Kráska a zvíře je příběhem prosté dívky, která svou čistou duší a velkou láskou k ohyzdnému netvoru zlomí zlé zakletí. Z netvora se stane krásný princ a oba pak spolu žijí na zámku šťastně až do smrti. To ale není vše, co vás v divadle čeká…
Muzikálově pojatá pohádka Kráska a zvíře na prknech Městského divadla v Brně je druhou premiérou v této divadelní sezóně. (První premiérou bylo činoherní představení Mojžíš, o kterém jsme vás již informovali.) Podrobnosti o muzikálu Kráska a zvíře (informace o hudbě, historie představení, herecké obsazení v MdB, …) naleznete zde, není tedy důvod je opakovat.
Na diváka, který toto představení navštíví, čeká pozoruhodný a do jisté míry rozporuplný zážitek. Rozporuplné dojmy vyvolává různá úroveň vizuální a hudební složky muzikálu.
Kráska a zvíře je na pohled velmi zajímavě zpracované představení. Kostýmy (zejména nadpřirozených či začarovaných postav nebo bílé šaty Belly – krásky) okouzlí, zvíře svým vzhledem zase vyděsí (maska vytvářející ohyzdnou tvář je famózní). Umně je zpracováno i pojetí začarovaného zámku, ve kterém ožívá interiér. Na první pohled je iluze téměř dokonalá – divák se ocitá v potemnělém sálu, kde stojí violoncello, křeslo a prostřený stůl. Pozoruje Bellina otce, kterak usedá do křesla, když tu znenadání křeslo ožívá. Divák tak v tuto chvíli dostává odpověď na otázku, zda je to křeslo jen zvláštním kusem nábytku či zda je to herec. A stejně ožívá i violoncello.
Atmosféru představení pomáhají dotvářet i vhodně zvolené světelné efekty. Pohádkový les s vílou je plný barev, které se v jednu chvíli roztančí na stěnách hlediště i přímo mezi diváky. Se zvířetem je zase spojena potemnělá, téměř hrůzu nahánějící scéna.
Vizuálnímu zpracování lze vytknout jen jediné, a to využití stroboskopu. Přerušované blikání světla sice vytváří neobvyklou podívanou, ale neumožňuje sledovat dramatickou scénu (útok rozvášněných vesničanů na zámek zvířete). Navíc po pár vteřinách mohou z blikání rozbolet oči.
Na rozdíl od vizuální stránky je hudební složka představení výrazně slabší, což je u muzikálu podstatný problém. Hudba je velice hlasitá, dalo by se říci i „uřvaná“. Zpěv herců je navíc přebit živým orchestrem, takže slovům až příliš často není rozumět. A je-li rozumět, text písně působí občas plytce a verše lehce nedotaženě.
Pěknému poslechu písní bohužel nepomáhá ani zpěv některých herců. I ti z diváků, kteří nemají hudební sluch, si všimnou, že zpěv místy uchu nelahodí. O to horší dojem udělá představení na diváka s dobrým hudebním sluchem. Například ve své roli Belly jinak půvabná Kateřina Krejčová občas nastoupila později, její hlas byl nepříjemně ostrý, v duetech uchu posluchače rozhodně příjemně neladil, …
Nepříjemné byly i nečekané hlasité zvuky, jako například zařvání zvířete či výstřel z pistole. Kráska a zvíře je prezentováno jako představení pro celé rodiny, ale tyto momenty děti rozhodně neocení. Není divu, že se během představení z hlediště ozývalo poplakávání a ustrašené výkřiky mladších dětí. Děsivé funění skrývajícího se zvířete, ze kterého mrazí v zádech, ocení nejspíše jen starší děti a dospělí.
Zvláštní dojem mohou vyvolat i některé postavy a jejich ztvárnění, například Belliny sestry či Gustava, vesnického náfuky, který se Belle neúspěšně dvoří. Gustav je pojat jako moderní mladík – na hlavě má „číro“, které si neustále hladí, „upravuje“. Působí směšně a v představení má zřejmě za úkol pobavit diváky. S tím ale nekoresponduje jeho zpěv. Předpokládá-li divák, že i zpěv bude komický, že i tady bude Gustav působit jako hlupák, zmýlí se. Postava Gustava tak působí trochu křečovitě a nehomogenně.
I postavy Belliných sester se jeví do jisté míry jako přehnané. Jsou výrazně nalíčené a načesané, mluví afektovaně a někdy místo řeči ječí. V pohádce sice má být viditelný kontrast mezi dobrem a zlem, mezi správným a špatným. Ale Belliny sestry zde nevystupují jako vyloženě zlé, spíše jsou příliš marnivé a rozmazlené. V této souvislosti by tudíž neškodilo například zjemnit příliš výrazný hlasový projev.
Slovní hříčky, kterými sestry své vystoupení občas proloží, ocení spíše dospělí něž dětští diváci. A i mezi dospělými budou mít úspěch jen u těch, kteří mají v oblibě spíše lidovější humor.
Celkově je Kráska a zvíře zajímavým, velmi pěkně vizuálně zpracovaným muzikálem. Na diváka čeká střídání emocí – romantika, vášeň, zoufalství i hrůza (někteří si možná vzpomenou na český film Panna a netvor). Ovšem co se hudby týče, projevuje se zde stejný nešvar jako u jiných současných muzikálů – příliš hlasité pojetí nedovoluje zaposlouchat se do tónů a užít si zpěv. Je to škoda, protože to jinak zdařile zpracované muzikálové pohádce ubírá na kvalitách.
Představení Kráska a zvíře uvádí Městské divadlo Brno.
Napsal/a: Markéta Matlová
