Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
MÁM NEKOJIT?? PRO EMU!!!!
Moje milá Emičko,
posílám ti tohle přáníčko,
aby sluníčko ti zasvítilo,
aby ti už lépe bylo 🙂
Přeju krásné vánoční svátky
tobě,tvé malé a mamince taky.
Přeju ti pohodu a klidné spaní
a každý den ´něco´ k usmívání.
Opatruj se a řádků pár napiš,
ať vím, jak si teď stojíš.
Helena
Helčo, jsem jak ………. z drtičky. Vážně ti můžu napsat, co se událo? Nemám ale zatím moc síly.
Jako když ti někdo prorve hruď a mačká studenou rukou srdce na padrť.
Ema
Milá Emo, hledám tu nové řádky od tebe :-)) Kde tě mám?
Jak dopadlo to jednání u soudu? Jsi v pořádku?
Až budeš mít chvíli, ozvi se mi.
Posílám ti povzbuzení a pohlazení.
Za každým mrakem je schované sluníčko :o))
Helena
Milá Emičko, nebuď smutná, už začíná jaro, otepluje se a sluníčko už se začíná probouzet, zase bude dobře. Uvidíš. Zlepší se to. Bude ti líp na těle i na duši. Sluníčko a teplo společně dokážou divy :o)
Když se na tebe malá směje, zkus se na ni usmát také :-)) Nemrač se. Pokus se o úsměv – aspoň maličký úsměv 🙂
Nejsi zbytečná. Tak to není. Ztratila jsi JEN jednu součást tvého života, neztratila jsi všechno! Máš rodiče, jsi jejich dcera a sama máš holčičku, jsi maminka. Máš spoustu nádherných a cenných lidí kolem sebe. Mám kolegyni v práci, která nemá nikoho – myslím z rodiny, maminka jí zemřela a sourozence nemá. Jsi na tom mnohem lépe…
Tak Emičko, hlavu vzhůru. Zase bude dobře :-))
Budu na tebe myslet, ať to jednání ve středu proběhne hladce. Posílám ti pohlazení. Drž se.
Helena
Ahoj Helčo,
dnes ráno jsem zas nebyla ve svý kůži. Měla jsem děsivý sny, čeká mě ve středu první soudní jednání a já neumím myslet na nic pozitivního. Malá se na mě smála (i když byla pokaděná až za ušima), ale já se na mračila i na ní tak, že začala brečet. Bylo mi to líto. I mě začly téct slzy a neměla jsem na nic sílu. Seděla jsem na posteli a brečela. Připadám si zbytečná a neužitečná. Šla jsem s kočárkem na procházku, ale nechtělo se mi mezi lidi, tak jsem byla za chvilku zpátky. Pořád přemýšlím, co dál. Už se mi nechce chodit ani k našim, ale ani nemůžu být sama. Jsem jak v bludnym kruhu. Klidnítka ani terapie nijak extra nezabírá, cítím, že si všechno zlé musím prožít do konečků prstů. Nechci být na sebe tak přísná, já jen neumím vidět radost jako ostatní. Kde mám najít něco malého, třeba i všedního, obyčejnýho, něco, abych se mohla na malou usmívat jako ona na mě.
Ema
Milá Emo, přeji ti dobré ráno a pěkný den.
Posílám ti pozdrav a pohlazení.
Dej vědět, jak ti je
a jak roste malá.
Pa a opatruj se.
Helena
Moje milá Emičko, myslela jsem na tebe tento týden několikrát (jak ti asi je a jestli je to už lepší). Měla jsem v práci kalup, tedy fofr a malej byl nemocný, tak jsem toho měla taky nad hlavu. Ale teď už zas bude dobře :o) Malej už je v pořádku, poletuje po bytě a má hlad, takže to je dobré znamení.
Moc mě mrzí, že je to pořád stejné. Doufala jsem, že se to zlepší alespoň o krůček. Znám tenhle začarovaný kruh – není mi dobře, nikam se mi nechce, jsem sama a přitom se cítím zoufalá a opuštěná. Rozumím ti. Chápu, že jste z toho už všichni unavení (ty i tvoji rodiče), ono je to vyčerpávající, nejhorší asi je ten nedostatek spánku a když chybí vnitřní klid, je to žití takové „na pytel“. Je potřeba ten pomyslný kruh přetnout. Musíš z něho ven. Podle mého názoru potřebuješ následující kombinaci: vnímavého terapeuta nebo terapeutku, vhodná „klidnítka“ – na nějaký čas, na přechodnou dobu, pak potřebuješ víru, že to dokážeš překonat a že se s tím dokážeš vypořádat, no a v neposlední řadě povzbuzení, že zase bude líp a dobře. Nenech se zlomit jednou špatnou zkušeností. Zkus vstát a jít dál. Ono to přebolí, chce to čas, já to dobře vím.
Držím ti palečky. Opatruj se.
Helena
Helčo,
já to pořád nezvládám. Jsem doma sama, pořád sama. Trápí mě to, ale na druhou stranu …. nechci nikoho vidět. Nechci nikomu vyprávět jak mi je, jak mi nechutná jíst, jak nespím. Netoužím po soucitu, proto ani nikam nechodím, byl by smutek na mě vidět. Jezdím jen k našim, ale už z toho mám ponorku. Oni jsou už tady vyčerpaní. Trápím sebe i je. Nic nedělám dobře. Každý den je stejnej, nevidím rozdíly mezi prac. dnem a víkendem. Děsí mě to.
Čeká mě první soudní řízení příští týden. Možná proto to na mě zas padá.
Ema
Milá Emičko, my jsme měli včera pěkný den, náš dědeček měl narozeniny, tak jsme jeli mu popřát, mlsali jsme dobroty – věnečky a kremrole, malej dědovi vyprávěl takový ty krásný dětský naivní vtipy a děda se smál, až se za břicho popadal 🙂 U našich bylo i pěkné počasí, sluníčko svítilo celý den, sníh už mají pryč, všechno roztálo. Jaro se po malých krůčcích blíží :-))
Dnes máme před sebou velký kus práce – malej má spoustu úkolů do školy (má čtení, pak se má naučit básničku a příklady z matiky), mě čeká hromada prádla – jedna hromada na žehlení a druhá hromada na praní.
Emičko, neboj se, zvládneš to, překonáš tohle ošklivé období a zase ti bude dobře. Myslím na tebe a posílám ti pohlazení a povzbuzení. Držím ti palečky, aby ti už bylo líp. Přeji ti pěkný den. 🙂
Helena
Pověz mi, jaký jste měli s malým den. Mě ani sluníčko, co dnes ráno svítilo, nedonutilo vstát veseleji. Bojím se, že to neskončí.
Děkuju za to pohlazení, přineslo aspoň jednu pozitivní myšlenku.
Ema
Milá Emičko, už tady netrpělivě vyhlížím tvoje řádky, pořád na tebe myslím, rozumím, to víš, že ti rozumím, cítíš to správně. Já vím, že je to pro tebe těžký období. Ale stejně tak vím, že tím musíš projít a pak ti bude líp. A potom zase bude dobře. Uvidíš, že to tak bude. Že zase bude dobře.
Jinak – souhlasím s terapeutkou, také bych ti doporučila klidnítka (i když já nejsem lékař). A je pravda, že jsou takové druhy, které nijak neovlivní tvou péči o malou – já jsem toho živým důkazem 🙂 Chce to jen dobře zvolit, chce to pečlivý výběr s ohledem na všechny skutečnosti (tvoje pocity, tvoje trápení, malé děťátko atd.atd.).
Emičko, nevím, jestli jsme si psaly o tom, že je ženatý, myslela jsem, že ne, ale je fakt, že už jsme toho napsaly hodně a já se zpátky nevracím – asi bych měla, zalistovat a pročíst ještě jednou. Je to složitý, vždycky je to složitý – mezilidský vztahy jsou komplikovaný a někdy je člověk jako ztracený. Já to moc dobře vím. Jen bych si přála, aby ti už bylo líp, aby ses od toho oprostila.
Moc ti držím palečky. Posílám ti pohlazení. Kdyby to šlo, vzala bych tě do náruče a pofoukala tvoje bolístky. Drž se.
Helena