Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
MÁM NEKOJIT?? PRO EMU!!!!
Moje milá Emičko,
posílám ti tohle přáníčko,
aby sluníčko ti zasvítilo,
aby ti už lépe bylo 🙂
Přeju krásné vánoční svátky
tobě,tvé malé a mamince taky.
Přeju ti pohodu a klidné spaní
a každý den ´něco´ k usmívání.
Opatruj se a řádků pár napiš,
ať vím, jak si teď stojíš.
Helena
Milá Emičko, já jsem měla fajnový týden, v práci se mi dařilo a šlo mi to pěkně od ruky. Takže: u mě dobrý :-)) Ráda jsem si přečetla, že jsi byla u nové terapeutky, je fajn, že to bylo příjemný, to je dobře. Je v pořádku, že to říká jinak – z jiného úhlu pohledu, jinými slovy, má jiné zkušenosti – ty si to pak můžeš v klidu srovnat a přerovnat, jak bude vyhovovat tobě.
A „klidnítka“ užíváš? Nepřestala jsi? Pokud je bereš poctivě, už bys to měla cítit, měla bys být trochu klidnější.
Tvoje malá je moc šikovná a statečná. To je moc fajn. Jen se musím přiznat, že nevím, co je Hexa vakcína. Nepamatuju si, že to můj syn dostal. To už je zas něco nového? Nebo to je jen nějaký nový název?
Zatím pa, opatruj se a zase se ozvi 🙂
Za každým mrakem je schované sluníčko :-))
Helena
Ahoj Helčo, jak se máš? Já byla u tý terapeutky. Bylo to příjemný, docela mě to překvapilo. Byla milá, ale taky jakoby přísná. Řekla mi spoustu názorů, možná rad, o kterých vím, ale řekla je jaksi v jiný rovině. Vlastně jsem slyšela stejný nebo podobný teorie a názory na problém z jiných úst a to mi připadalo jako další úhel pohledu. Domluvily jsme se i na další schůzce. Ale „klidnítka“ mi doporučila.
Malá včera dostala první Hexa vakcínu – konečně jsou na skladě – a byla strašně statečná. Měla sice děsně vykulený oči, ale vůbec nezaplakala. Ta mi to ukázala. Kam se na ní hrabu!
Ema
Moje milá Emičko, tenhle pocit důvěrně znám – žít jinde – napadlo mě to taky, stejně jako ty jsem si přála „žít jinde“, jenže ono to má jeden velký háček, i kdybychom žily jinde, stejně tam budeme zase my a zvládnout sama sebe a přijmout sama sebe je jedna z nejtěžších věcí, co znám.
Budeš se s tím muset poprat. A já věřím, že to zvládneš. Bude to dobré. Všechno se spraví a srovná.
Za každým mrakem je schované sluníčko 🙂
Helena
K tomu doktorovi jdu ve čtvrtek. Ona mi volala minulý týden a přehazovala tu schůzku kvůli nemoci. Nechtěla jsem jí říkat, že bych zkusila jiného terapeuta, byla moc příjemná do telefonu. Chjo, jsem jak bez duše. Snad mi ji pomůže najít.
Ty mi pomáháš, Helčo.
Chtěla bych žít jinde. Snad v jiné dimenzi, kde člověk umí léčit bolavou duši nějakým kouzlem. Chtěla bych být na jiné planetě ….. jako Malý Princ.
Ema
Helenko moje, už zas nemůžu spát. Skoro 14 dní usínám až nad ránem, spím tak do 9h a pak stejně, s hlavou pod polštářem, zas přemýšlím, jak moc se mi nechce nic dělat.
A zase sny. Divný, zvláštní. I teď mě to vylekalo:
Byla jsem v lese, sama. Byla tam tma, ale jako bych všechno kolem sebe viděla. Viděla jsem všechnu tu tmu. Divný, ale fakt jsem viděla zřetelně a přesto jsem věděla, že je úplná tma.
Měla jsem strach. Slyšela jsem divný zvuky a cítila jsem se strašně sama. Byla mi zima. Slyšela jsem jak fouká vítr, pomalu. Listy stromů se pomalinku v tom větru třepetaly. Měla jsem pocit, jako že ty listy jsou jak hodiny času, co plynou táhle. Cítila jsem, že čas nic dobrýho nepřináší a nikdy nepřinese. Najednou pocit beznaděje, tísně. A pak ….. se mi u nohy objevila kočka. Černá, jen bílý „ponožky“ měla. Otřela se mi o nohu, posadila se a hrozně upřeně a dlouho se na mě dívala. Měla žlutý oči. Najednou jsem strach neměla. Měla jsem pocit, jakoby mi rozumněla. Jakoby i ona měla nějaký hluboký trápení a chtěla mi ho říct.
Ema
Milá Emičko, jaký jsi dnes měla den? Jak se cítíš?
Já ostuda jsem se tě ani nezeptala, jestli se ti podařilo najít nějakého hodného a vlídného terapeuta – tak se ptám, až teď: máš někoho nového? Pomáhá Ti?
Až budeš mít chuť a čas, dej o sobě vědět.
Pa a opatruj se.
Helena
Emičko, to, že se ti oči plní slzami, patří k dané situaci, nevyčítej si to, pusť to ven. Máš v sobě hodně smutku, tak ho nech odejít…. Víš, já si myslím, že tě ten pláč a smutek hodně vyčerpává, pak se cítíš bez energie, ono taky kde to tělo tu energii má brát? K tomu když přičtu, že se pořádně nevyspíš – nemůže mi z toho vyjít nic jiného, než že to je, jak to je.
Chápu to. Rozumím ti. Cítím s tebou. Ale věř mi, že to přejde. Chce to čas. Ono to přebolí. Naučíš se s tím žít a časem se s tím vyrovnáš. To víš, že mě to taky zlomilo, taky jsem měla velké problémy a taky jsem musela všechno změnit. Ale jde to. Musí to jít. Máš malou, ona je na tobě závislá, potřebuje tě. To sluníčko máš v ní 🙂
Zkus pomalu a postupně zapomenout na všechny vysněné plány. Život ti přinese jiné. Budeš mít jiný nový plány. Časem.
Zase bude dobře, uvidíš. Držím ti palečky.
Helena
Věřím, že jednou příjde den, kdy bude svítit sluníčko i pro mě. Věřím tomu, protože i ty jsi toho důkazem. Jsi pro mě nadějí a vírou, že to opravdu jednou všechno přebolí.
Jen to stéblo, kterýho bych se mohla chytit právě teď, nemůžu najít.
Ema
Milá Helčo, cítím a vím, že máš pravdu v tom, že je zbytečný se trápit pro někoho, kdo o mě vůbec nestojí. Tuhle tvojí větu si já často opakuju, ale i při týhle myšlence se mi pořád zalejvaj oči slzama. Zkouším si užít každou hodinu, protože vím, že tu další tu člověk třeba už nemusí být. Zkouším to, ale…… není den kdy nezabořím tvář do polštáře a bez sil, který nevím, kde hledat, chci všechno vzdát.
I když už se nesnažím pochopit, proč najednou svoje postoje a chování vůči mě úplně změnil, tak si přesto pořád kladu otázku jak je možný, že ho nezajímá ani naše dítě – když se na něj tolik těšil. Tohle mi hlava nezvládá přijmout.
Jak si to dokázala? Jak si dokázala přestat myslet na to žít tak, jak jste si kdysi oba vysnili? I když jsem k sobě (jak zmiňuješ) upřímná, mám otevřené oči, vím, že z minulosti se nic nevrátí, že on by vlastně nebyl dobrej otec pro malou – přesto se mi neulevuje. Strašně toužím poznat, jako ty, tu úlevu a začít CHTÍT žít jinak než jsem si tehdy svojí budoucnost s ním namalovala. Jenže já nechci žít jinak, já to takhle nezvládám, nic mě netěší, všechno je zkličující, všechny činnosti jsou pro mě neuspokojující, v ničem nevidím smysl. Jak mě jeho zrada mohla takhle zlomit? Myslela jsem, že jsem silná, že všechno vydržím. Po vlastních zkušenostech vím, že když příjde trápení nebo žal, i ten si nakonec podá ruku s pochopením a já nakonec tu bolestnou situaci přijmu a naučím se s ní žít. Jenže ono je to teď najednou nějaký jiný. Jako by se čas zastavil a s ním i to očekávaný vysvobození.
Jako by bylo bezvýznamný (o to víc je to pro mě těžší) změnit svou touhu a představu o tom, jak mám žít, když nevidím žádnou příjemnou budoucnost ani v horizontu týdne. Strašně se stydím, že nevidím smysl žití ani v té maličké. Asi pořád necítím, že mě potřebuje.
Ema
Emičko, to je milá zprávička, takže šťáva z mrkvičky to vyhrála 🙂 To je moc fajn. No vidíš, jaký jste holky šikovný. Však vy si s tím poradíte. A bude dobře vám oběma. Těch sluníčkových paprsků bude přibývat, jak malá poroste, bude ti dělat radost každý její úspěch, až se poprvé posadí, až řekne první slovo – pokaždé tě zaplaví vlna radosti. Moc ti to přeju.
Helena