Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
MÁM NEKOJIT?? PRO EMU!!!!
Moje milá Emičko,
posílám ti tohle přáníčko,
aby sluníčko ti zasvítilo,
aby ti už lépe bylo 🙂
Přeju krásné vánoční svátky
tobě,tvé malé a mamince taky.
Přeju ti pohodu a klidné spaní
a každý den ´něco´ k usmívání.
Opatruj se a řádků pár napiš,
ať vím, jak si teď stojíš.
Helena
Milá Emo, včera jsem ti neodpověděla na otázku: jaký chvíle mi byly nejtěžší? Musím se ti přiznat, že jsem nad tím takhle nikdy nepřemýšlela a tvoje otázka mě docela zaskočila. Pro mě to bylo těžký vždycky v tu danou dobu, kdy jsem měla problém a ten mě trápil. Časem se z toho člověk dostane, nějakou dobu je klidné období a pak přijde zas něco jiného…
Citlivé duše to mají v životě těžší, jsou zranitelnější a trápí se věcmi, které jiní lidé dokáží hodit za hlavu. Já to nedokážu, vždycky se trápím a to trápení si prožiju naplno se vším všudy, srovná se to vždycky časem (a jenom jednou jsem použila léky, to jsou dva roky zpátky, bylo to na přelomu roku 2006/2007). Čas zahojí všechna trápení. Zahojil to moje, zahojí i to tvoje, věř mi.
A sama nejsem 🙂
Ani ty nejsi sama!
Máš dceru. Máš maminku.
A ještě máš mě.
A taky předpokládám, že máš nějakou hodnou kamarádku nebo kamaráda. A určitě se najde nějaká hodná sousedka nebo soused…
Helena
Moje milá Emo, já jsem to s malým měla trochu jinak než ty, já jsem si ho moc přála a dlouho jsem na něj čekala, když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, vznášela jsem se štěstím.
Pravdou je, že po porodu jsem trochu znejistěla, měla jsem zdravotní potíže (způsobila mi je při porodu nezkušená doktorka) a to mě na několik měsíců „vykolejilo“, musela jsem na transfuzi, následně operaci atd.atd. Nebylo to nic pěkného. ALE všechny rány se zahojily (i ty uvnitř, i ty zvenku). A hlavně – chlapeček byl v pořádku a zdravý. To pro mě bylo důležitější než to, že já jsem na kaši…
Ten můj klouček byl jako miminko zlatý, přes den hodně spinkal – dvě hodiny dopoledne, dvě hodiny odpoledne, řešila jsem s ním (zaplať PánBůh) jen ty běžné věci – zaražené větry, bolení bříška, to pak vymizelo, jakmile se začal sám pohybovat, otáčet a sedět a byl klid až do 8.měsíce, kdy mu začaly růst zoubky, to jsme si užili… myslím, že jsi citlivá osůbka a všechno intenzivně prožíváš, já jsem taky měla strach, když plakal a já nevěděla, jak mu v tu chvíli pomoct a pokaždé jsem se bála, aby nebyl nemocný. Strach je pro maminky přirozený jev. Já se o něj bojím pořád. Jen se to snažím ovládat a trochu usměrňovat rozumem.
Vždycky jsem si vzpomněla na svou kolegyni z práce, která měla oblíbené rčení: „Český holky a švédská ocel vydržej úplně všechno!!“
Hlavu vzhůru, bude líp. Věř mi. Už jsem velká holka 🙂
Helena
Neboj se zvednout oči nahoru,
uvidíš tam sluníčko a modré nebe,
ucítíš i mou podporu
a v teplé změní se, co teď zebe.
Život proudí ti žilami
a voda odplaví ten smutek,
staly jsme se matkami
a to je ten nejkrásnější skutek.
Helena
Děkuju. To přáníčko si budu šeptat až se zas budu dívat v noci na měsíc a hledat tu mojí hvězdu. Chtěla bych zamávat i té tvojí.
Ema
Malé jsou opravdu 3m a vím, že od ní zatím nemůžu očekávat ani to, že mi dá najevo, jak mě potřebuje. To mě taky trápí, ale chápu to, musím si trpělivě počkat.
Jak dlouho jsi byla na malého sama? Jaký chvíle ti byly nejtěžší? Já se bojím nemocí. Bojím se vlastně všeho.
Ema
Tak krásně píšeš a já cítím tvojí podporu,
tak krásně píšeš.
Často bojím se víčka zvednout nahoru.
Zatím jen smutek proudí mi žilami,
jak voda mezi kameny,
jak voda co mění tvar skály,
jakoby tepny mi v srdci popraskaly.
…
Ema
Pro Emu
Přáníčko
Přeji Ti krásu ticha,
slávu slunečního světla,
tajemství pološera,
moc plamene,
sílu vody,
přeji ti zázrak požitku života.
Přeji ti dobro a schopnost svobody
a nejvíc ze všeho ti přeji odvahu.
Ta už se obyčejně postará o to ostatní.
Helena
Pro Emu
Koukám na internet, zprávičku hledám,
jestli píšeš a hlásím – já to nevzdám 🙂
Můžeš psát cokoliv, vesele i smutně,
přečtu si, promyslím a nabídnu rámě.
Helena
Pro Emu
A ještě k tý kojenecký vodě, je jeden druh Dobrý vody, která má na etiketě napsáno, že je vhodná pro přípravu kojenecké stravy. To by ses musela podívat a přečíst si to. Jsi dobrá, že jsi jela. Je dobře, že jsi to zkusila. Příště už to půjde líp. Určitě to půjde líp, uvidíš.
A k pohádkám – nemám, co dodat – taky se mi lesknou oči, někdy víc, někdy míň, ale slzím u nich často 🙂 Na tom není nic špatnýho 🙂
Helena
Nespěchej tolik, až bude malá chodit do školy, začnou povinnosti, domácí úkoly, písemky, diktáty, taky to není žádnej med. Pro mě bylo nejkrásnější období, když malýmu bylo mezi 2. a 3. rokem, to byla nádhera, už jsme se spolu domluvili, běhal za mnou jako ocásek a všechno chtěl dělat se mnou a pořád se ke mě tulil, byla to fakt nádhera 🙂 To všechno tě čeká a bude to krásný! Uvidíš!
Tohle „miminkovský“ období je těžký, já vím, nenuť se do ničeho, když to tak necítíš, tak to nech být, nenimrej se v tom, nikde není napsaný, že to tak musí bezpodmínečně nutně být. Já byla taky často na rozpacích a nevěděla si rady, u miminek je to fakt obtížný. Někdy jsem ho jen chovala, nosila po bytě, někdy jsem ho dala do kočárku a kolíbala ho sem a tam v předsíni. Vydrž. Bude to lepší. Ono to její bříško na ten Nutrilon není zvyklý, taky potřebuje čas. Teplá voda určitě pomáhá, to máme vyzkoušený. Ale ve velký vaně jsem malýho nekoupala. Koupala jsem ho v malý vaničce, měl tam podložku, tak že zadeček a bříško měl v teplý vodě a nožičky jsem mu tiskla kolínkama k bříšku. Já si myslím, že je malá ještě hodně maličká (jsou jí 3 měsíce?) na velkou vanu, i když zas je fakt, že když tam budeš s ní, ležela by ti na břiše a hověly byste si obě, s trochou šikovnosti by to asi šlo. Zkoušej a neboj se. Bude to dobré.
Za každým mrakem je schované sluníčko 🙂
Věř mi.
Helena