Tématem o pobytech v nemocnici bych mohla zaplnit pc, až by se nám tahle stránka blokla. Vždyť víte čím vším jsme si prošli a ještě možná nemáme ani s nima vyhráno, doktor naznačoval další dvě operace, ale to až časem, tak si to zatím nepřipouštím a doufám, že se nám to třeba vyhne. Určitě to tu znovu nebudu rozepisovat, čím vším jsme prošli, nebojte se.
Spíš bych chtěla připojit jiné postřehy. Já bych touto formou aspoň sama za sebe chtěla vzdát hold sestřičkám a doktorům. Doktoři zlaté ruce, o tom nemá cenu mluvit, jsem ráda, že jsme se dostali k odborníkům a Jeníčka nám zachránili, ale u srdíčka mám pár sestřiček, které byly naprosto úžasné. Neumí si ani představit, jak milé slovo a úsměv pomáhá. Vždycky měly čas a chvilku na povídání, ať o Honzíkovi, co nás čeká, nebo i jen o normálních věcech. S některými člověk navázal určité „přátelství“, že za ním přišly na pokoj jen kvůli popovídání, nebo udělaly kafe a pozvaly mě na bábovku. Mimochodem byla mrkvová a mooooc dobrá, recept jsem dostala. Pomáhalo to tam přečkat ten čas, který se vleče mnohem mnohem pomaleji. Samozřejmě také se narazilo na nepříjemné sestřičky, ale aspoň se člověk mohl těšit na ty příjemné a těch bylo víc.
Co mě moc potěšilo (ráda bych časem přispěla), byli klauni, které jsme při každém pobytu v nemocnici potkali. Honzík z toho neměl rozum, ale mě to vyloudilo úsměv na tváři a také nálada byla hned o stupeň lepší, doma máme i klaunský nos od nich a malý mi ho teď rád shazuje z nosu. No a pokud mohu posoudit, ostatní větší děti se také bavily a smály, určitě to má smysl.
Každý pobyt v nemocnici, ať je to zápal plic, slepák, nebo nějaká závažná nemoc, se lépe snáší, pokud je to prostředí, které je příjemné a lidi, co tam pracují, jsou srdeční a dokáží povzbudit. Obdivuju sestřičky, které dokáží své problémy, únavu a já nevím co ještě nechat před nemocnicí a nepřenášet to na pacienty ani jejich doprovod a snaží se, aby pobyt byl co nejpříjemnější a nalévají nám energii a optimismus i ve chvílích, kdy třeba i jim není zrovna nejlíp…
Připojuji fotečku z nejhezčího pobytu v nemocnici, co může být – po porodu. No nám to mělo takový smutný dopad, ale máme sluníčko, které naplňuje náš život, a nějak se s tím vším poperem my i on, ono nám stejně nic jiného nezbyde 😀
Napsal/a: bamiska
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
no holky děkuju zase jste mi dostaly slzy do očí díky vaším hezkým slovíčkům….mám vás tu všechny mooooc ráda tak nějak si to bez vás už neumím představit…..takže začnu okukovat byty a domečky a vy se všechny přestěhujete ke mě to by bylo krááááááááásný…
Míšo, dostávám se k napsání až ted…..jsi zlatíčko, že ještě u toho všeho stihneš napsat pěkněj článeček……….a na Honzíka myslíme všechny, doufám, že už si to všechno vybral dopředu, máme ho tu moc rádi, tak jako tebe obdivujeme za to, že jsi skvělá máma a zvládáš tolik věcí 🙂
Mám tě moc ráda 🙂
Bamisko, ač nejsem z oboru, děkuju, že jsi tento článek napsala. Na internetu najdeš většinou jen negativní ohlasy, stěžování na špatnou léčbu, nelidský přístup a chvály je tak málo. Řekla bych, že zrovna lidi pracující v tomto oboru tu chválu a poděkování potřebují nejvíc.
Já tedy děkuju tobě za hezké čtení. Ty víš, že na vás s Honzíkem všechny tetky myslíme a přejeme konečně jen samé radosti.
nuni děkuju za slovíčka taky jste si užili své a je fajn,že jsou lidi příjemní a třeba i ten Mikuláš táááák potěší….ale trávit tam vánoce musí být šílené to nepomůže asi překonat nic
keen máš pravdu lumpárny mu koukají z očí a také nám to začíná předvádět, hlavně to vztekání jak něco není po jeho, sociálka má už ruku na našem zvonku 😀
Ano, moc pěkně jsi to bami napsala – ten největší díl „smůly“ jste si doufám už vybrali. A opravdu – s Honzíkových fotek je vidět, že je srdcem chlap už teď – tak nějak si říkám, že bude pohodový bojovník i dál. Lumpačinky mu koukají z oček, ale má krásný úsměv. :-). Držte se.
Bami, to je moc hezky napsané a máš pravdu. Lidský přístup, milá slova a ochota to udělá strašně moc. My zažily v nemocnici klauna a Mikuláše. Musím říct, že jsem z toho byla strašně překvapená. Na Mikuláše dostal malý obr balíček, ale opravdu obr balíček. Od klauna mám dodnes čtyřlístek pro štěstí 🙂
To nejhorší máte za sebou a doufám, že už na další operace nebudete muset jít. Honzíček je šikovný klučina, který má bezvadnou mámu 🙂
jejda to je rychlost jsem to psala ž k tomu tématu co nás čeká pokud to nemotám a tuším že ho bude moderovat suodal a bude to o pobytu dětí a nás v nemocnici 😀 tak to byla rychlost blesku, myslela jsem že to vyjde až ke konci dubna …..moc děkuju za hezká slovíčka
Bamisko, moc pěkně se mi to četlo…i když bych ti raději přála, aby jsi mohla napsat jiný krásný článečky než jen o zkušenostech z nemocnic. Ale…musíme to všechno brát tak jak to jde, když bohužel spoustu věcí ovlivnit nemůžeme. A být „vděční“, že to všechno špatné, má na konci té trnité cestičky to krásné světýlko naděje. Honzíčkovi a celé tvé rodině přeji, aby jste už byli konečně na tom konci a teď si už jen užívali té pohodičky bez těch vašich trápení.
Honzík je přes to přeze všechno „obr sluníčko“!!! 🙂 Z jeho fotek na mě vyzařuje strašně veliký optimismus a energie s tím vším bojovat. Tak držím pěstičky pro ty „lepší zítřky“
že je to anděl, ne anděla
bamisko, moc pěkný článek, myslím, že jste s Honzíkem dostali naloženo požehnaně a opravdu klobouk dolů před vámi, jak se s tím perete. Jsem ráda, že sis i na tak nepříjemné věci jako je pobyt v nemocnici dokázala najít pozitiva a podělit se o ně.
S jednou milou sestřičkou mám také zkušenost, přišla mě v noci po zákroku probudit, abych si došla na záchod a já myslela, že je to anděla a nechápala jsem co chce, jestli už jsem v pánu nebo co se děje :P….
bamísku,holčinko zlatá,jak já ti rozumím..i já dodnes vzpomínám na super přístup lékařů a sestřiček,naštěstí jsme měli perfektní úplně všechny..když jsem viděla Motol poprvý,podlomily se mi kolena..nicméně ten lidský přístup,pečlivost,ochota a prostě všechno uvnitř nemocnice zamázlo ten „šoklý“ venek budovy..my jsme tam zažili prvního Mikuláše,čerta a anděla,dodnes máme doma medvídka,co jsme dostali jako dárek..a jak píšeš,vyloudilo mi to úsměv na tváři,stačilo tak málo,že i na miminka,co nemají z ničeho rozum,nezapomněli:)..bamísku,vůbec si nepřipouštěj co může být,protože k tomu nemusí vůbec dojít..nejhorší máte za sebou a už bude jen dobře:)..moc vám držím pěsti,vaše malý sluníčko vám tohle všechno vynahradí nejen úsměvem,prvníma krůčkama,ale i prvníma slůvkama-máma,táta:)
Bamisko to je moc hezký článek 😀
Budeme všichni určitě držet palce ať už na nemocnici jen vzpomínáte a jezdíte jen kontroly.
A ke klaunům..já byla také překvapená a dcera ač má 10 let,tak ti klauni ji na tváři vyloudili krásný úsměv i když v tu chvíli jí do smíchu až tak nebylo.Takže taky smekám nad těmi,kteří ve svém volném čase rádi dělají dětem radost.Zuzina:-)
Mobile Sliding Menu