Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čtete si s dětmi?
Co je čtení???? Čtení je způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Čtení zahrnuje poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk. Čtení je i rozvoj fantazie!!!
Je poslední lednový týden a já se Vás tedy ptám:
Podporujete svoje děti v rozvoji fantazie a čtete jim?
Čtete i s dětmi, které už samy umí číst?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (28. 1. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… v lednu 2011)!!!!!
Bami, proč bych se měla zlobit??? Tohle je diskuze a tedy se má diskutovat. A moje maličkost je tu jen jako velmi malinký dohled, aby tohle téma nezapadlo. A když by se nediskutovalo, tak téma vynést zase napovrch:o))) Takže…hrdině do tvé otázky:o)
Mám na to takový názor …jsem pro i proti, že se to nedá číst. Pohádky jsou to nádherné jak Čtvrtek tak Němcová. Miluji Rumcajse…a možná proto jsem vždycky vyhledávala statné chlapy:o))))…ale to sem nepatří:o)…Chápu to jako literární dědictví, takže nějaké úpravy podle mého prostě nepřipadají v úvahu. Už by to nebyl Čtvrtkův Rumcajs s Mankou, už by to nebyly autorova slova a myšlenky. Na druhou stranu… náš jazyk se úbírá trošku jiným směrem, než byly tyto pohádky napsaný a tak to prostě po změně volá. Jazyk se pořád vyvíjí…u některých jedinců značně k tomu horšímu:o(
Nazvala bych to jako začarovaný kruh.
Před chvilkou jsem to psala myslím Jarmuschce. Milovala jsem pohádku o Modrém ptáčkovi, která byla napsaná v nářečí. Ale vůbec mi to jako malému “školkáčskému“ dítko nevadilo. Ba naopak. Mělo to pro mě zvláštní kouzlo.
A teď se zeptám já tebe:o) Vadí to spíš tobě nebo protestují děti?
první knížka jé já nevím určitě to bylo něco s hodně obrázkama a málo čtením aby se mohli koukat,ty máme o zvířátkách a pak také byli knížky od disney…no a jinak dětem ve školce ráda čtu Honzíkovu cestu, krásně se čte a hezky se o ní pak povídá
…tak pomůžu s otázkou “Je nějaký spisovatel, nebo knížka která se vám nelíbila, nebo by jste ho z nějakého důvodu nedoporučili??“snad se nezlobíš, že jsem zasáhla s otázkou, ráda bych se případné koupě vyhnula a zkušenost druhých je příjemná….ono dnes koupit novou hezkou knížku aby text dával smysl je téměř nadlidský úkol.
nesnáším Čtvrtka(snad jsem to nespletla) Rumcajs, Manka a Cipísek, mám to ještě po nás jako tři díly, teď to Míša četl a normálně jsem je vyhodila, číst se to nedá ani mě….také nemám ráda Boženu němcovou, oboje jsou krásné pohádky ale číst se to prostě nedá…ve školce když na to padne tak si půl textu musím upravovat, al to je pro mě i pak docelá náročné čtení
Suodal,puzlů máme hodně a knížky s puzlami bral jen jak na skládání,ale na čtení je nebral.Ale co si uvědomuji,že miluje zvířata a tak jeho první knihy byli encyklopedie o zvířetech.Ty si v 3,5 letech prohlížel do nekonečna,tátu přesvědčoval že to není medvídek mýval,ale panda.A kdo myslíte,že měl pravdu,no jasně že Dominik.
Díky jeho hyperaktivitě u čtení nevydržel,ale nyní konečně za mnou stále nosí knízku od Františka Hrubína Dvakrát sedm pohádek a chce stále číst Otesánka,ten mu prostě učaroval.Asi se snaží dohnat to co zatím zameškal a jen doufám,že ho tobude bavit stále dál.
Nuninko já jsem ten výběr řešívala taky tak, ale to až byla větší…to zase bylo na stráááášně dlouho, když si Domula sama vybírá. Taky jsem brávala knížky do čekáren. V dětské nemocnici čekáváme dlouho. Teď už je to spíš nějaký ten dívčí časopisek:o)
Babi go go co takhle malou vzít do knihkupectví a koupit s ní knížku, která by ji zaujala a byla relativně dle jejího výběru. Zkus nenápadně navrhnout takovou tu českou klasiku. Tak držím pěstičky, aby jsi vyhrála nad DVD.
Králíčku Dominika přece baví strašně moc puzzle. Nezkoušela jsi knížku s puzzlíkama??? To Domulu bralo hodně:o) Máme puzzlíkový pohádky s číslama pro předškoláky. A asi nejvíc puzzlových knížek máme s dinosaurama.
Anonymní s pětiletou vnučkou tak to jsme na tom stejně. Zrovna včera malej poslouchal pohádku o tom, jak se vyrábí železo:o))) Každýmu dle chuti:o)))
Sissko napsala jsi to moc pěkně. Saška je tedy opravdu velká čtenářka. Láska ke knihám už jí zůstane.
Keenspeed tak tohle povinné čtení by se dalo nazvat i jako slaďounký teror:o) Ty mrňata jsou fakt úžasný!!!! A to je zajímavý, že jim člověk tak lehce podlehne:o))) Bože jak já ráda vzpomínám na to, když Domula chtěla číst a mě se třeba nechtělo. Donesla si knížku, všechny polštáře co našla a lákala mě na postel. Krásný vzpomínky. Užívej si je, stojí to za to!!!! :o)
Tak Domčina opravdová první knížka byla: Jak krtek uzdravil myšku…jako u tebe Berulinko. Takže jsme odložili říkadla a několikrát denně četli Krtečka. Máme jich celkem 5. Ve školce to byly právě zvířecí encykolopedie. Pak následovalo dinosauří období a teď už to začíná být jemná dívčí literatura.
Babkobylinkářko s tím Lovcem si nejsem taky nějak jistá, ale uznávám, že v některých školách to čtení hodně chybí. Domula ve 2. třídě měla dokonce i založený čtenářský deník. Strašně se jí to líbilo. Teď deník nemá, ale tak nějak povinnou četbu ve škole mají. Čtou si společně v hodinách ČJ nějakou knížku.
Anonymní Guliver je super, taky jsem ho četla. Pohádku o řepě vyprávím malýmu od miminka, když byl v noci vzhůru s nějakou bolístkou. Je jednoduchá a malej mě pořád slyšel a uklidňovalo ho to. Pak mě cca ve třech letech překvapil tím, že když jsem mu jí jednou začala povídat večer místo písničky, tak mi řekl:…ale já nejšem nemočnej!…Musím říct, že mě to teda hodně dostalo.
Jarmuschko milovala jsem pohádku o Modrém ptáčkovi. Mamka mi jí moc nechtěla číst, protože mi ji překládala. Ale pamatuji si, že jsem ji vždycky přesvědčovala, aby mi ji předčítala tím nářečím. Byla to moc pěkná pohádka.
JanaKut tak tohle znám, zase od svého synovce. Měl pohádku o Modrém králíčkovi. Neexistovala žádná jiná:o)) Už jsi přemýšlela o tom, která bude ta za nějaký ten rok ta opravdu první????
bami , suodal : k vaší otázce o povinné rodinné četbě 🙂
to vypadá tak, že Eliáš zavelí mama hačí nebo babi hačí..
Eíí hačí, áta áta = číst … donese knížky a prohlížíme, čteme, vyprávíme
několikrát během dne, buď v obýváku na gauči nebo mě odtáhne do ložnice – mama hají – a jde pro knížku, kterou mu čtu večer a je to.
Jinak první knížka kterou jsem mu četla, byla Bubáci a hastrmani, vždycky tak po stránce, prcek ještě dlouho nevydrží, pak byla Pařezová chaloupka a momentálně čteme Rumcajse.
Všechny knížky jsou ještě dědictví po mně :-), a něco nám půjčila kamarádka.
Ale přiznávám, že večer někdy četbu vypouštíme, Eli kolikrát dost protestoval, že knížku ne, ale písničku si ujít nenechá nikdy = 2x denně – Holubí dům a Černé oči.
Jsou to moc pěkné chvilky, takový ten rituál před usnutím a doufám, že prcek je má rád stejně jako já.
babi go go to je fakt smutné, co píšeš. Ale myslím, že bys to neměla vzdávat a zkoušet číst dál. Nám se třeba na začátku hrozně osvědčily knížky o Martince – mají nádherné obrázky a hezké příběhy (a navíc naše dcerka je Martinka 😉 ). Jinak čteme každý večer, přestože holkám už je 10 a 7 střídáme se – já a manžel a holky milují příběhy dětí, takže Děti z Bullerbynu, Honzíkova cesta, Vítek – takovouhle klasiku, ale i novější, třeba Zlobilky od Martiny Drijverové, Zuzka a poníci atd. Já bych jim četla i víc, ale třeba encyklopedie nebo poučné knížky je vůbec neberou, i když věk už by na to měly. Bohužel. Ale zase hodně poslouchají cd a rádio, tak to mám radost a samy občas taky něco přečtou a do knihovny chodíme všechny 3 velmi rády.
Ešte ma napadol jeden malý tip pre rodičov detičiek, ktoré nie veľmi rady čítajú… Dnes existuje možnosť dať vyrobiť tzv. “knižku na meno“, naša dcérka ju má a veľmi sa z nej teší. Stačilo, aby sme do vydavateľstva zadali meno dieťatka, meno najlepšej kamarátky alebo kamaráta, a mesto, kde bývame. Pre deti je to veľmi pútavé, keď v knižke vystupujú ako hlavní hrdinovia a spomínajú sa v nej reálne miesta a postavy, ktoré poznajú… Aj toto môže byť krôčik k objaveniu sveta knižiek a k radosti z čítania…
ahojte maminky 🙂
Naša Sašenka má 2 1/2 rôčka a knižky doslova zbožňuje! I keď je to také malé “tornádo“, ktoré je neustále v pohybe, knižky sú to jediné, čo ju zaujíma natoľko, že si dokáže pokojne ľahnúť, oddýchnuť si, počúvať… Odmalička sme mali zavedený taký krásny rituál – schúlila sa so mnou do “veľkej“ postele, oprela si o mňa hlavičku a už sme sa nechali unášať do krajiny rozprávok 🙂 A je tomu tak dodnes. Sú to nádherné chvíle i pre mňa, dobíja ma to obrovskou pozitívnou energiou. Cítime, že sme spolu a je nám spolu dobre. Som presvedčená, že i vďaka knihám má dcérka bohatú slovnú zásobu, plynule rozpráva od svojho 1. rôčka. Ba čo viac- už pozná celú abecedu, vie si krásne vyhláskovať všetky slovká. Neraz sa stane, že mi povie: “Maminka, oddýchni si, teraz Ti prečítam rozprávočku ja…“
A keďže sme už všetky knižky, čo máme doma (a nie je ich málo), prečítali, prihlásili sme sa pred rokom do knižnice. Sašenku tam už vždy vítajú so slovami:“Aha, ide naša najmenšia čitateľka“, a ona sa sama rozbehne k regálom s detskými knižkami.
Áno, knižky sú kúzelné a majú svoje čaro i v dnešnej dobe. Ukazujú predsa našim detičkám tie pravé hodnoty a oni tak nenásilnou formou spoznajú ľudské vlastnosti vďaka závistlivej, zlostnej a zlej macoche; držia palce pracovitej, slušnej, milej a dobrej Popoluške; sledujú večný súboj dobra a zla… Nehovoriac o tom, ako im knihy rozvíjajú ich predstavivosť a fantáziu – to im DVD-čka s rozprávkami ponúknuť nedokážu.
Nás osobne knižky sprevádzajú na každom kroku, neraz ich využijeme aj pri čakaní u lekára, na úrade, pri cestovaní… Samozrejme, že potom nasledujú nekonečné “debaty“ o prečítanej knižke a milión zvedavých, úprimných otázok, na ktoré ma nikdy neomrzí odpovedať :))
Ano, pětileté vnučce čtu. Když byla menší, tak upřednostnovala DVD, ale začaly jsme časopisy pro děti.
Nejprve něco podle návodu vyrábět a tak pochopila, že čtení jí otevírá jiný svět než DVD. Večer pohádky, přes den
čteme zajímavě napsané knížky podle písmenek a ty se učí zpaměti. Můj nejstarší vnuk (dnes již dospělý) miloval pohádky Karla Čapka. Mám tři dospělé děti.Syn se naučil číst až když dědu napadlo koupit technickou literaturu, takže jsme se učili číst na Železničním modelářství.Prostě ke každého osloví pohádky 🙂