S nádorem jsme se nakonec poprali

Rubrika: Kam nechodí slunce...

sad_boy_in_hospital„Vaše miminko má zřejmě v bříšku nádor.“ Nic horšího jsem v životě neslyšela… Jako by mi někdo podrazil nohy a bral mi to nejcennější co mám…


Kuba se narodil o měsíc dříve, porod nebyl moc růžový, syn byl obličejem nahoru, nedýchal…
Apgar 5-7-7… Ale to byl jen začátek našeho velikého bojovníka!
Dva týdny před 1. narozeninami začal Kuba zvracet a my pro jistotu ihned jeli na pohotovost.
Tam se ukázalo, že jen něco špatného snědl, avšak pozdější náhodný ultrazvuk ukázal, že to moje malinké a bezbrané miminko má v bříšku něco, co tam být nemá. A tak nás doktorka poslala ihned na onkologii do Motola. Seděli jsme v dětské herně, kde si hrály děti bez vlásků, tatínkové s nimi blbli a já se bála, že se i nám nemocnice stane druhým domovem.
Diagnóza nezhoubného nádoru nám všem podlomila kolena. Brečela jsem a tiskla k sobě Kubu. Tak moc jsem si přála, aby to už všechno bylo za námi.
KubaOn nevěděl, co se děje a začal se smát. Tak strašně krásně se smál. Ale já to nedokázala, byla jsem jak tělo bez duše, myslela na vše špatné, co by se jen mohlo stát. V tu chvíli mi největší oporou byl přítel, který mě donutil se na všechno dívat trochu pozitivněji. O týden později nás čekala magnetická rezonance, která lymfangiom potvrdila. Najednou jako by se mi trochu ulevilo, že se nejedná o nic horšího a že se nádor dá operativně odstranit. Den před operací, i onen den D, byl pro nás strašně náročný, stejně tak i pohled na spící, připoutané a na přístrojích připojené miminko. Doktorům se naštěstí povedlo odstranit celý, asi 10 centimetrů velký nádor, který prorůstal střevem, takže došlo i na ostranění kousku střeva.
Operace trvala 2,5 hodiny a o tom, co jsme s přítelem prožívali, se ani nedá mluvit, ale když se konečně probral, byli jsme šťastní…
Syn po operaci hodně plakal, nespal a já se od něj nesměla ani na krok hnout, hodně se na mně upnul, ale zvládli jsme to!
Za dva dny už nemusel být napojený na monitory, třetí den lezl po zemi a pátý den jsme šli z motolské JIPky domů. Dnes bych (až na tu jizvu pod pupíkem) neřekla, že mu kdy něco bylo. Dělá nám opravdu jen samé radosti.
V srpnu to budou dva roky, čas letí jako blázen a já každý den děkuji, že vše dopadlo dobře.
A tak bych touto cestou chtěla poděkovat všem sestřičkám z chirurgické JIP v Motole, které nám opravdu moc pomohly, a povzbudit všechny maminky, jejichž děti mají podobné trápení, aby se vždy na tento problém zkusily dívat tak moc pozitivně, jak jen to jde, a aby byly kvůli svým dětem silné!!!

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v dubnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse V nemocnici s dětmi nebo do 29. 4. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Bublais

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • zajímavý článek

  • Králíček4

    Bublais,jak už psali ostatní,ještě že to dopadlo tak a nádor byl nezhodný.Malej je šikulka a držíme palečky,aby už bylo jen dobře.Svoji smůlu v životě si snad již vybral najednou.

  • Anonymní

    Všem vám moc děkuju, vůbec jsem nepočítala s komentáři, natož se slzičkami! Ještě jednou díky, Kuba je od Března uznán zdravím, a my jen doufáme, že se mu nádor nevrátí. Hezký den a ještě hednou díky

  • Lien

    Bublais, taky jsem měla slzy v očích, opravdu pěkně napsané a přeju, aby už měl malý Kuba to zlé vybráno a vy také….

  • bamiska

    tak jsem to četla jedním dechem a brečela jsem u toho, jsem moc ráda že jste to zvládli a měli jste to štěstí že nádor byl nezhoubný….a souhlasím s tebou některé sestřičky na chirurgii v Motole jsou andílci…..hodně zdravíčka co života a už žádné takové trápeníčko

  • Bublais, zaplať Pán Bůh, že ten nádor byl nezhoubný a že máš doma obrovského bojovníka!!!!

    Jsou to opravdu krušné chvilky jak pro rodiče tak pro ty naše miláčky.
    Když už musí být na světě nemoci, tak proč se nevyhýbají dětem?!

    I když měl Kubík takový nešťastný start do života, tak mu přeji, aby si ty bolístky vybral právě tímto startem a už nic špatného ho nikdy nepotkalo.

    Děkuji za krásně a citlivě napsaný článek 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist