Motol!!

Tématem o pobytech v nemocnici bych mohla zaplnit pc, až by se nám tahle stránka blokla. Vždyť víte čím vším jsme si prošli a ještě možná nemáme ani s nima vyhráno, doktor naznačoval další dvě operace, ale to až časem, tak si to zatím nepřipouštím a doufám, že se nám to třeba vyhne. Určitě to tu znovu nebudu rozepisovat, čím vším jsme prošli, nebojte se.

Spíš bych chtěla připojit jiné postřehy. Já bych touto formou aspoň sama za sebe chtěla vzdát hold sestřičkám a doktorům. Doktoři zlaté ruce, o tom nemá cenu mluvit, jsem ráda, že jsme se dostali k odborníkům a Jeníčka nám zachránili, ale u srdíčka mám pár sestřiček, které byly naprosto úžasné. Neumí si ani představit, jak milé slovo a úsměv pomáhá. Vždycky měly čas a chvilku na povídání, ať o Honzíkovi, co nás čeká, nebo i jen o normálních věcech. S některými člověk navázal určité „přátelství“, že za ním přišly na pokoj jen kvůli popovídání, nebo udělaly kafe a pozvaly mě na bábovku. Mimochodem byla mrkvová a mooooc dobrá, recept jsem dostala. Pomáhalo to tam přečkat ten čas, který se vleče mnohem mnohem pomaleji. Samozřejmě také se narazilo na nepříjemné sestřičky, ale aspoň se člověk mohl těšit na ty příjemné a těch bylo víc.
Co mě moc potěšilo (ráda bych časem přispěla), byli klauni, které jsme při každém pobytu v nemocnici potkali. Honzík z toho neměl rozum, ale mě to vyloudilo úsměv na tváři a také nálada byla hned o stupeň lepší, doma máme i klaunský nos od nich a malý mi ho teď rád shazuje z nosu. No a pokud mohu posoudit, ostatní větší děti se také bavily a smály, určitě to má smysl.
Každý pobyt v nemocnici, ať je to zápal plic, slepák, nebo nějaká závažná nemoc, se lépe snáší, pokud je to prostředí, které je příjemné a lidi, co tam pracují, jsou srdeční a dokáží povzbudit. Obdivuju sestřičky, které dokáží své problémy, únavu a já nevím co ještě nechat před nemocnicí a nepřenášet to na pacienty ani jejich doprovod a snaží se, aby pobyt byl co nejpříjemnější a nalévají nám energii a optimismus i ve chvílích, kdy třeba i jim není zrovna nejlíp…

Připojuji fotečku z nejhezčího pobytu v nemocnici, co může být – po porodu. No nám to mělo takový smutný dopad, ale máme sluníčko, které naplňuje náš život, a nějak se s tím vším poperem my i on, ono nám stejně nic jiného nezbyde