Nemocniční deníček

Rubrika: Kam nechodí slunce...

Tak přísahám, že psát jsem nechtěla, ale na požádání suodal, ať své zkušenosti nějak sesumíruju do článku, mě tu máte znovu. Slibuji, že to bude krátké, abych řekla pravdu, nevím co napsat, co nevíte, aby vás to zaujalo. Tak otvírám náš soukromý deníček a nechám vás nakouknout…

9. srpna – příjemný pobyt v nemocnici s taťkou na ultrazvuku (psal taťka) – byl jsem se na tebe s maminkou podívat a stále nevíme, jestli jsi kluk nebo holka, viděl jsem tvé pohyby, pořád jsi sebou mlelo miminečko naše, máš přes dvacet centimetrů a hlavičku prý 4 cm – byl to nádherný pocit, který se neopakuje, moc se na tebe těšíme.

16. 2. – další příjemný pobyt zatím nic netušící (taťka píše)
– Maminka je s tebou od 7 hodin v porodnici a doktoři pracují na tom, aby jsi se narodilo dnes, maminka se bojí bolesti, tak se naroď dnes a rychle.
– Honzíku, tak jsi konečně mezi námi, maminka si teda vytrpěla, ale byla moc šikovná a statečná, máš nejlepší maminku na světě, narodil jsi se 13.27 a vážíš 3 950g a měříš 53 cm, jsi krásný chlapeček s černými vlásky… Odvezli nám tě do Motola a budou tě operovat. Mamina pořád pláče a bojíme se o tebe, nemáš totiž dírku na kakání… Miluju tě a drž se chlapáku.

17. 2. Taťka mi do nemocnice přinesl slůňátko, ať mám na muchlání někoho u sebe, když tu nemám tebe, moc mi tu chybíš, je to pro mě jak černá díra.
Volala jsem do nemocnice-  jsi po operaci, museli ti udělat vývod, odpojili tě od dýchacího přístroje, jsi šikulka, zvládnul jsi to na jedničku. Tak ráda bych byla u tebe a svírala tě v náručí, posílám ti pusinku, krásně spinkej. Je tu moc lidiček, co ti drží palečky a mají tě moc rádi, kluci viděli tvé fotečky a moc se jim líbíš.

18. 2. Volala jsem do nemocnice – máš u sebe moc milou sestřičku, hezky prý papáš, zítra mě za tebou pustí, tak moc se na tebe těším.

19. 2. (píše taťka)
Tak jsem maminku odvezl za tebou do Prahy, aby jsi ji měl u sebe, jsi krásný kluk Jeníčku, loučení bylo těžké.

20. 2. (taťka)
Byl jsem za vámi, přeložili vás na normální pokoj, tam se už o tebe stará maminka, bojí se přebalování a měnění pytlíčků, ale určitě to zvládne.

21. 2.  (taťka)
Dneska jsme za tebou byli i s bráškama, chovali si tě, moc jsi se jim líbil, taky jsi se na ně hezky smál.

13. 5. (taťka)
Dnes jsem tě odvezl do Motola. S maminkou jdete na vyšetření a budete tam dva dny, už ted mi tu strašně chybíte, zvládej to tam s maminkou.

15. 5. (taťka)
Jedu si pro vás, nemůžu se dočkat, až tady budu slyšet pláč, smích…

26. 5.
Miláčku, nestíhám psát, v nemocnici jsme to zvládli docela dobře, ještě že tam mají i kočárky na uspávání, probírání z anestézie bylo šíííílené, moc jsi plakal, mlátil ručičkama kolem sebe, já nad tebou brečela… Týden doma nám trvalo, než jsi se z toho srovnal, směješ se už nahlas, to je tak krásný.

22. 11.
Nestíhám psát, jsem ostuda. V září jsme se nastěhovali a hned druhý den jsme nastupovali do nemocnice, kde ti vyšili prdelku, operace trvala 6 hodin, ale zvládnul jsi to líp, než jsem čekala. Vždycky mám takový strach,  jak to tam budem zvládat.

23. 1.
Sluníčko moje,  17. tě znovu operovali. Byla to úprava prdelky, tak teď ji máš hezkou jako každý jiný. Opět jsi špatně snášel narkozu a trochu jsme se spolu poprali, ale jinak pobyt docela šel, jen ten čas tam utíká tak pomalu…

3. 3.
Tak 20. 2. jsme nastoupili zase do Motola. Snad už na poslední operaci, zanořovali ti stomii, 5 dní jsi nemohl nic jíst, krmili tě jen umělou výživou, kterou jsi měl zavedenou do žíly na krku a kvůli tomu tě i na spaní a když jsem tě nehlídala, přivazovali. Byly krušné chvilky, ale máme to za sebou a to je důležité… Po operaci jsi kakal hned druhý den, jaký to nezvyk 😀  Desátý den nás pustili domů… doma následovaly rotaviry uááá…

No tak jsem to nedodržela, je to dlouhé, ale mohlo být i hůř – mohla jsem Vám to opsat celé, nejen pobyt v nemocnici. A to by jste u toho usnuly, o pobytu v nemocnici jsem psala i článek, který vyšel asi před měsícem s názvem Motol!!!. Bylo to o pohledu z druhé strany a poděkování sestřičkám… Pobyt je vždycky nepříjemný, ale vlastně je to cesta, pomoc těm našim sluníčkám a my máme to štěstí, že v dnešní době můžeme být s nima…

Také bych zde připsala názor na poplatky na nemocnici – samo zřejmě by se mi líbilo, kdyby to bylo poskytováno zdarma, a tak nějak by to člověk i očekával. Ale za to, že mohu být u svého dítka a dostanu postel a třikrát denně v Motole chutné jídlo, mi těch 60 Kč nepříjde moc. Je mi jasné, že tohle stejně zdravotnictví nezachrání, to se musí začít někde jinde… Jinak mě třeba po porodu dali na nadstandartní pokoj a nemusela jsem ho platit… byli hodní a moc hezký přístup…

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v dubnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse V nemocnici s dětmi nebo do 29. 4. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Bamiska

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Heidi, děvčátko z hor

Tentokrát si představíme 3 retro knihy z kolekce Cesta časem s Albatrosem, která vyšla při příležitosti oslav 70. let výročí nakladatelství

Čtu dál →

Pro dítě vybírejte pouze bezpečné plavecké pomůcky

S nadcházející letní sezónou je nutné vybrat nejen krásnou dovolenou u vody, ale také kvalitní plavecké pomůcky pro vaše děti.

Čtu dál →

Tip na výlet: Sportovně-rekreační areál Vrchbělá v Bělé pod Bezdězem

Rádi zdoláváme rozhledny a jedna taková nás zavedla do sportovně-rekreačního areálu Vrchbělá v Bělé pod Bezdězem. Netušili jsme, jak to

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (26 vyjádření)

  • bamiska

    Markétko kdyby jsi chtěla tak jsem sepsala i článeček o stomii který najdeš zde
    http://www.vasedeti.cz/zdravi/onemocneni/zivot-se-stomii/

    kdyby jsi si chtěla s někým popovídat nebo cokoliv piš na kufmi@seznam.cz měla jsem stejný problém a nikde nikdo s kým bych popovídala, nebo zjistila fígle jak na to…na operaci držím palečky a věřím že vše dopadne dobře…

  • Anonymní

    Dobrý den. Tak zde konečně nacházím někoho s podobným příběhem jaký mám já. 4.3. 2011 se mi narodila krásná holčička. Na první pohled zdravá. Ovšem všechno začalo když jsem se ji snažila nakojit. Do hodiny všechno vyzvracela. Poté co se mi konečně podařilo přesvědčit lékaře, že s ní není něco v pořádku, odvezli ji na vyšetření. Ten den ji hned dvezli do nemocnice do ostravy a mně z porodnice po mé žádosti propustili. Operována byla 3. den po narození, pamatuji si ten pohled na ni, jak byla v umělém spánku sotva hodinu po operaci, když jsme přijeli za ní… Po celou dobu mnou cloumala beznaděj. Také díky tomu, že jsem nevěděla co bude dál, neměla jsem kontakty na podobně postižené děti. Dnes je nám 7 měsíců a příští týden jedeme na kontrolu, kde se bude provádět i rentgen. Držte mi pěsti, at už je to v pořádku a můžeme si odbýt druhou a snad už poslední operaci a konečně žít jako zdravá rodina. Markéta

  • i já jsem pro bamisky deníček :)..píše krásný články plný dojetí,smutku,ale i radosti :)..opravdu jejich deníček je krásně napsanej a mě měkotě vehnal slzy do očí..a nejen tenhle článek,ale vesměs všechny její články..ať jsou na téma bolest,trápení,tak i ty který jsou radostným tématem 🙂

  • Lobuji za tenhle příspěvek od Bamisky………….příspěvek je plný lásky, plný smutku i radosti…………..den narození dítěte má být nejkrásnějším okamžikem dvou milujících lidí, určitě u nich byl, i když se vyskytly nemalé potíže, které zvládají bravurně jako nejlepší rodina, co znám 🙂

  • Lobuji za tento článeček, plný osobních a krásných slovíček ze života Bamisky a její rodiny.
    Všechny tu píšeme o svých pocitech, ale „deníček“ je pro mě něco neuvěřitelně krásnýho obr pohlazeníčko po duši, protože do něj píše Bamiska i její manžel.
    Četla jsem ho snad 3x a pokaždé mi slovíčka jejího „taťky“ 🙂 rozslezeli oči…je v nich tolik citu a lásky, kterou umí dát najevo 🙂

  • bamiska

    jsem ráda, že se mi podařilo vám vehnat slzičky do očí ač to nebylo v plánu 😀 ale vám se to podařilo mi to krásně vrátit u každého vašeho komentáře a krásných slovíček jsem je měla zase v očích já…děkuju moc

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist