky asi náročnější. Ale časem na to vzpomíná člověk s velikým úsměvem. Tak ať máte takových čtenářských zážitků co nejvíce.
Bamiskotak Fifinka byla úžasná. A zase pořádný kus…s mužskýho čtyřlístku to byl Bobík:o))) Jinak… jestli je tvoje Krása nesmírná v červené vazbě se žlutým “čím si“…tak tu jsem taky ráda poslouchala od mamky.
Babkobylinkářko tak Děti z Bullerbynu jsem měla rozečtený asi 3x. Ani jednou jsem je nedočetla:o( Prostě mě to nějak nechytlo. Ale zkusím si je přečíst teď…třeba už mě osloví:o) Jsi dobrá, že se tak často vracíš k jedné knize. Já jsem si knížku přečetla max. 2x…celou:o)
Berulinko tak kukly byly jednoznačně nej!!! Já docela dost na malýho používám oslovení “brouku Pytlíku“…i když bych ho spíš měla oslovavat časteji Ferdo. Vůbec se divím, že ty moje děti ví jak se jmenují. Každý den je častuji oslovením …prdelinko, Cipísku, Rybízková, miláčku, brouku Pytlíku, třasprdýlko, atlete mucho apod. Měla bych vážně uvažovat o léčení:o)))))
Anonymní od Štěpy tak Káju Maříka jsem zkoušela…a nic:o( A u Mikeše jsem usínala, protože mě moje maminka rozmazlovala:o)…přečetla mi večer pohádku někdy i dvě a ještě pustila v “magneťáku“ o kocourku Mikešovi. Nejlepší byla, jak jeli na pouť s trakařem:o)
Keenspeed tak Kluci, holky a Stodůly jsem taky četla. A teď je čte Domula ve škole. Keen tak náš malej taky rád vaří…hlavně pasti na myši. Prostě pořád slyším: Mami to potřebuju, to se mi hodí!!! :o)
Králíčku tak Karafiátovy Broučci jsou prostě klasika, v tom nejlepším slova smyslu:o) A jak to tak píšu, tak jsem se přistihla, že mám dosti připitomnělý výraz ve svém ksychtíku:o) Ale jsou to Broučci, že???:o)))
Sissko tak zaplať pánbůh slovenská klasika se nám v Česku vyhla!!!!:o) Ani se ti nedivím…už tak to zní nezáživně. Joooo Malý princ…aaaa:o) Vzpomínka na úryvky, které byly v mém pubertálním notýsku plném různých milostných, životních mouder slavných a chytrých:o) Právě z Malýho prince jsem jednu část znala na zpaměť…bylo to tak náááádherný. Jen matně si to vybavuji…rozhovor někoho s princem…a “poučení“, že člověk nemusí vidět očima ale srdcem. Pro pubertální dívku naprosto dokonalý. A pro pubertální třicátnici naprosto pravdivý:o)
Anonymní s dcerkou Dendou taky jsem později zbožňovala strašidelný příběhy. Byly to takový ty příběhy ve vydání jako Harlequin….myslím že hlavní hrdinka se jmenoval Nancy Drew. Bože jak já chtěl být tak dokonalá a chytrá jako ona. Později to byl S. King a jeho krásné horory.
Marysku tak Foglara já můžu jen a zásadně v telce. Ale věřím, že koho tento žánr baví, tak musí být naprosto nasycený tím tajuplnem a stylem. Psal moc hezky, ale kdyby to bylo o princeznách, tak bych Foglara četla asi taky. A teď jsem si vzpomněla!!! Přece jsem něco od Foglara četla…tak to se mnou nebude tak hrozný…“Chata v jezerní kotlině“…ale přiznám se, nedočetla. Měla jsem to půjčený snad od bratrance. Vydávaný jako ve stylu časopisu nebo tak něco. A nemohl pak najít zbytek…možná bych to i dočetla.
Danniello tak takovouhle závislost taky beru. Já jsem vždycky četla a čtu přes den, protože ty naše večery jsou takový náročnější. Domula má problémy s usínáním, takže z večerního čtení bylo neustavičné skákání do řeči a knížka ji stejně večer nebrala…za to přes den si to fakt vynahrazovala:o) A Honzík si raději povídá s obouma…ale každýho pěkně zvlášť chvilku se mnou a pak s tatínkem:o) A já ještě zpívám na dobrou noc. Mamka mi nikdy nezpívala, protože to prý neumí, ale já jsem strašně chtěla. Myslím, že je to malýmu jedno jestli je to falešně nebo ne…důležitý je, že jste spolu a zpívate i když třeba falešně…fakt:o) Teda já to beru podle sebe. Bylo by mi jedno jestli mamča zpívá falešně, hlavně aby zpívala…ale ona nezpívala:o(
Heleen ty jsi ukázková babička:o) Na knížkách je opravdu krásný ten rozvoj fantazie. Když knížku bude číst 1000 lidí, tak ta zahrada bude 1000 jiná, protože si ji každý z nás představí naprosto odlišně i když čteme tytéž řádky.
Jarmuschkotak se musím přiznat, že jsem taky vykulila oči. Divný chování?!…Teda u vás to musí vonět knížkama…miluju vůni knížek. S přítelem jsem byla párkrát v antikvariátu a tam to bylo nabitý energii a zvláštní knihovnickou vůní:o) Mám strašně ráda, když se můžu dotýkat něčeho starýho…má to pro mě neuvěřitelný kouzlo. V antikv. jsem osahávla různý starý výtisky, bylo to pro mě strašně příjemný a voňavý setkání:o) Koupila jsem si tam tehdy knížku, kterou jsem četla jako puberťačka. Jemně eroticky román “Robert a Arabela“.
Mon-ikoani se mu nedivím, že se těší do 1. třídy. To samostatné čtení je strašně velkej hnací motor pro děti co rády čtou. Tak ať vám to v té 1. třídě rychle a pěkně čte:o)))
jéééj,Lussy mi připomněla Odvážnou školačku a Čuk a Gek..velký knihovny jsme doma nikdy nemívali,chodila jsem hodně do knihovny..a sama doma teď mám jen takovou střední,kde má malá hodně knížek a klucí mají v pokojíku v policích..a ještě jeden dodatek“strašně ráda čuchám k novým knížkám,nádherně voní“ :))
suo,
to jsou otázky:-). Místo abych uklízela, tak musím reagovat:-)).
Já četla od mala úplně všechno, asi jako u Ježečků, ale tenkrát ještě nebyli letáky. Hrozně ráda jsem měla Ronja dcera loupežníka, Děti z Bullerbynu, Pipi dlouhá punčocha, Kluci holky a Stodůlky. Určitě těch knížek bylo víc, ale tyhle mě napadly jako první.
Každé prázdniny u babičky jsem přečetla Čuk a Gek, Timur a jeho parta, Odvážná školačka a další sovětské tituly. Teta totiž studovala v Rusku a tyhle knížky vozila domů.
A jelikož jsem četla opravdu všechno, pamatuju si šok soudruha učitele asi ve 3. třídě, když jsem ve čtenářském deníku měla knížku Pozor hoří Paříž (to bylo něco o 2.sv. válce) a Můj život je Bugatti (životopis Elišky Junkové)…
Je zajímavý, že dodneska si spoustu věcí z těch knížek pamatuju, takový na mě nechaly dojem:-). Třeba v Odvážné školačce si pamatuju, že mě udivilo, že chodí až do jedenácté třídy. A Čuk a Gek jedli jáhlovu kaši a já je litovala, protože jsem si myslela, že jedí z hladu jehly:-)). A v kluci,holky stodůlky maminka dětem nechtěla dávat uzeniny a na konci jedné knížky s velkou slávou pečou buřty.
Jarmuschko, knihovnu máme a musím říct, že občas se taky někdo diví proč jako. A to není nic moc velká, taky z Ikea.
Do knihovny jsem chodila naposledy na střední, teď si vyjímečně knížku koupím nebo spíš dostanu. A hodně u nás funguje výměnný obchod – zajímavé knížky prostě kolují v rodině.
Lucinka má asi 30 knížek ,takže už má taky svoji knihovničku.
Jarmuschko, my máme taky velkou knihovnu. V jedné místnosti máme na míru knihovnu přes celou zeď, na délku přes 5 m a taky až po strop. Už se nám to sem nevejde, takže jsem byla nucená méně používané knihy a šanony uložit do krabic, dokud nebude podkroví, kde se bude knihovna taky šířit. V knihovně půjčujeme, ale zároveň kupujeme pořád další knihy. Syn má už taky pěknou knihovničku, ale jelikož začala zabírat příliš mnoho místa v pokojíku, který není moc velký, uložila jsem větší část prozatím do skříněk a nechala jsem mu tam jednu poličku těch nejaktuálnějších knih.
Taky se na nás občas někdo dívá jako na šílence. Prostě normální lidi mají obývákovoíu stěnu s porcelánem, my samé knihy.