Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna
Ještě mě tak napadlo, že když plkárna ve stávající podobě moc nefunguje (prakticky nefunguje vůbec) a nové řešení je v nedohlednu, mohla by ji aspoň částečně nahradit nějaká živější diskuze. Jestli se nám ji teda (třeba aspoň příležitostně) podaří trochu rozhýbat.
Takže malý pokus…
Jak se dneska máte, co děláte atd. atd.
Ahoj a dobrý večer Vám všem, prolétla jsem to tu letem světem, máte toho tady napsáno požehnaně, takže jsem jistě něco přehlédla a něco jen přelétla očima. Nicméně všechny Vás zdravííím.
A všem marodům přeji brzké uzdravení.:-)
Taky jsme se v tom řádně poplácali, nejdřív byl nemocný malý, pak jsem to od něj chytila já, ode mne manžel… rýma, kašel, teploty.. tfujtajbl. Snad už teď bude líp.
Virenko, tuším, jak Ti asi je, když si v sobě nosíš spoustu emocí a nesmíš je vypustit ven… Také “nosím“… A umím si představit, jak moc to tíží…
Jedna možnost by tu byla, pokud bys chtěla znát názor někoho jiného, můžeš napsat jako “anonymní“, tedy pokud je to pro Tvou mysl přijatelné. Bez uvedení jmen, osobních dat a takových těch specifických věcí přece můžeš ulevit své duši… Obzvlášť je-li to v rovině osobní (lidské) a ne odborné (lékařství)…
Jinak – co se týká mobilů, též mám Nokii, už několikátou po sobě, jsem s ní ohromně spokojená, takže Hani, pokud bych Ti mohla být nějak nápomocna, klidně to sem hoď, určitě se tu najde někdo (i kromě mne), kdo Ti poradí.
Matildo, věř, že v tom nejsi sama – s těmi dárky, jsem takhle pravidelně zklamaná svou rozmazlenou neteří, tedy její reakcí – protože jí nic není dost dobré, jeden se snaží, udělat jí radost a výsledek…. no a můj synovec se ani neunavuje říct “děkuji“. Tím chci jen říct, že když jsem si četla tvoje řádky, cítila jsem s Tebou.
Marky, já bydlím od Brna moc moc daleko, takže to zábavné centrum neznám a neumím Ti poradit. Jinak k tomu vaření, já nevím, jestli to, co se vaří u nás, je 100% zdravé, asi není, ale u nás se baští zapečené brambory, těstoviny na všechny způsoby, bramboráky, zeleninové polévky (ty zahušťuji ovesnými vločkami), vývary od kuřecích až po hovězí, máme rádi všechna jídla typu: knedlík s vajíčkem, omelety s hráškem, jíme ryby (náš děda je rybář), máme rádi květák: květákový mozeček nebo obalovaný květák. Záleží na tom, na co jste zvyklí a co máte rádi.:-)
Nesmím mluvit, ani s farářem. Nesmím mluvit ani před soudem, pokud mě soud sám výslovně nezprostí mlčenlivosti, a to jde jen v přísně vymezených situacích. Mlčenlivost je prostě absolutní.
Daniello, s těmi těhotnými, to jsem dala jako příklad. Protože hodně mých klientek těhotných je, a i když jsou zdravé, a nemají potíže ani nic jiného, já nesmím nikomu mezi řečí ani naznačit, že je dotyčná těhotná. A to je někdy těžký si uvědomit, jsme malé město, každý den se někdo ptá mezi řečí, jestli je pravda, že ta a ta… Tím si jen každý den uvědomuju, že já nejsem od toho, abych běžným způsobem sdílela třeba radost, že bude nové miminko, já mám prostě mlčet. Kdyby toho v prosinci nebylo tolik moc, asi by mě to tížilo jen tak trošičku, jako ty dlouhé roky před tím. Teď mám pocit, já ani nevím, jak to napsat, že prostě nemůžu udělat vůbec nic. Pomohlo by asi vypsat se či vymluvit třebas z jediného příběhu, ale jaksi to nejde a přibývají další kamínky do bot.
Já mám silný pocit, že nejen že jsem přísahala na doživotí, ale že to se mnou snad půjde i někam dál. Že něco přichází už odněkud z dřívějška, i když si nic nepamatuju. To jsou tedy pocity v nejhlubší hlubině roku, jsou to věci…
Ahoj,
Mari, to je dobře, že sis tak užila,
Danielo, ty taky, viď, hlavně aby se to nevrátilo, i když možná na tebe lezlo něco z toho, že jsi se dlouho neodragovala.
Vírenko mě napadla jedině zpověď, nebo psát a hned to ničit, jenže to si moc nepodiskutuješ. :o(
Hanino, 4Kč, to si kup něco na sebe. :o)
Virenko, tak tohle nevím, protože netrpím touto chorobou a když už……fakt potřebuji někomu něco říct o někom, tak mám manžela, kde jsem si jistá, že nepůjde kvokat vedle, protože mu jsou ty babské problémy někde u kolena, ale jsem ráda, že si mě poslechne, řekne mi k tomu něco a mě je lépe:))))))
A jedině, kde se to dá říct bez porblémů by měl být farář a nebo nějaký psycholog???? Já fakt nevím, prostě já tě obdivuji……i když je to hodně těžký:((((
Ahoj Dani, brzy se uzdravte……. a já včera jelzinovala, taky dobrý……takže pivíčko schvaluji:))))
Zdravím všechny,
teď sem vůbec nestíhám psát. Malý byl nemocný, moje soukromá diagnóza je zánět hrtanu, ale nikde jsme nebyli, probdělé dvě noci, přes den dobrý, dnes už jsme se ale vyspali. Teď už jen normálně kašle a teče mu z nosu. Taky jsem se těšila, jak budeme chodit ven atd., ale nedá se nic dělat. Aspoň si užíváme vánočních dárků a stavíme si ze stavebnic.
Virenko, asi by mě netrápilo právě to mlčení ohledně těhotenství, ale určitě musí být strašně těžké nemít možnost se vypovídat. Když člověk denně řeší problémy mnoha lidí, určitě se neubrání tomu, aby to prožíval. A muset pak vše řešit jen v sobě, to ti nezávidím.
Jinak já jsem byla až do včerejška taky na hranici nějaké nemoci, ale přepila jsem to pivem. Všem superslušňákům se omlouvám, ale sedlo mi to a už jsem potřebovala trochu odreagování. Takže k homeopatikům a bylinkám přidávám tento staročeský staletý recept na vše.
Hanino, nesmím psát žádný deníček, protože by ho mohl někdo najít. Někdo by se mohl v něčem poznat nebo poznat někoho jiného a to je pro mě trestné. Skvělá by byla možnost supervize, něco jako mají psychoterapeuti, ale to my jednak nemáme, jednak by se na to absolutně nedal najít čas…
Mariko, asi nevím, jak se dá nějaká pára upustit. Když cítíš, že už opravdu přetékáš desítkami příběhů, z nichž na každý bys potřebovala slyšet něčí názor a desítky let mlčíš, kam tu svou psychiku pustit, aby se jí trošku ulevilo? Já nevím…
Ahojky-tak mám pro letošek doděláno:)))
Bohužel jen v práci.Inventura dopadla na jedničku (jak jinak)a v kase přebívá 4kč:)))
Za 20min.vláček,takže akorát…
Jo Virenko vůbec Ti tvou pozici pracovní nezávidím a sesebou bych měla hrozný potíže to v sobě dusit.Já bych snad si zavedla i deníček,abych to ze sebe mohla dostat.
No však kdyby mě kolikrát naši šéfové slyšeli,ty by se divili…Ale snažím se dodržet naše předpisy,to jó-za ten šrumec by to nestálo:))))A asi to muselo být dost vážný,když nám i hrozí výpovědí pro porušení kázně,když se moooc rozpovídáme o podniku drážním-jako by normál lidi nevěděli jak to chodí v životě:)
No doufám,že drahý se již probral z vánočních slavení a usedne ke svému počálku,aby si filmy dodělal jak měl v plánu a já budu moct po šílených nákupech taky usednout:)))
Tak se mi tu opatrujte.Tady v Sokolově se čerti žení,začlo šíleně chumelit,tak do Varů snad dojedu,už mě tam bude čekat taxi-dcéra.
Kdyby náhodou /snad né/tak popřávám krásný Nový rok,už žádné trápení a zatím pááá.
Virenko, obdivuji tvou mlčenlivost, jak já tě chápu, já kdybych se nemohla vypovídat a nebo znát názor od nezávislého………uf, to bych byla jak balon nafouknutá tajemstvím a musela bych jen čekat, kdo do mě píchne špendlík, abych vybouchla:)))))
A proč tě to často napadá???? Je toho moc o čem musíš mlčet a není kam ukládat další tajemství, nešlo by aspoň upustit trochu té páry?????
Taky zdravím úplně všechny, přednostně Marky, kterou tady čtu snad poprvé (možná tedy proto, že sem nechodím pořád). Marky, vítej 🙂
Já vám tak všem přeju tu mezisváteční pohodu (tedy těm, co ji máte), já si to tak dobře pamatuju a tak ráda na to vzpomínám 🙂 Mě pěkně tlačí střevíce na víc místech, ale narozdíl od mnohých z vás to nemůžu dokonce ani nikam napsat, protože jsem vázaná mlčenlivostí v pracovní smlouvě a taky Hippokratem… To je někdy tak hrozný, když je těch věcí víc, když jsou hluboké a těžké a nemůžu to říct ani kamarádce-doktorovi, když chci být důsledná a dodržet slib. Víte, že co se týče těhotenství, nesmím informovat o ničem dokonce ani nejbližší rodinu, pokud žena sama výslovně nesouhlasí? V některých momentech je tohle pro mě ještě hůř unesitelné než ta trvalá odpovědnost, ta nucená hra na Boha – všechno je zachranitelné a odvratitelné, než neustálá pohotovost a dusivá únava po několika dnech prakticky beze spánku. Jak se nám všem uleví, když sem napíšeme o dětech, o rodinách, o trablích i radostech. Jak i mně by se ulevilo, kdybych to mohla říkat nahlas, nebo aspoň napsat tak, že přijde reakce. Mně dokonce ani nevadí, že nemůžu reagovat, když mě někdo lživě pomlouvá, to mi přijde tak lidský, i když smutný. Ale že nemůžu mluvit s blízkým o tom, co se mě hluboce dotklo, co řeším a třeba nemůžu řešení najít, nebo není, nebo nevím, jak se situace bude vyvíjet a jaké scénáře mám všechny připravit… My ten individualismus jen nevytváříme záměrně, my jsme na něj přísahali a mnohdy to vůbec není dobrovolný proces, že individuálně vystupujeme. Já mám teď pocit, že už nemůžu dobrovolně udělat ani kousek krůčku nikam, všechno je už nějak usmlouváno a vymezeno…
Ono se říká mlčeti zlato, ale taky si pamatuju cosi o smlouvách s ďáblem. Proč mi to teď tak často napadá…