Zavři pusu nebo ti do ní naprší

Rubrika: Od srdce i od plic, Zdraví

Když z čistajasna dojde na slova rodičů a přitom jste už veliká… 🙂 Zas po nějaké době zdraví Marta.

Myslím, že jsem nikdy ve svém životě nebyla nějak zvlášť moc hezká.

A upřímně, neberu to jako nějaký handicap, protože co mi pamět sahá, snažila jsem se vždycky být spíš chytrá než hezká. Tím nechci říct, že mě míjejí reklamy na krémy proti vráskám ani že si neholím nohy, ale spíš, že jsem se již v raném adolescentním věku smířila s tím, že lidi (teda chlapi :)) koukali zejména na mé kamarádky.

Ne, že bych byla ošklivá. Jen je v mém obličeji nějak všechno moc veliké. Mám veliké oči, veliký nos, velikou pusu a v ní veliké zuby. Prostě, všechno v obličeji mám veliké. Když jsem byla malá, otec se mi poškleboval, že  když otevřu pusu, je doma průvan.  A že riziko, že spolknu lidi okolo, když zívám, je víc než reálné… Pak si budujte sebevědomí, s touto podporou 😀 Ale o tom dnešní zamyšlení nebude.

Otec mi vždycky, když jsem na něco užasle koukala, říkával: Zavři pusu, nebo ti do ni naprší… nesmysl? No jasně. Do včerejška… 🙂

Minulý týden se mi nějak nakupila práce doma i v zaměstnání, takže jsem teď pár nocí po sobě intenzivně ponocovala a nežila úplně zdravě (to znamená, že spím tak 3 hodiny denně, piju jedno kafe za druhým a cpu se čokoládou, prostě nic, co by patřilo do sekce zdravá výživa). Prostě, bez ohledu na doporučení odborníků, zastávám názor, že je v určitých chvílích prostě jen potřeba doplňovat energii a tělo udržet v chodu.

A funguju. Bohužel, doposud jsem nenašla lék na to, jak v takových unavených dnech přestat zívat. Pokud jsem unavená,  moje velká pusa se mi otevírá tak co deset minut… široké, hluboké uáááááááááá…..

Jenže – během již zmiňovaného uáááááááááá jsem včera nějak podivně zvrátila hlavu, za krkem mi luplo a za uchem křuplo a já z ničeho nic nemohla zavřít pusu. Ani ji víc otevřít. Prostě nic. Žádný pohyb. Jen pusa jak vrata. Dokořán otevřená. Možná ještě trochu víc.

„Vyskakujúca sanka…, “ usmála se moje zubařka, která se k nám do vesnice přestěhovala před patnácti lety. A mně ta její slovenská diagnóza přišla v tu chvíli tak směšná, že kdybych měla pusu normálně, budu se chechtat tak, že mi stejně z pantů vypadne… 🙂 Vtipné bylo, když po mě doktorka chtěla, abych jí ještě s vypadlou čelistí povyprávěla, jak se mi to všechno stalo…

Naštěstí to uměla opravit. Chytla mě za ušima, předklonila, zaklonila, divně trhla hlavou a bylo to. Čelist mi naskočila zpět. Ufff. Je to fakt paráda, když se vám v puse potkají horní zuby s dolními.

Na druhou stranu, dnes už chápu, jak mizerná může být situace, před níž mne můj otec odmalička varoval (zavři pusu, nebo ti do ní naprší… :))

I když jsem se totiž snažila z parkoviště k zubařce dostat co nejrychleji, hodně kapek v mé otevřené tlamičce během jedné ze včerejších přeháněk   uvízlo. Fuj.

Proto ponaučení do příštích dnů: na lidi a překvapivé věci zírejte pouze s ohledem na předpovídané počasí a nikdy ne s otevřenou pusou. Jinak vážně  riskujete, že vám do ní naprší.
A to je, věřte mi, opravdu hodně nemilé 🙂

Mějte prima den, vaše Marta

Napsal/a: Marta Procházková

Toto taky stojí za přečtení!

Těhotenství nemusí být jen nejkrásnějším obdobím v životě ženy

V současné společnosti jsou všechny významné životní události vnímané jako velký milník v životě a očekává se, že každý,

Čtu dál →

[Soutěž] Audiokniha Anička a cirkus

Dlouhou cestu na dovolenou si můžete v autě zpříjemnit třeba poslechem audioknihy. 3 tipy pro děti pro vás dnes

Čtu dál →

[Tvoření] Květina z proužků

Květina, kterou si dnes ukážeme, je velmi jednoduchá a zároveň variabilní. Můžete vyrobit několik variant podle toho, která se

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Jarmuschka

    Ano, taky mám velké oči (můj šéf říká, že „hanácké“), velký nos (to prý proto, že jsem se „posmívala“ v dětství babičce), velkou pusu.
    Moji spolužáci říkali, že nemít uši, mám ji kolem dokola hlavy…

    Možná k tomu ta vyskakující sanice patří.
    Já když zívnu, nebo se z plna hrdla zasměju, v pantech mi lupe.
    A když si otevírám pusu na chotě – samozřejmě jen v jeho ordinaci, sedíce na zubařském křesle a čekajíce na ošetření – musím provést takovou malou ústní gymnastiku, abych pusu otevřela dostatečně. A bezpečně.
    Kdybych ji otevřela rovnou, lupne mi v sanici….
    Choť – zubař – mi pusu ještě napravovat nemusel. Já si vystačím sama. Možná to jsou ty doktorské geny v našem rodě….
    😉

  • JanaK

    😀 😀 jééé, řehtám se jak „kůň“, ale zažít bych to nechtěla 😉

  • bamiska

    hezké čtení, nepříjemný zážitek pokud by se stal mě 😀 by mě ani nenapadlo že to fakt jde 😀 😀

  • MarieB

    Ajajaj, úplně vidím scénu z Kameňáku. Soucítím, ale zároveň jsem se pobavila ;-).MarieB

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist