Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čtete si s dětmi?
Co je čtení???? Čtení je způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Čtení zahrnuje poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk. Čtení je i rozvoj fantazie!!!
Je poslední lednový týden a já se Vás tedy ptám:
Podporujete svoje děti v rozvoji fantazie a čtete jim?
Čtete i s dětmi, které už samy umí číst?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (28. 1. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… v lednu 2011)!!!!!
Ahoj, velkou knihovnu doma nemám, do bytu jsem si vzala svoje oblíbené a ty se vejdou do skříňky a na poličky, půlku druhé skříňky zabral prcek s mými-svými dětskými knížkami – a zbytek čtiva je u rodičů 🙂
Co se týče filmů a knížek – Saturnina jsem jako první viděla, pak četla a jelikož mě herecké obsazení uchvátilo, tak i při čtení jsem si dosadila herce a stálo to za to 🙂
Pak se mi mc líbí zpracování Zelené míle – jak knížečky, tak film.
A jinak mám většinou knížky, které zfilmované nejsou, a těžko někdy budou, takže nemůžu soudit.
Hlasy při čtení neměním, snažím se jen o nějakou intonaci, ale časem se polepším. Zatím jen doprovázím posunky a zvuky, říkadla a básničky…což se setkalo s úspěchem, a prcek už taky ukazuje 🙂
Danniello tak já hlas taky trošku měním. Docela mě to i baví. Nejlíp se mi se změnami hlasu četl Krteček. On si totiž většinou povídá sám pro sebe:o) Honzíkova první přečtená knížka se jmenovala Dobrodružství s myškami. Bylo to loni v létě. Po obídku jsme si vytáhli válecí matrace na dvůr do stínu nebo pod slunečník a četli jsme. To je opravdu jedna jediná knížka u které Honzula vydržel. Na vánoce dostal knížku se zvířátkama a ta ho teda nebere. Takže jsme znovu začali číst myšky:o)
A Spalovač mrtvol…jako film jsem to viděla, ale jako knížku jsem to nečetla.
Jarmuschkozaujmout 12 kluka medvídkem Pú…hm…to jsi teda musela válet:o) Tak přeji krásné rozvzpomínání s tvými holčičkami. Máš dvojčátka jedno nebo dvojvaječný??? Mají holky i rozdílný výběry knížek???
Bamiskojá třeba strašně ráda mám písklavý hlásek myšky v Krtkovi. V Dobrodružství s myškami jsou taky myši, ale to bych propískala celou knížkou…a pak bych ten svůj hlas měla taky odpískaný:o) Když teď čtu s Domulou, tak hlas už neměním tak slyšitelně…prostě to už tak nejde. Ale přímé řeči dětí se snažím vždy tak nějak víc odlišit.
Lussy tak klepání používám taky:o) Je to i pro mě zpestření.
teda králíčku to je bezva kniha,jak se jmenuje..lenka
Tak klepání na dveře v pohádkách také používám a hlasy se snažím také měnit.Neměním je tedy vždy,ale tóny hlasů dosto často.A že se zase vracím k naší knize s Otesánkem,dnes jsem jela na alergologii a syn si vezl knihu sebou,pak ji ukazoval lékařce a nakonec sestřičce.
A,že neznáte takového Otesánka kde mámu a tátu nesní,tak si dovolím přidat kousek pro představu.
…..“Sněd jsem talíř s buchtami a teď se dám do mámy,hamy,hamy,ham-pak sním pekáč s kuřaty a pustím se do táty,lidi,to se mám!“
Máma stojí celá bledá,ale táta-ten se nedá:“Přines mámě,Otesánku,vody v malovaném džbánku,umyje tě,učesá,půjdem zpátky do lesa:“¨
Otesánek řízy,řízy,řeže dříví z mlädé břízy,řízy,řízy,říz-ty víš dobře milá pilo,proč mu tolik vytrávilo u zelených bříz.
A když už se v lese šeří,běží s tátou na večeří…….
V této pohádce je poslán místo špatnosti do práce.
Suodal,
aspoň je víc témat k zamyšlení, když se ptáme obě:-)
Já hlasy měním,spíš proto, že mě to baví, dcera to nevyžaduje a poslouchá i když čte manžel, který čte dost monotónně.
Jí se víc líbí když dělám jiné zvuky, třeba v Karkulce klepe vlk na dveře babičky, O neposlušných kozlátkách klepe vlk na kůzlátka a Jezinky klepou na dveře Smolíčka. Tak vždycky když přijde tahle pasáž, tak nenápadně zaklepu na bok postele a jí se to hrozně líbí.
A ještě k té mé otázce. Stalo se vám i naopak – že jste viděly film, na to konto si třeba půjčily knížku a byly zklamané z knížky? Mě jo, zase mě to strašně rozptyluje, vidím před očima ten film a nejsem schopná si děj knížky představovat jinak než byl ve filmu.
kluci o předčítání už moc nestojí tak se těším na Honzíka, utčitě je baví když se mění hlas, musí se dát důrat na určitě věci, ráda skřehotám jak baba 😀 člověk musí tak nějak vycítit kdy ztišit hlas kdy dát důraz…samozřejmě se mi to dobře dělá u věcí které znám a mám načtené..monotoně to děti moc nezaujme, teda v určitém věku…ti velcí už to chápou, ale ti malí právě díky těmto “blbůstkám“ se na ten text soustředí a zaujem je……já většinou předčítala před spaním no a já manžel to moc neuměl…
moc se mi zalíbilo povinné rodinné čtení, takže jak Jeník povyroste tak to zavedem, knížka kafíčko, poležení na zemi a celá rodina spolu to je hezké…
Taky mívám problém vidět film, který je podle knížky, kterou jsem četla (ale třeba se Saturninem jsem problém neměla).
Radši mám, že mě zaujme film, tak si to pak půjčím jako knihu (tak jsem ve dvanácti četla Jméno růže od Umberta Eca – dnešníma očima to nechápu…. (o; )
A co se “přednesu“ týče – hodně jsem svého času čítávala synovci a neteři. Když jsem byla u ségry, nechtěli číst od nikoho jiného. Živě si pamatuji, jak jsme četli Medvídka Pú (originál A. A. Milneho) – synovci už bylo asi 12 a moc se bavil (já taky), pětiletá neteř to měla fakt jako pohádku.
Dnes se na dramatický způsob přednesu “rozpomínám“ s holčičkama.
Jé, Lussy, to jsi mohla nechat jako samostatné téma. 🙂 Většinou se ani moc ráda nedívám na filmy zpracované podle knihy, když už jsem to četla. Ale mám pár výjimek, kdy se mi líbilo obojí. Třeba Spalovač mrtvol, to mi přijde, že film vystihuje atmosféru úplně přesně. Nebo Vyhoďte ho z kola ven (Přelet nad kukaččím hnízdem), to se sice liší, ale líbilo se mi obojí. Nebo Vykoupeníz věznice Shawshank, taky skvělé čtení i film. Jinak ale většinou nic moc.
Suodal, já čtu tak, že výrazněji intonuju a měním trochu barvu hlasu, ale ne nijak přehnaně. Spíš využívám toho, co zvládnu v přirozených polohách hlasu. A myslím, že je to pro dítě určitě zajímavější než monotónní předčítání. Už proto, že líp rozlišuje jednotlivé postavy, atmosféru, třeba i snáz pochopí, kdy je něco myšleno jako vtip.
Taky máme doma několik pohádek na CD, půjčuju i v hudební knihovně, tam mají právě zásobu těch starých klasických nahrávek, jako je Křemílek, Maková panenka, Pohádky o mašinkách, ale třeba i dramatizace, teď je u nás hodně oblíbená Pipi, je to vlastně rozhlasová hra, která vyšla na cédéčku. A občas stáhneme i z archivu Českého rozhlasu nějakou pohádku.
A vlastně jsem ještě nenapsala, co s malým čteme. Taky jsme začali od leporel a různých říkanek, hezká je taky knížka Byl jeden domeček, kterou sestavil Jan Červenka. Pak samozjejmě Povídání o pejskovi a kočičce, knihy od Čtvrtka, Sekory, Včelí medvídci, samozřejmě pohádky a knížky o zvířatech atd.
A teď zrovna čteme už asi potřetí Človíčkova dobrodružství.
Jééé Lussy, to je škoda, že jsem se nepodívala jestli náhodou někdo nepsal, než jsem ty dnešní otázky odeslala:o( Ani bych je neposílala. Tak já to mám taky tak nějak podobně. U některých filmů mi to nevadí. Ale jak už jsem psala: každý má svůj specifický svět fantazie a i když čteme stejný řádky, tak představy se naprosto liší. Takže tvoje vymyšlená postava se naprosto může rozcházet s režisérou představou vizáže hlavní hrdinky.
Jsme si v tolika věcech podobní, ale jak se říká…ve fantazii se meze nekladou:o))