Nemocniční deníček

Rubrika: Kam nechodí slunce...

Tak přísahám, že psát jsem nechtěla, ale na požádání suodal, ať své zkušenosti nějak sesumíruju do článku, mě tu máte znovu. Slibuji, že to bude krátké, abych řekla pravdu, nevím co napsat, co nevíte, aby vás to zaujalo. Tak otvírám náš soukromý deníček a nechám vás nakouknout…

9. srpna – příjemný pobyt v nemocnici s taťkou na ultrazvuku (psal taťka) – byl jsem se na tebe s maminkou podívat a stále nevíme, jestli jsi kluk nebo holka, viděl jsem tvé pohyby, pořád jsi sebou mlelo miminečko naše, máš přes dvacet centimetrů a hlavičku prý 4 cm – byl to nádherný pocit, který se neopakuje, moc se na tebe těšíme.

16. 2. – další příjemný pobyt zatím nic netušící (taťka píše)
– Maminka je s tebou od 7 hodin v porodnici a doktoři pracují na tom, aby jsi se narodilo dnes, maminka se bojí bolesti, tak se naroď dnes a rychle.
– Honzíku, tak jsi konečně mezi námi, maminka si teda vytrpěla, ale byla moc šikovná a statečná, máš nejlepší maminku na světě, narodil jsi se 13.27 a vážíš 3 950g a měříš 53 cm, jsi krásný chlapeček s černými vlásky… Odvezli nám tě do Motola a budou tě operovat. Mamina pořád pláče a bojíme se o tebe, nemáš totiž dírku na kakání… Miluju tě a drž se chlapáku.

17. 2. Taťka mi do nemocnice přinesl slůňátko, ať mám na muchlání někoho u sebe, když tu nemám tebe, moc mi tu chybíš, je to pro mě jak černá díra.
Volala jsem do nemocnice-  jsi po operaci, museli ti udělat vývod, odpojili tě od dýchacího přístroje, jsi šikulka, zvládnul jsi to na jedničku. Tak ráda bych byla u tebe a svírala tě v náručí, posílám ti pusinku, krásně spinkej. Je tu moc lidiček, co ti drží palečky a mají tě moc rádi, kluci viděli tvé fotečky a moc se jim líbíš.

18. 2. Volala jsem do nemocnice – máš u sebe moc milou sestřičku, hezky prý papáš, zítra mě za tebou pustí, tak moc se na tebe těším.

19. 2. (píše taťka)
Tak jsem maminku odvezl za tebou do Prahy, aby jsi ji měl u sebe, jsi krásný kluk Jeníčku, loučení bylo těžké.

20. 2. (taťka)
Byl jsem za vámi, přeložili vás na normální pokoj, tam se už o tebe stará maminka, bojí se přebalování a měnění pytlíčků, ale určitě to zvládne.

21. 2.  (taťka)
Dneska jsme za tebou byli i s bráškama, chovali si tě, moc jsi se jim líbil, taky jsi se na ně hezky smál.

13. 5. (taťka)
Dnes jsem tě odvezl do Motola. S maminkou jdete na vyšetření a budete tam dva dny, už ted mi tu strašně chybíte, zvládej to tam s maminkou.

15. 5. (taťka)
Jedu si pro vás, nemůžu se dočkat, až tady budu slyšet pláč, smích…

26. 5.
Miláčku, nestíhám psát, v nemocnici jsme to zvládli docela dobře, ještě že tam mají i kočárky na uspávání, probírání z anestézie bylo šíííílené, moc jsi plakal, mlátil ručičkama kolem sebe, já nad tebou brečela… Týden doma nám trvalo, než jsi se z toho srovnal, směješ se už nahlas, to je tak krásný.

22. 11.
Nestíhám psát, jsem ostuda. V září jsme se nastěhovali a hned druhý den jsme nastupovali do nemocnice, kde ti vyšili prdelku, operace trvala 6 hodin, ale zvládnul jsi to líp, než jsem čekala. Vždycky mám takový strach,  jak to tam budem zvládat.

23. 1.
Sluníčko moje,  17. tě znovu operovali. Byla to úprava prdelky, tak teď ji máš hezkou jako každý jiný. Opět jsi špatně snášel narkozu a trochu jsme se spolu poprali, ale jinak pobyt docela šel, jen ten čas tam utíká tak pomalu…

3. 3.
Tak 20. 2. jsme nastoupili zase do Motola. Snad už na poslední operaci, zanořovali ti stomii, 5 dní jsi nemohl nic jíst, krmili tě jen umělou výživou, kterou jsi měl zavedenou do žíly na krku a kvůli tomu tě i na spaní a když jsem tě nehlídala, přivazovali. Byly krušné chvilky, ale máme to za sebou a to je důležité… Po operaci jsi kakal hned druhý den, jaký to nezvyk 😀  Desátý den nás pustili domů… doma následovaly rotaviry uááá…

No tak jsem to nedodržela, je to dlouhé, ale mohlo být i hůř – mohla jsem Vám to opsat celé, nejen pobyt v nemocnici. A to by jste u toho usnuly, o pobytu v nemocnici jsem psala i článek, který vyšel asi před měsícem s názvem Motol!!!. Bylo to o pohledu z druhé strany a poděkování sestřičkám… Pobyt je vždycky nepříjemný, ale vlastně je to cesta, pomoc těm našim sluníčkám a my máme to štěstí, že v dnešní době můžeme být s nima…

Také bych zde připsala názor na poplatky na nemocnici – samo zřejmě by se mi líbilo, kdyby to bylo poskytováno zdarma, a tak nějak by to člověk i očekával. Ale za to, že mohu být u svého dítka a dostanu postel a třikrát denně v Motole chutné jídlo, mi těch 60 Kč nepříjde moc. Je mi jasné, že tohle stejně zdravotnictví nezachrání, to se musí začít někde jinde… Jinak mě třeba po porodu dali na nadstandartní pokoj a nemusela jsem ho platit… byli hodní a moc hezký přístup…

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v dubnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse V nemocnici s dětmi nebo do 29. 4. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Bamiska

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Houbeles musicus

Taky máte léto a prázdniny spojené kromě koupání a táborů s výpravami na houby? Pro všechny houbaře s hravou

Čtu dál →

Recenze: Konec zlobení

Na pulty knihkupectví se dostává novinka z pera autorky Zuzany Pospíšilové s názvem Konec zlobení. Kniha, bohatě doplněná zajímavými

Čtu dál →

Recenze. Tvoříme hry pro děti a s dětmi

Hrajete rádi hry? Dnešní nabídka her je v obchodech obrovská. Můžete koupit opravdu cokoliv a některé hry nabízejí i

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (26 vyjádření)

  • Bamisko nezvykle mi vyhrkly slzy…Moc vám držím palečky ať už je to vše..
    Asi trochu odbočím,ale tak jsem si vzpoměla,když mi moje maminka vyprávěla jaké to bylo šílené,protože i já měla jako dítě jednu vrozenou vadu,která se dnes odstraňuje hned,ale tenkrát před 35 lety to bylo na dlouhé lokte a opakované operace,kdy mě v té nemocnici musela nechat a odcházet od přivázaného,plačícího dítěte.Až teď tak nějak chápu jak musela být statečná.
    A nejen tobě skládám velikou poklonu,ale všem maminkám co zmobilizují všechny své síly a ustojí to 😀

  • Bamisko, krásně sesumírované, Honzík, až si to bude v dospělosti číst snad pochopí, jak má tu nejúžasnější mámu pod sluncem a samo i nejlepšího tátu 🙂
    Honzík je velký bojovník, má a bude mít můj velký obdiv, že vše tak zvládl na jedničku 🙂

    Doufám, že už jste si to všechno vybrali dopředu a budete se užívat ve zdraví 🙂

  • bamísku,právě jsem jedním dechem přečetla tvůj článek a asi jako ostatním mi vyhrkly slzy do očí..moc krásně napsaný,tvoje i manželovo pocity a i já nad váma smekám,jak jste všechno zvládali a zvládáte dál:)..Honzíčkovi držíme pěsti,aby bylo už jen dobře:))

  • Bamisko, také mi vyhrkli slzy, nejprve z toho, že jsem si vzpomněla i já jak jsme doma přemýšleli, či to bude holčička nebo chlapeček…pak z toho, čím vším jste si jako rodina museli projít a hlavně ten váš šikulka Honzík, že to zvládl a snad to bude pro něj v dospělosti jen vzpomínkou…Deníček jsme si psala také, celé těhotenství a pak už jen tak tři měsíce po porodu, ale i tak se do něj ráda začtu:-)

  • Anonymní

    Bamisko, to je nádherně napsané, opravdu. Už to vidím jako krásný dárek k Honzíkovým 18náctinám, stačí pokračovat v deníčku a pak nechat svázat :-)))
    Jinak Honzík bude jednou asi překvapený, čím vším si prošel – podle mě to bolavé mu z paměti rychle zmizí a zůstane tam jen vzpomínka na tu lásku, kterou mu dáváte a dávat budete!

    Marina

  • Zava

    Ach jo, Bamisko. Nejraděj bych tě běžela obejmout. Taky mi tu slzí oči. Já vím, závist je hnusná. Ale závidím, závidím ten deníček plný lásky, i když je v něm i dost bolesti. Moc ti ale přeju ten nádherný vztah v celé vaší rodince. Ať vám to vydrží napořád.

  • Lien

    Bamisko, pěkné, dojemné

  • Bamisko, moc pěkné. Tou deníkovou formou je to takové dojemnější, taky mi chvílemi vhrkly slzičky.
    Máte toho za sebou opravdu hodně, ale berete to – celá rodinka – statečně a bezvadně.
    Souhlasím, že z toho čiší ta láska a je to opravdu krásně psané.

  • Králíček4

    Bamisko,vůbec nemáš zač,je to jen dobře,že jste MY a ne TY a JÁ.Máš to prostě moc krásně napsané a jde vám to ze srdíčka.Jen mě mrzí,že mě nenapadlo něco podobného při narození posledního syna,člověk postupně na ledacos i zapomene (i když je jasné,že ty nezapomeneš,to se nedá)a tak když se nakoukne,tak se vše oživí.

  • bamiska

    králíčku děkuju jste moc hodné si to snad ani nezasloužím ale slovíčka mě přivádí do rozpaku, culím se nad nimi a je mi hezky u srdíčka…at to dceři hezky vydrží je to moc hezké a ty musíš být spokojená a štastná.. já to znám nějak ve znění už né TY a JÁ ale MY……

  • bamiska

    suodal ted jsi me těda dostala do kolen ty, děkuju za neskutečně krásná slovíčka hřejou mě u srdíčka a to moc, moc pro mě znamenájí….manžel je zlato, občas klasika chlap, ale s Honzíkem nekutečná opora a bojuje i s těma mejma pubošema jak kdyby byli jeho….deníček jsme založili když jsem zjistila že jsem těhotná a na první stránce jsou nalepené těhu testy je jich tuším pět po dvou dnech dělané….pod nima první zápis od mého manžela jak jsme se o něj snažili a dával si načas…

  • Králíček4

    Na Bamisku s manželem se hodí jedno rčení co říká o sobě a svém příteli moje dcera.MY NEJSME DVA,ALE JEDEN.Ač mají také dítě a jsou už vlastně tři tak tím také vyjadřuje tu souhru mezi nimi,tak jako vyzařuje z tohoto příspěvku od Bamisky.

  • Bami, to se mi ulevilo 🙂 Docela jsem měla pak i výčitky, že jsem tě poprosila o ten článek.

    Strašně krásně se mi ty tvoje řádečky čtou. Jsem asi praštěná, ale když si to čtu, tak mnou prostupuje teplo, klid a pohoda. Už jednou jsem ti psala, že se s manželem k sobě neuvěřitelně hodíte….prostě k sobě patříte!!! Příjde mi to, že jeden bez druhého, by jste byli jen prázdné duše bloudící a hlavně hledající toho druhého. A tvoje řádky mě v tom opravdu jen a jen utvrzují.

    Neznám nikoho ve svém okolí, kdy oba dva z páru, udržují takovýto „rodinný deník-poklad“. Je to pro mě něco neuvěřitelného a obrovské pohlazení po duši.

  • Králíček4

    Hluboce smekám,jste šikulky jak jste do zvládli!

  • bamiska

    jsem ráda, že jsi mě vyprovokovala k napsání článečku, místo učení jsem si znovu pročítala krásné řádečky :-D…..řádečky nejen o nemocnici – ty jsem samozřejmě vyzvedla sem, ale pročítala jsem řádečky o tom jak jsem pyšná na malého, jak ho spícího sleduju v postýlce, jak nevěřím tomu že mám to štěstí a máme jeho…přečetla jsem si i to jak probíhalo těhotenství jak mi bylo, jak jsem cítila pohyby a jak jsme se na něj těšili…porod tu mám tak hezky ze strany manžela popsán….také jsem našla řádky o tom jak krááááásně v noci spí holky ten náš lupen to do 5 měsíců uměl no a pak jednotlivé pokroky atd….takže díky k donucovací :-d akci já jsem díky ní trávila moc příjemný čas nad naším psaním…

  • Bami děkuji, že jsi znova psala o trápeníčku Honzíka….moc si toho vážím!!!!
    Váš soukromý deníček mě teda dostal úplně do kolen…přes samé slzičky jsem to málem nedočetla. Strašně moc jsem z toho cítila tolik, tolik lásky i když je to jen „pár vět“.

    Plným právem můžete nosit „titul“ obr šikuly.

    Přeji celé Vaši rodině a hlavně Honzíkovi, aby už to špatné měl vybráno až… A teď už budou jen a jen ty hory štěstí!!! 🙂

    Máš můj veliký obdiv…a nejsou to jen slova do větru!!!

  • Anonymní

    Poprvé jsem to šla 10 minut..Šla jsem přes vodoléčbu, kapli..:))) Po pár dnech jsem to zvládla za 2 minuty. Vaří opravdu výborně, jen ty snídaně na mě byly moc velký..V srpnu to budou dva roky, co jsme tam byli..

  • bamiska

    jo bludiště je síla a to jídlo si člověk zaslouží když ho najde, cedulky kudy do jídelny se objevují až v místě kde jde člověk po čuchu….mě tam opravdu moc chutnalo

    jani děkuji, nevím jestli si zasloužím obdiv, ono to prostě jinaknejde a věř mi že VY JSTE TY KTERÉ MI MOC POMÁHALY S PŘEKONÁNÍM TĚCH KRUŠNÝCH CHVILEK TAKÉ a to moc

  • Anonymní

    Jste šikulky,krásně jste to vše zvládli! tatínek moc pěkně píše!!:) Souhlasím s poplatky, měla jsem a mám naprosto stejný názor! I když za to bludiště do jídelny bych nechala platit spíš nám:o)))

  • JanaK

    Bami přečetla jsem to jedním dechem a nevidím na monitor 😉
    máš můj obdiv, vlastně celá tvá rodinka, zvládli jste to moc dobře a já jen držím palce, aby na vás v budoucnu svítilo už jen sluníčko 😀

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist