Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čtete si s dětmi?
Co je čtení???? Čtení je způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Čtení zahrnuje poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk. Čtení je i rozvoj fantazie!!!
Je poslední lednový týden a já se Vás tedy ptám:
Podporujete svoje děti v rozvoji fantazie a čtete jim?
Čtete i s dětmi, které už samy umí číst?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (28. 1. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… v lednu 2011)!!!!!
Suodal,zkoušela jsme všechny možné i nemožné knížky,ale úspěch jsem měla až s knížkou Bylo nebylo.Klasické krátké pohádky a ty ho zaujaly.Perníková chaloupka,O Smolíčkovi,O Palečkovi,atd.
Tak a jme u čtení.Bývaly to krásné chvilky,když prckové vykoupaní,zalehli do postýlek a mami..budeme si číst?Ráda na to vzpomínám,ale dnes je to trochu jinak,jak jsem zjistila u vnučky.Snažila jsem se upoutat dvouletou vnučku čtením,ale..“babi to neříkej,máme to nahrané“.A bylo vymalováno.Tak skončila moje snaha,něco přečíst.
Suodal, tak první knížku si teda nepamatuji. Ale výběr co se bude číst je vždy na dětech. A aby se nehádali, tak se s výběrem střídají.
Mají rádi i dětské encyklopedie, nebo jiné poučné knížky.
Teď už jsou větší a výběr začíná být holčičí (princezny….) a klučičí (hlavně dinosauři…..)
A taky záleží jaká se jim zrovna zrovna líbí pohádka.
Myslím si,že jejich knihovnička je rozsáhlá, takže je vždy z čeho vybírat.
Ale knížky si prohlížíme nejen večer, někdy přijdou s knížkou už ráno a chtějí přečíst kousíček 🙂
mají rádi knížky, kde jsou kromě čtení i nějaké úkoly. To je moc baví.
Moc pěkné jsou knížky – Hledej a Najdi (Dinosauři, zvířata lesů, zvířata na dvorku ……..)
Už máme z této řady 3 knížky.
Taky chodíme do knihovny a tam si každý vybere co chce. Mají teda limit max. 2 knížky každý.
Knížky si sebou berou i do auta nebo když musíme čekat u doktora. Knížky dostávají na Vánoce i na narozeniny.
A nejen oni 🙂
Já i manžel knížky milujeme a taky to u nás tak vypadá. Hromadu knih máme oba u svých rodičů, protože se k nám prostě nevejdou. A tak učíme i našeho sedmiměsíčního syna ke kladnému vztahu ke knížkám. Už teď knížky miluje. Samozřejmě je zatím nejradši žužlá, ale jakmile je na dece plno hraček a mezi nimi leporelo, okamžitě se rozeběhne ke své knížečce. Také od ostatních dostává plno dětských knížek, které okamžitě prozkoumává. Nejradši má Krtečka a knížečku Polámal se mraveneček. Skoro každé ráno si spolu čteme. Tak snad mu kladný vztah ke knížkám zůstane dlouho.
Tak která byla skutečně první kniha, kterou jsme četli – nejsem si jistá.
Ale asi výběr z Hrubínova Špalíčku, pak kniha žertových pohádek a říkanek “Povídali, že mu hráli“. A taky knížky o Rumcajsovi, Mance a Cipískovi.
Babkobylinkářko, Štorchovy knížky jsem milovala a myslím, že jsem je četla právě v té třetí čtvrté třídě. (Ale já asi nejsem směrodatná – “Jméno růže“ od Umberta Eca jsem četla asi ve dvanácti, poté, co se mi moc líbil stejnojmenný film.)
Svoje jistě hraje i vývoj jazyka.
Aktuálně čteme klasické české pohádky sebrané K. J. Erbenem, a taky už mám trochu problém číst přesně, co je psáno. Ale srozumitelné to je – holky se neptají.
;o)
Začínali jsme klasickými pohádkami O řepě,Zlatovláska,Pejsek a kočička a později Karafiátovými Broučky.Teď máme rozečtené Gulliverovy cesty.Ty čte syn mě.Občas si taky poslechneme pohádky nebo příběhy načtené našemi herci na CD.
Moc děkuji za toto nádherné téma, které zrovna teď hodně řešíme doma. Moje dcerka totiž chodí do 4.třídy ZŠ a bohužel – přístup její paní učitelky ke čtení je katastrofální. Během prvního pololetí četli (střídavě ve škole a doma) Lovce mamutů od E.Štorcha a přišlo mi, že je to kniha, která vůbec neodpovídá jejich úrovni čtenářské vyspělosti. Samé přechodníky, složitá souvětí atd. Krom této knihy nemají děti žádné čtenářské deníky, žádné diskuse o tom, co přečetli, co se jim líbilo, prostě minimální podpora čtení. co si myslíte o četbě ve škole vy? Jaké máte zkušenosti My doma čteme docela hodně, minimálně každý večer společně a občas si čtou i holky samy. Druhá dcerka ve druhé třídě mají za úkol každý měsíc přečist jednu knihu a pak si vždy udělají jeden “knižní den“ a povídají si o tom, co četli, ukazují si knihy atd. Je jedno, co si vyberou. To mi přijde mnohem lepší a přínosnější. Díky za všechny názory!!
ahoj Suo,tak naše první “velký“ knížky byly o Krtečkovi,u těch opravdu vydrželi sedět všichni a poslouchali:)..starší pak už když uměl číst,si četl většinou sám-o panovnících,králích atd,mladší miloval dlouho zmíněnýho Krtečka a potom auta,ale ty si taky četl,až když uměl číst sám..a malá ta miluje čtení celkově,vyprávění,zpívání..a když nechce zrovna číst,tak přinese knížku,já jí musím ukazovat obrázky a ona hledá kde ona věc z obrázku je(např.kdepak je míč,talíř,kočárek a ona hledá a ukazuje)..co jí ještě baví,je motanice,zatím to ale děláme tak,že se trefuje prstíkama co k čemu patří..jinak z mýho dětství si nepamatuju,že by mi rodiče četli,ale já sama jsem byla vášnivá čtenářka,chodila jsem do knihovny a neustále četla..i s baterkou pod peřinou:D..hrozně se mi líbí,když teď čtu malý pohádky,tak je na ní vidět,jak se do toho vžívá,jak si to představuje a vidím sebe,taky jsem se vžívávala do dějů knížek,i když jsem už byla dospívající slečna..myslím,že to zasnění je u toho to nejkrásnější:)
Krásné ráno všem:o)
Mám na Vás další otázku:
Jaká byla první opravdová knížka (nemyslím leporela, i když jsou skvělý), kterou jste dětem přečetli???
A kdo ještě třeba pro tuto fázi rozhodování “nevyrostl“:o)…Tak podle čeho budete volit PRVNÍ KNÍŽKU???
Leenco knížky taky miluju a možná to strašně divně zní, ale miluji jejich vůni. Jen mi poslední dobou nějak nezbývají síly na čtení. Docela mě to i štve. Ale doufám, že až ti mojí dva milovaní rarášci trošku povyrostou, tak si s chutí zas něco přečtu. Ono to ani tak není o tom si na to udělat čas, ale spíš…že jak se začtu, tak se nemůžu odtrhnout. A momentálně už delší dobu a ještě nějakou dobu to prostě nepůjde.