Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čtete si s dětmi?
Co je čtení???? Čtení je způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Čtení zahrnuje poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk. Čtení je i rozvoj fantazie!!!
Je poslední lednový týden a já se Vás tedy ptám:
Podporujete svoje děti v rozvoji fantazie a čtete jim?
Čtete i s dětmi, které už samy umí číst?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (28. 1. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… v lednu 2011)!!!!!
Krásné ránko všem:o)
Mám tu jednu výzvu…ta která tenhle pěkný projekt “spískala“, tak i když věřím, že po očku čte, ještě nám sem nepisla. Proto: Peťo, prosím…. “Pojď si s náma povídat“ :o)
Když jsme bydleli ještě v podnájmu, tak tam Domula chodila rok do školky. Onemocněla jim školnice a tak jsem byla požádaná, jestli bych za ni nezaskočila. Nebylo to vůůůbec špatný…ba naopak!!! Nejhlubší dojem na mě zanechala paní ředitelka a její předčítání knížky “Malá čarodějnice“. Z fleku by mohla zaskočit za J. Bohdalovou. Ani nevím proč, vždycky jsem po obídku měla práci zrovna kolem “odpočívárny“. Měli vždycky pootevřený dveře, takže jsem mohla poslouchat:o))) Zažitek opravdu veliký!!!
Moje páteční otázky zní: Jakým způsobem předčítáte dětem??? Prostě jen tak čtete nebo měníte hlasy??? Myslíte, že změna hlasu je pro ně mnohem zajímavější a vtáhne je to víc do děje??? A taky by mě i zajímalo… Jestli děti raději čtou s vámi nebo s tatínkem…a proč to tak je???
Holky, maličko odbočím.
Když vidíte film natočený podle nějaké knižní předlohy, líbí se Vám?
Já mám totiž problém, že když knížku čtu, všechno si živě představuju a pak když vidím film, tak mi to nabourá ty moje fantazie a nedokážu se na něj soustředit, protože jednak postavy vypadají jinak, kolikrát je děj i upravený a i celkové vyznění/poselství mi párkrát přišlo úplně jiné.
Snad jenom jednou se mi stalo, že se mi film líbil víc než knížka. Samozřejmě si teď nemůžu vzpomenout který:-)).
Jarmuschko tvoje slova ve mě zanechala velmi zvláštní pocit pravdy. Zvláštní proto, protože když si člověk uvědomí, že ty pohádky jsou strašně staré, je to jakoby nás celá staletí krůček po krůčku někdo opatrně připravoval na to, že běh věcí na Zemi se bude stále zhoršovat. Že mezilidské vztahy by měly být čisté a jasné, tak jako je dětská duše, která ty zrůdné detaily nevidí…ale přesto velice dobře chápe rozdíl mezi dobrem a zlem.
Danniello děti to vidí opravdu všechno přímočaře. Je to možná i dáno tím, že mezi řádky je pořád psáno o naději. Pohádky nás učí od malička , že naděje je vždy a že kdyby dobro prohrálo, pak vše ztratí smysl.
Každopádně tvoje cesta čtení je velmi zajímavá:o) Broučky jsem viděla jako divadlo, film, večerníček…ale nějak si nemůžu vybavit ty koťata. A to je mám přitom ráda.
Sissko krásný výklad pohádky o Červené Karkulce:o) Kolega je zřejmně obrovský srandista. Tak by mě zajímalo, jak by si tuhle pohádku vykládali před sto lety. Jaký by byl ten jejich “moderní“ výklad.
Berulinko takhle jsem zavrhla právě ten erotický románek “Robert a Arabela“. Nemohla jsem strávit to, že dva lidi, kteří se do sebe zamilovali, ač každý z jiné společenské vrstvy nenašli ten společný klid. On zemřel rukou jejího bratra a ona svou vlastní. Tak takhle si “milostné dobro“ nepředstavuji. Po 13 letech jsem na ni narazila v antikvariátu a začala jsem ten konec vnímat jinak. Že jeden bez druhého nebyly nic. A proto jsem si jí koupila a jedním dechem znovu přelouskala:o)
Lussy v každé pohádce musí být to mravní ponaučení…naprostý souhlas. Já jsem pohádky vždycky volila podle toho, abych případně Domče dokázala vysvětlit jak se věci mají. Některé jsem opravdu četla, až v pozdějším věku…Domčiným:o)))
Králíčku tak takhle Otesánka ještě neznám:o) Měla bych pouvažovat, jestli to nepořídit Honzíkovi…pracantovi:o) Tenhle konec pohádky by se mu určo líbil…někdo šel pracovat:o))))) Možná proto se mu pohádky nelíbí, že se v nich ke konci pusinkují a berou. Předevčírem se doma pusinkoval s Leničkou…ani mi to neřekl!!!…hádě jedno mrňavý:o) Když jsem se ho pak opatrně ptala, proč mi to neřekl, odpověď zněla…já jsem se styděl:o) když to moje dítě je taková křehká dušička:o)…ale že se nebojí trestu, když mi pět minut po jedenácté v sobotu vysype do pasti na myši všechnu sůl…tak to zrovna o křehkosti nevypovídá:o))))
Mariko díky za připomenutí Dědečka Večerníčka. Milovala jsem ho jako večerníček. Když rozsvěcel ty hvězdičky to se mi strašně líbilo a taky ta jablůňka jak se měnila s ročním obdobím. Nejvíc jsem vždycky litovala pejska, když ho nevzal domů. Domče jsem ho taky koupila, ale když se přiznám, tak spíš jsem ho koupila pro sebe…z nostalgie:o))
Strašně matně si pamatuji, že jsem byla překvapená, že Karkulka i babička vyskočily tomu vlkovi z břicha celý, že nebyly rozžvýkaný:o) Já jsem vůbec mamce pokládala takový záludný otázky…jako: jak to, že se ten vlk nevzbudil, když mu rozřízl myslivec břicho…jak se mohl utopit v potoce, když potoky mají málo vody….jak mohl Otesánek spolknout celej vůz a nezapíchli se mu třísky do bříška. Tohle si tak nějak trošku vybavuji. Mám dokonce pocit, že to bylo při prvním čtení Karkulky.
Velmi si vážím tvého ocenění…měla jsem z moderování děsivý strach. Děkuji :o) Říkala jsem si…kéž bych měla taky takový úspěch jako ty a měla tři stránky. Protože tvoje moderování jsem považovala za velmi zdařilé a inspirativní:o))) Ale kdyby nebylo povídalek, tak by nám to bylo stejně houbec co platný:o)))
Soudal, máš mou hlubokou poklonu a telskám, krásně se ti tohle téma rozjelo, jsi skvělá moderátorka………..:-)
No jelikož mě tlačí čas, tak tuhle dizkuzi čtu denně, ale prostě už jsem spostu informaci ztratila pod nohama:-)
Takže začnu začátkem, jestli si čtu s dětmi………čtu a čtu…….já jako dítě si nepamatuji, že by mě někdo četl, bohužel……..spíš si pamatuji, že jsem si četla sama, nemůžu zapomenout na Malého Bobše, Honzíkovou cestu, což byla myslím i povinná četba:-)
Hodně jsem začala číst na střední škole a při prvním těhotenství a pak po něm, jako středoškolačka jsem milovala Lenku Lanzcovou, musela jsem přečíst každé nové vydání, prostě mě brala zamilované knížky, zkusila jsem i Stýblovou, Huttlovou, Kříže………..prostě tohle mě bralo:-)
Ale zpět k dětské četbě, čteme, nejprve to byly leporela, u nich se dalo číst i z obrázků, vymýšlela jsem si a vymýšlím, ke každému obrázku prostě existuje nějaký příběh…………jinak já zodpovědná matka jsem začala dceři plnit knihovnu knížkama již jejím narozením…….ne klasickýma, ale z knížního klubu od Walta Disneyho, prostě moderníma pohádkama……….jsem s knížkama hrozně spokojená, velké, čtivé texty, nádherné ilustrace, dá se k ním i hodně domyslet……..bylo pak nádherné sledovat malou, když si před spaním sama vzala knihu a dokázala si jí přečíst sama, neumí číst, ale vykládala si podle obrázků, co já jsem jí při čtení o těch obrázkách řekla, to ona si pamatovala…………nyní už chápe všechna slova, takže pochopí i děj, což už mě baví víc, číst a ona mi řekne, že tam je baletka, tam mají žirafy díru, aby mohly dát krk z vozu ven…….jde vidět, že dítě zároven poslouchá text, ale stačí zaregistrovat i obrázky, pak se k ním na konci pohádky vracíme a ukáže mi, co jí zaujalo…………mohu napsat, že nás ty knížky ještě neomrzely, čteme je pořád dokola:-)
Jinak vlastníme i nějaké klasické knihy a pohádky, Erbena, Vančuru, Millera, Trnku, klasické říkadla/ ty jsme využili hodně/………..ale zatím to malou moc nebere, vždy šáhne po osvědčené knížce……….myslím si, že tyhle knihy jí budou zajímat, jak bude chodit do školy, nevím, možná se pletu a nebo je chyba ve mě, že jsem jí je nenabídla……….ale já nechám jí, at si vybere sama…….je taky možné, že ty ilustrace v těch starších knížkách nejsou takové, aby to mou dceru zaujalo, třeba Kubula a Kuba Kubikula, tu jsem malé četla, ale nezájem, hodně textu, ilustrace poskrovnu………………musím vychválit knížku od Josefa Pavloviče Dědeček Večerníček, ta jí baví hodně:-)
Postřehla jsem otázku morbidity v pohádkách, víš, že jsem nikdy nad tím nepřemýšlela, ani jsem nikdy nedostala položenou otázku, proč vlk sežral Karkulku………žijí prostě v domnění, že to tak je a nemůže to být jinak…….ani si nedokáži představit, že by vlk zavřel, jak už někdo psal Karkulku do sklepa………..nevím, zda by se mi to zrovna takhle líbilo, ale je to asi na zvyku, jak tu pohádku znám už od dávna……………já, co můžu tak akorát se poklonit dětským spisovatelům,vypravěčům, venkovským babičkám, kteří dokázali tyhle pohádky vymyslet, napsat, vyprávět, nechali za sebou kus českého pokladu, který si myslím nikdy z naše země nezmizí…………..no pokud nás nezahltí pohádky zahraniční:-)
Teď bych se na něco chtěla zeptat já. Četli jste dětem Broučky? A co ten konec? Já přiznávám, že jsem tu poslední kratičkou kapitolu o konci všech broučků prostě nečetla. Nic jsem si nevymýšlela, ale zavřela jsem knihu po dočtení té předposlední. A ještě jedna věc. Já opravdu neupravuju děj, ale právě v Broučkách, jestli si vzpomínáte, je pohádka o tom, jak koťátka neposlouchala maminku, strkala se, strčila do kamen, oheň se vysypal a nakonec všechna koťátka sežral. A broučkovi se to moc líbilo a chtěl tu pohádku znovu a znovu. Já jsem teda nevydržela a upravila to. Koťátka dostala co proto, ale přežila. A teď si pořád říkám, že jsem to neměla dělat.
Tak u nás je jedno jak pohádka dopadá,ale většinou má každá nakonec šťástný konec.Neustále u nás vede knížka Dvakrát sedm pohádek a v ní Otesánek od Františka Hrubína,tam nakonec rodiče Otesánek nesní,tatínek ho vezme v kritickou chvíli pracovatdo lesa.Čteme ji tak často,že Domča už polovinu umí nazpaměť.Dnes jsem u nás měla i vnoučka a tak jsem jim četla oběma a kupodivu na to,že má 1,5 roku,dost dlouho poslouchal.
suodal,
čekala jsem větší zákeřnost:-))).
Je pravda, že tuhle otázku si pokládám každý večer.
V každé pohádce musí být nějaké to mravní ponaučení. Lucince ty drasťárny vůbec nevadí. Dokonce jsem zjistila, že když spí u mé mamči, tak ta pohádky upravila tak, že o násilí tam není ani řeč:-). Normálně to vynechává, jenže my už jsme ve věku, kdy si pohádku pamatuje a za chvíli jí to bude divný.
Já teda čtu nebo vyprávím poctivě, tak jak je pohádka napsaná nebo jak si jí pamatuju a násilí je prakticky v každý. A když tam není vražda, tak je tam aspoň nějaký začarování. Mě jako dítěti to násilí vůbec nepřišlo,ale pamatuju si, jak mi bylo líto někoho, kdo byl zakletý, úplně jsem se do nich vžívala. Ale že bych litovala Otesánka, že mu rozpárali břicho, tak to ne. A že vlk sežral Karkulku, z toho má Lucy vyloženě prču.
A večer jsem ještě přemýšlela nad dalšími mými oblíbenými dětskými knížkami, a úplně jsem zapomněla na Neználka, toho jsem četla taky několikrát, Devatero pohádek od Čapka a na Českého Honzu. Toho nám četla už mamča s bráchou večer do zblbnutí a my nejvíc milovali Jak šel Honza do lenoráje. Úplně jsme viděli, jak mu létají pečení holubi do pusy, z potoku pije smetanu a šplhá na homole cukru. Brácha u toho musel vždycky něco požírat:-).
přiznám se,taky jsem nikdy nevnímala “brutalitu“ v pohádkách a myslím,že ani moje děti ne..že vlk sežral Karkulku a babičku a ony nakonec vyskočily z jeho břicha bez újmy na zdraví,fakt jsem se nad tím nikdy nepozastavila a to ani dnes,jako dospělá..děti to vnímají všechno jinak,spíš je zajímá,jak to dopadne nakonec,jestli zvítězí dobro nebo zlo..pamatuju si,že když jsem třeba něco četla a nedopadlo to jak jsem očekávala,tak ty postavy jsem nenáviděla..to samý i ve filmu a to myslím někdy dělám i dneska:)..prostě mě to vtáhne do děje a i když vím,že to ti herci hrají,je to jejich role,nemám je ráda,že ublížili těm druhým atd..ale to jsem trošku odbočila:)
Daniella a Jarmuschka, súhlasím s Vami, napísali ste to veľmi pekne a výstižne. Deti naozaj to “rozpárané brucho“ alebo “odťanie drakovej hlavy“ neberú príliš tragicky. Je to skôr umocnenie kontrastu dobra a zla, príp. potrestanie zla… Ale spomenula som si na kolegu, ktorý sa krásne rozčuľoval nad “brutálnou“ rozprávkou o Červenej Čiapočke – teda Karkulke: najprv vlk zožerie babičku, oblečie si jej pyžamo (takže to ju najprv musel zrejme vyzliecť :)), potom mu horár rozpára brucho, babička z neho vyskočí, do brucha mu zašijú kamene a on sa utopí v studni…
A zavŕšil to skonštatovaním, že “čo dobrého dá deťom takáto rozprávka, keď ešte aj ten vlk je obyčajný transvestita, ktorý sa potrebuje prezliekať do babičkiných vecí…“ :)))
A moje cesta ke čtení byla snadná, od malička mi četli, naši i babičky a děda, když jsem se naučila číst, pořád jsem někoho nutila, aby poslouchal moje předčítání, sedla jsem si třeba na poli s časopisem a četla mamce pohádky, když okopávala. Přečetla jsem vše, co se mi dostalo do ruky, měla jsem hodně ráda Setona a Curwooda, Hulpacha, samozřejmě klasické pohádky, Kytice byla od sedmi let mou zamilovanou knihou hororů. Taky jsem měla moc ráda Čarušinovy knihy Psí sny, Nikita a jeho přátelé atd.
No, a pak jsem asi v jedenácti letech omylem přečetla Moraviovo Pohrdání a to mě hodilo úplně jinam. Prostě jsem jaksi přeskočila pubertální literaturu a rovnou jsem přešla na tu “pro dospělé“. Asi to byl trochu šok, protože si tu knihu pamatuju hodně podrobně dodnes.