Vaše příběhy » Od srdce i od plic »

…aneb jak jsem ztratila TEN recept a proč si vlastně člověk pořizuje děti.

Včera jsem se dozvěděla z televize, což považuji téměř za „znamení“ neb televize je něco, pro co ve svých dnech prostě nějak nenacházím čas, že podzim bude teplotně vydařenější než léto a čeká nás tedy mnoho krásných, slunečných a teplých dní. Hned z kraje článku nutno dodat, že tento příběh se skutečně stal …

Mám toho dost. Sice jsem  už dávno (a nutno dodat, že přesto nerada) přijala myšlenku, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, to ale přece neznamená, že půl života strávím s kýblem v ruce, ne? A pokud ano, tak…

V posledních dnech se tíživě a velmi pomalu vyrovnávám se ztrátou maminky a tudíž se mi v mysli vrací spousta různých rozhovorů, situací a také článků, které jsem napsala. A teď konkrétně mám na mysli jeden jediný článek. Je to už nějaký ten pátek, co jsem psala o svých rodičích a svého tatínka nazvala „dinosaurem“…

Myslete si o tom, co chcete, já to prostě vidím takhle. Samozřejmě vysvětlím proč

Tak kde začít, aby to mělo hlavu a patu.. aby to nevypadalo jako samé výmluvy a omluvy a aby vám to alespoň trochu pomohlo udělat si obrázek Začnu asi poděkováním… díky za pomoc s Tracey a díky všem, kteří jste i přes jisté pochybnosti posílali peníze na konto adopce pro všechny děti.

…aneb prohřešky se prostě nevyplácejí nikdy. Ani když je úmysl více než dobrý.

Každý z nás se musí několikrát za den rozhodnout. Děláme malá i velká rozhodnutí a jde nám to jednou lehce a podruhé jen velmi těžko. Jak jste na tom s rozhodováním vy?

Pociťuji zvláštní úlevu, v duši mi zavládl klid a mám pocit smíření. Nikdy bych si nepomyslela, jak důležité a významné pro mě bude říct v duchu „poslední sbohem“ a setřít si slzičku z řas. Přesto, že už jsem nedoufala, mé vroucí přání se splnilo. Mohla jsem se rozloučit…