Když máte koně radši než gynekologa :)

aneb co se taky může stát, když se snažíte naplno realizovat v nových oblastech. Zdraví Marta

Když se mi před čtyřmi lety narodila Karolína, rozhodla jsem se odejít ze svého časově velmi náročného zaměstnání. Opravdu nebylo možné, abych neplánovaně v noci skočila do auta a uháněla psát o náhodném nočním požáru kdesi na samotě, účastnila se filmových festivalů a galavečerů a divadelních premiér  a pak se nenápadně vrátila domů, nakojila, přebalila a celý den byla aktivní matkou. Bylo těžké si zvyknout, že do toho kolotoče už nepatřím. A že pokud se chci žurnalistice a psaní věnovat nadále, musím zvolit trochu jiný „obor“.

Dítě a jeho výchova mi za to rozhodně stálo a aby se mi se změnami v životě trochu lépe srovnávalo, dala jsem si dva příjemné úkoly: naučit se činnosti, o kterých jsem vždycky snila: naučit se hrát na klavír a naučit se jezdit na koni.
Na mateřskou dovolenou závazky jak Brno, ne? 🙂

Jenže… zase jsem nedomyslela některé důsledky… 🙂

Jízda na koni mě hrozně bavila. Chtěla jsem přísnou a spravedlivou trenérku, která na mne bude tvrdá a nenechá mě, abych se flákala, ale naučí mě zvládnout techniku „jak pracovat s koněm, aby pod vámi jel“ :-). Manžel tuto dámu už na prvním sezení označil za bachařku. A asi měl pravdu. Po prvním tréninku, kdy jsem se učila dosedat a vysedat do sedla a tlačit přitom paty dolů, jsem měla co dělat, abych vůbec dojela (autem) domů. Krom bolesti sedacích kostí jsem měla na nohou švihance od bičíku, kterým mě trenérka občas hvízla přes paty. To když jsem paty nedržela dole. Já ji za to ještě platila, věříte mi? 🙂

Nově nabytou schopností ovládat koně jsem byla tak nadšená, že jsem úplně zapomněla na program následujících dnů. Vůbec mne  nenapadlo, že mě hned den „po ježdění“ čeká preventivní prohlídka na gynekologii.

Na tu mě upozornil mobil druhý den ráno. Vyskočila jsem a upalovala do ordinace svého gynekologa. Odložila jsem si, vyskočila na příšeru gynekologickou židli a jako vždy jsem se ani trochu netěšila. Doktora mám sice příjemného, ale stejně, prohlídka je taková potupná, však ženský víte 😀

Když jsem dala nohy „na koze“ od sebe a doktor chtěl začít prohlídku, koukl na mne a vydechl: „Ježíšikriste, co to je?“

Neměla jsem tušení, co by jako mělo být.

Zvedla jsem hlavu a koukla na nejhornější část stehen. Byly naprosto modrofialové. Všude. Vypadala jsem v „jistém smyslu“ značně „opotřebovaně“. Nikdy jsem neviděla někoho s tak příšernýma modřinama v oblasti bikin a cítila jsem neodbytnou nutnost vše vysvětlit.
„To mám asi z jízdy na koni,“ hlesla jsem.

Gynekolog se uchechtl a mě přešla chuť cokoliv vysvětlovat.  „Kdybych neznal, paní Procházková, vaši vyřídilku, asi bych sem volal policii a hlásil domácí násilí…“ 🙂
No trapas.

Co dodat?
Gynekolog a kůň prostě nejdou k sobě. A jestli někde jo, nemohli byste mi naň poslat číslo? 🙂

Mějte prima den,
Vaše Marta

Napsal/a: Marta Procházková