Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna
Ještě mě tak napadlo, že když plkárna ve stávající podobě moc nefunguje (prakticky nefunguje vůbec) a nové řešení je v nedohlednu, mohla by ji aspoň částečně nahradit nějaká živější diskuze. Jestli se nám ji teda (třeba aspoň příležitostně) podaří trochu rozhýbat.
Takže malý pokus…
Jak se dneska máte, co děláte atd. atd.
Petro, dobrej nápad!
Konečně dovolená!!! Sice jen na tři dny, ale po tom včerejším maratonu v práci jí potřebuju jako sůl. Školka zavřená, tak si užiju moje poupátka… Dneska mažem na kontrolu s neštovicema – konečně, pak ostříhat Elišce ofinku (chudinka už skoro nevidí a já si sama netroufám vzít nůžky do ruky).
Jinak u nás nic nového – v pátek SNAD děti odjedou s babičkou na chatu a další sobotu Marťas odjíždí SNAD na ten Jágrtým. Píšu SNAD, protože letos se nám ty plány nějak nedaří realizovat.
Danasi – co říct??? Tohle je moje noční můra – tyhle linky bezpečí. Dneska osmileté dítě zavolá, že ho doma týrají za to, že nemohlo jít do kina. Ale takhle velká holka, jako je ta Tvoje, by už měla vědět, co takovou lží způsobí. Přeju Ti, aby se to brzy vyřešilo! Drž se holka!!!
Ahojda, sedím za počítačem a čtu a čtu tyto stránky. Snažím se poctivě vše číst, musím říci, že některé příspěvky jsou skutečně fakt psané životem (třeba od staré vojny, to je jak když mi to píše přímo z duše, jsem také tato generace – pamětník).
Jinak vám všem přeji, aby jste zdárně přežily ty vedra, která mají dneškem přijít.
Tak sluníčkové dny dámy :O))))))))
Ahojda, sedím za počítačem a čtu a čtu tyto stránky. Snažím se poctivě vše číst, musím říci, že některé příspěvky jsou skutečně fakt psané životem (třeba od staré vojny, to je jak když mi to píše přímo z duše, jsem také tato generace – pamětník).
Jinak vám všem přeji, aby jste zdárně přežily ty vedra, která mají dneškem přijít.
Tak sluníčkové dny dámy :O))))))))
Tak já jsem tu.
Dneska jsem “likvidovala zbytky“ z lednice (pekla bublaninu, pekla pizzu “co dům dal“) – s vyhlídkou na odjezd na dovolenou.
Neodjeli jsme.
Manža měl před časem úraz kolene, má ho odoperované, musel si dát pauzu s veškerým sportem.
Před týdnem vyrazil na víkend na velkou vodu – pohoda.
V sobotu na kolo. Kvůli průtrži se stavili v hospodě. Když vycházeli, ujela mu noha na dřevěných schodech – narazil si záda.
Pořád se to zdálo relativně v pohodě, až včera ráno (manža tomu ještě “pomoh“, když se tuhle chcechtal u filmu s Pierem Richardem a u České sody).
Už jsem ho ukecala, že si zajde do nemocnice na RTG. Ale vyrazili jsme aspoň na dlouho domlouvanou návštěvu – a musela jsem to odřídit. No, tak už mám premiéru i za tmy.
Manža mi cestou zpátky i podřimoval – takže asi dobrý.
Jen to parkování tady u nás… do kopce…
ahojda, tak koukám, co se tu dnes vyrojilo 🙂 Pro mě by byl ale lepší ten noční pokec, protože ten denní nestíhám a jak tak koukám, tak už jste se všichni rozprchli 🙂
No nic, přidám taky svůj dnešní den. Bylo toho hodně. Vstávaly jsme s dcerkou pozdě, takže se od toho ten spěch taky odvíjel. Vzbudila se až v devět, tudíž i já. V deset jsem měla být v jedné z firem pro které pracuju pro penízky. Takže to byl fofr, aby jsme to stihly:-)
Tam mě trochu rozesmála, protože chvíli jsme musely čekat, než pán dotelefonuje a mezitím si malovala. Já jsem pak šla předat fakturu a dostala peníze. Ona to viděla a naklusala s tím svým papírem, že chce taky za něj penízky 😀
Měla jsem jet ještě po cestě do jedné, ale nemohla jsem se dovolat “nejvyššímu vezírovi“ a tak jsem udělala mezipřistání u mých rodičů. Tam se dcerka zasekla a vyžebrala si přespání u babičky. No vzala jsem to jako výzvu k odpočinku, ale vše bylo jinak.
Manžel mě poprosil, abych mu zavezla oběd na chalupu, kdyby se mi chtělo. No nechtělo, ale jela jsem. Cestou jsem si řekla, že by bylo dobré po dlouhé době umýt auto a vyluxovat ho. Ono s dcerkou to nejde, protože má panickou hrůzu z rotujících kartáčů :-)))
Tam jsem se dost zdržela a pak pádila na chalupu. Vůbec jsem se tam nechtěla zdržovat, protože mě lákala představa natažených špajzek na gauči:-) Ale zdržela, teta mě zlákala na kávu. Domů jsem dorazila v šest. Tam jsem shledala bordelizmus a jala se ho uklidit. S tím jsem skončila v sedm a pak už přijel manžel a žebral o ostříhání. Jediné pozitivum bylo, že jsem si alespoň v klidu dala vanu.
No a teď tu sedím a vidím, že jsem si zase neodpočinula ale pojala to aktivně a tak je to se mnou pořád:-)
danasi, ber to tak, že byla ve své zamilovanosti zoufalá, a holt sakramentsky přestřelila. je to pořád vaše dcera. počkej až vyleze z puberty (někdy je to až do třiceti:-) a bude zase dobře:-)pořád lepší, než kdyby fetovala, zní to blbě, ale děti jsou nevyzpytatelný a když se chytnou party, nebo “lásky“, rodiče jsou prostě největším nepřítelem, ať jsou vychovaný sebelíp.
Také se pro dnešek rozloučím, cítím se “vorvaná jak borůvka“ :-)) Přeji všem dobrou noc a hezké sny. :o)
Danasi, Tobě přeji klidné spaní – tedy doufám, že si spánkem odpočineš a zítra už snad bude trošinku malinko lépe. Posílám Ti pohlazení.
Tak to pomalu zabalím….Dneska jsem se vykecávala až moc:-)
Danasi, taky bych ti to přála, aby to byl jen film, a nepodařený. Život někdy napíše skutečně takový scénář, který by ani v Hollywoodu nevymysleli na Oskara…Blbý pokus o vtip…
Každopádně, držím palce, ať se slečinka vzpamatuje, horká hlava vychladne. Snad i holčičky brzy zapomenou a bude líp!
Všem dobrou noc, jdu zkouknout program na všech těch “super stanicích“, a dneska to vidím na postýlku velmi a velmi brzy:-)Pa, pa
Ájíku, Virenko, Ivčo díky za vaše slova. Ještě si pořád připadám jako ve zlém filmu a čekám, kdy režisér zavolá dobrý to beru. A mne odlíčí a půjdu s ostatníma na večeři.
Tohle by nevymyslel snad žádný scénárista.
Už jsme našli v sousectví kočičky. Eliška si lehla na zem vedle nich a hladila je. Adélku jsem zapojila do trhání malin. Snad se trochu odreagovali. Mne pomáhá hodně pokec tady a čtení jiných věcí. Jen se neumím přimět k jakékoliv soudné reakci. Ať již chváli, soucitu, či pohlazení. Moc se tímto všem omlouvám.
No, nejstarší by fakt zasloužila pár facek… jen mě zaráží, Danásku, že na to přistoupili i tví rodiče…. 🙁 Neumím si takovou hrůzu ani představit…
S tou bílou jste mě pobavily :))) A propos, kdo máte doma knížku o Kocouru Mikešovi, zkuste si najít tu kapitolku, jak jej ukradli, když utíkal kvůli rozbitému krajáči na mléko… 😉 To jen na okraj, jelikož mi to připomněli staří dobří Chalupáři (lenousku 🙂 ) :))